Takových příběhů tolik není a osobně jsem o nikom podobném neslyšel. Pojďme si tedy říct pár slov o Johnovi Hinesovi, který se proslavil jako největší sběratel válečných suvenýrů a trofejí.

Narodil se jako Johannes Heim 11. října 1878 v Liverpoolu v Anglii do páru německých imigrantů. Jeho otec, Jacob Heim, pracoval v cukrovaru. John měl bohatou kriminální minulost, a tak si občas vymýšlel náhradní příjmení jako například Heims nebo Hines, které mu nakonec zůstalo. Aby se vyhl zatčení na Novém Zélandu, uprchl na lodi Sommerset do Austrálie, kam dorazil 18. dubna 1915.

Foto: John Hines jako propracovaná sběratelská miniatura

Psali jsme:1919: Britsko-sovětská námořní válka na Baltu. Miny, torpéda, pobřežní děla a remíza na body

K Australské armádě (AIF) se připojil 24. srpna 1915 s falešným věkem 28 let. V ní pak sloužil jako námořník a inženýr. 20. ledna 1916 však byl z námořnictva pro zdravotní komplikace propuštěn. K armádě se opět přihlásil o pár měsíců později, 8. května, kde jako svůj věk udal 36 let a 7 měsíců. V této fázi války byly zdravotní standarty hodně snížené, takže se John do armády dostal. Byl přidělen jako střelec ke 45. pluku a 22. srpna 1916 opustil Austrálii na lodi HMAT A18 Wiltshire.

Po doplňujícím výcviku v Anglii byl se svým 45. plukem poslán na Západní frontu, psal se březen roku 1917. V červnu téhož roku se jemu samotnému podařilo zajmout 60 německých vojáků. V následujících dnech byl však zraněn a ke své jednotce se opět vrátil v době, kdy prodělávala těžké boje v Polygonském lese ve Flandrech. V Polygonském lese také vznikla velmi známá fotografie Johna Hinese obklopeného německými suvenýry.

Spolubojovníci ho obdivovali pro jeho osobní statečnost. Nehledě na sílu nepřátelské palby byl John vždy jedním z prvních, který dorazil k nepříteli a zároveň tím posledním, co se z bitvy stahoval. John měl však i svou stinnou stránku. Byl velmi agresivní a trochu povýšený. Rád rozhlašoval, že zabil víc Němců, než kterýkoliv jiný Australan.

Velitel 45. pluku, Arthur Samuel Allen, napsal, že pokud je Hines v jednotce, jeho vojáci se mění v neprostupnou hradbu. Hinesova vášeň pro válečné suvenýry se stala legendární. Nikdo tehdy neměl větší sbírku, než on. 

Psali jsme:Netradiční zbraně a vybavení Volkssturmu, německé lidové domobrany

Foto: Tato fotka vyšla původně v novinách pod názvem Divoké Oko (Wild Eye)

Když však nebyl na frontě, stávala se z Johna troska. Během jednoho roku vytvořil rekord v neposlušnosti. Často byl zachycen v silné opilosti, kdy se pral s vojenskými policisty a jednou byl dokonce přistižen, jak se opilý snaží otevřít bankovní sejf v Amiens.

Díky těmto excesům byl tento jinak vynikající voják několikrát degradován zpět do hodnosti prostého vojína. John tak ztratil svá povýšení, které si statečně vydobyl v těžkých bojích na frontě. Kvůli peněžním pokutám, které se navyšovaly v závislosti na jeho prohřešcích, John ještě více raboval a sbíral vojenský materiál, který pak prodával. Jeden jeho spolubojovník ho popsal jako ne slabého, avšak velmi nekontrolovatelného člověka.

V polovině roku 1918 byl John z vojenské služby propuštěn, nikoliv však kvůli nadměrnému pití a všeobecné nekázni, ale ze zdravotních důvodů, kdy se potýkal s hemoroidy. Zatímco vojenské záznamy uvádějí, že byl během své služby Hines dvakrát lehce zraněn, on sám tvrdil, že byl zraněn minimálně pětkrát.

Po válce trpěl John silnými traumaty. Uzavřel se do sebe a bydlel v malém přístřešku z lodních pytlů na okraji Sydney. Kolem měl plot, na kterém visely německé helmy. - jeho trofeje. Obyvatelům byl jeho osud dobře známý, ale děti se ho bály. Nebyl schopný si najít práci, a tak žil jen z vojenského důchodu a z postupného prodeje svých suvenýrů.

Částečně se mu vrátila sláva v roce 1933, kdy byla jeho fotografie vystavena v Australian War Museum in Sydney s jeho příběhem. Pár bývalých spolubojovníků si na něj vzpomnělo a poslalo mu peníze. Jeho důchod byl následně zdvojnásoben, avšak ani toto během Velké Deprese (světová krize ve 30. letech) nebylo nic platné.

I přes svou chudobu John každý týden dojížděl do vojenské nemocnice v Concordu, kam vozil kufr plný zeleniny z jeho vlastní zahrádky. V roce 1939 se snažil přihlásit do Milice s vidinou dalšího působení ve válce, tentokrát ve 2. světové. Snažil se také dostat do armády, ale pro svůj vysoký věk nebyl přijat.

V roce 1943 se snažil tajně odplout do války na lodi s australskými vojáky, ale byl objeven a z lodi vyveden.

John Hines zemřel 28. ledna 1958 ve věku 85 let v nemocnici v Concordu, kam nosil každý týden zeleninu. Pohřben byl na hřbitově v Rockwoodu do neoznačeného hrobu, protože neměl nikoho, kdo by mu mohl zaplatit náhrobek. Náhrobek se na jeho hrob dostal až v roce 1971, který zaplatil spolek australských veteránů.

Foto: Pomník v Památné Zahradě (Remembrance Garden) věnovaný Johnu Hinesovi

Městečno Blacktown přejmenovalo jednu z ulic na John Hines Avenue. Zároveň byl  Johnovi v roce 2002 vystavěn pomník v Památné Zahradě (Remembrance Garden).

Velká napodobenina originální fotky s Johnem byla zahrnuta též do stavby nového památníku v Sydney. Historik Peter Stanley o Johnu Hinesovi napsal, že "jeho bojové umění bylo nesmírné a talent pro suvenýry obdivuhodný. Neměl však tolik dovedností, které by mírová společnost ocenila."