Nasadit bajonety a všichni za mnou! Jak probíhal poslední bajonetový útok v americké historii
V roce 1951 byl kapitán armády Spojených států Lewis Millet již zoceleným válečníkem, zkušeným veteránem bojů ve dvou velkých amerických válkách. Za druhé světové války sloužil v Itálii, kde se vyznamenal, a nyní, ve stále ještě mladém věku 31 let, bojuje Millet v Koreji. Za chladného úsvitu, na pustém a zasněženém svahu poblíž 38. rovnoběžky, na vojenských mapách označeném jako Hill 180, u města Anyang v Jižní Koreji, je četa amerických pěšáků sevřena zuřivou palbou čínských minometů a kulometů.
Obklíčení američtí vojáci se nemohou pohnout kupředu, a tak se na zmrzlé půdě škrábou do zákopů a snaží se svá těla zatlačit co nejvíce do země, aby je nezabila neustávající čínská palba z opevněných pozic na kopci 180.
Po odražení severokorejské invaze na jih v létě 1950 zahnaly síly OSN včetně až 200 000 amerických vojáků Kim Ir-senovu Lidovou armádu až k řece Jalu, přirozené hranici Severní Koreje s Čínou. Pak ale koncem podzimu téhož roku Číňané v obavách z amerického průniku na vlastní území nečekaně do korejské války zasáhli a na celém poloostrově ještě další téměř tři roky válka pokračovala a stála statisíce životů. Počátkem roku 1951 se čínské a americké jednotky ocitly v téměř patové situaci ve středu země, kde v hornatém terénu vedly vysilující opotřebovací válku.
Foto: Diorama Milletova útoku v Muzeu pěchoty US Army, Ft. Benning | Gyrene0369 / CC BY-SA 4.0
V letech 1951-1953 zahynou v bojích o opevněné bezejmenné kopce desetitisíce západních vojáků. Jedním z takových bezejmenných kopců je kopec 180, který je dnes známý jako "Bayonet Hill", protože je místem posledního velkého bajonetového útoku v americké historii. Svým způsobem by se dalo říci, že "Bayonet Hill" sám o sobě představuje hrdinství a marnost celé korejské války, a jedná se do značné míry o zapomenuté místo. Nikdo dnes již s přesností neurčí, který vrcholek to přesně byl. Ale ať už se kopec 180 nacházel kdekoli, na tomto bezejmenném místě byli Američané 7. února 1951 sevřeni pod těžkou palbou.
Kapitán Lewis Millet velící rotě E, 27. pěšího pluku, 25. pěší divize, vidí muže z oné opuštěné čety, uvězněné na úbočí kopce 180. Rozhoduje se rychle. Přebírá osobní velení dvou čet (přibližně 50-60 mužů) roty E. Millet se postaví do čela obou čet a vykřikne: "Jdeme na kopec! Nasadit bajonety! Všichni jdou se mnou!"
Poté kapitán odvážně vyběhl na kopec 180 pod intenzivní palbou čínských ručních zbraní a kulometů. Dvě čety amerických vojáků pak s křikem následovaly svého statečného kapitána. Millet při cestě na kopec běžel daleko před vlastními vojáky a byl nucen uhýbat nejen palbě Číňanů, ale také granátům, které na zakopané pozice házeli jeho vlastní muži.
Když pak Millet dosáhl pozice izolované čety a blížil se k vrcholu kopce, vybuchl jen kousek od něj granát a zasypal ho střepinami, které Milleta těžce zranily na zádech a obou nohách. Přestože kapitán krvácel a trpěl nesnesitelnými bolestmi, pokračoval dál k vrcholu kopce 180 a vedl své muže vpřed, dokud čínské pozice nakonec bajonetovým útokem nezdolal. Tehdy bylo zabito více než 100 Číňanů, z toho 17 bajonetem, včetně dvou, které zabil Millet osobně.
V červenci 1951 pak za statečnost a velení v akci předal tehdejší prezident Harry S. Truman osobně kapitánu Lewisi Milletovi Medaili cti. Milletova medaile cti má následující citaci: "Kapitán Millet rota E se vyznamenal mimořádnou statečností a neohrožeností nad rámec svých povinností..., když osobně vedl útok proti silně opevněnému nepřátelskému postavení. S nasazenými bajonety vedl útok na silně bráněný kopec. V prudkém útoku kapitán Millet bodákem usmrtil dva nepřátelské vojáky a odvážně pokračoval dál, přičemž pobízel své muže k postupu... Jeho neohrožené vedení a osobní odvaha inspirovaly jeho muže natolik, že vtrhli do nepřátelského postavení a použili své bodáky s takovým smrtícím účinkem, že nepřítel v divokém zmatku uprchl. Kapitán Millet byl zraněn střepinami granátu, ale odmítl evakuaci, dokud nebyl cíl dobyt a pevně zajištěn."
Po získání Medaile cti kapitán Lewis Millet pokračoval ve službě v armádě Spojených států až do roku 1973, kde nakonec dosáhl hodnosti plukovníka. Lewis Millet se zúčastnil bojů během války ve Vietnamu.
Kopec 180 se nachází někde poblíž jihokorejského Osanu, kde se dnes nachází významná americká a jihokorejská letecká základna. Dnes již však není známo, kde přesně se místo posledního velkého bajonetového útoku v americké historii nachází. Předpokládá se, že v měsících a letech předcházejících příměří podepsanému v Pchanmundžomu, které 27. července 1953 přineslo zastavení bojů v korejské válce, se o kopec 180 bojovalo několikrát a tento byl střídavě dobyt a znovu obsazen čínskými i americkými silami.
Dnes se na letecké základně Osan v Jižní Koreji, jen asi pouhých 30 mil od hranic svobodné Koreje s komunistickým severem, nachází silnice pojmenovaná Milletova cesta - na počest statečného činu kapitána Lewise Milleta, který 7. února 1951 vedl útok na "Bayonet Hill".
Milletova silnice vede z letecké základny na místo, které je dnes považováno za kopec 180. Na vrcholu tohoto bezejmenného kopce se nachází památník věnovaný nejen hrdinům z kopce 180, ale i všem hrdinům, kteří během korejské války se ctí sloužili a statečně bojovali za Spojené státy americké. Každoročně se pak 7. února u památníku koná slavnostní ceremoniál na památku statečných hrdinů z "Bayonet Hill", místa posledního velkého bajonetového útoku v americké historii.
Zdroj: creativehistorystories