EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Nasadit bajonety a všichni za mnou! Jak probíhal poslední bajonetový útok v americké historii

 18. 11. 2021      kategorie: Vojenská historie      10 komentářů
Přidat na Seznam.cz

V roce 1951 byl kapitán armády Spojených států Lewis Millet již zoceleným válečníkem, zkušeným veteránem bojů ve dvou velkých amerických válkách. Za druhé světové války sloužil v Itálii, kde se vyznamenal, a nyní, ve stále ještě mladém věku 31 let, bojuje Millet v Koreji. Za chladného úsvitu, na pustém a zasněženém svahu poblíž 38. rovnoběžky, na vojenských mapách označeném jako Hill 180, u města Anyang v Jižní Koreji, je četa amerických pěšáků sevřena zuřivou palbou čínských minometů a kulometů. 

Obklíčení američtí vojáci se nemohou pohnout kupředu, a tak se na zmrzlé půdě škrábou do zákopů a snaží se svá těla zatlačit co nejvíce do země, aby je nezabila neustávající čínská palba z opevněných pozic na kopci 180.
Po odražení severokorejské invaze na jih v létě 1950 zahnaly síly OSN včetně až 200 000 amerických vojáků Kim Ir-senovu Lidovou armádu až k řece Jalu, přirozené hranici Severní Koreje s Čínou. Pak ale koncem podzimu téhož roku Číňané v obavách z amerického průniku na vlastní území nečekaně do korejské války zasáhli a na celém poloostrově ještě další téměř tři roky válka pokračovala a stála statisíce životů. Počátkem roku 1951 se čínské a americké jednotky ocitly v téměř patové situaci ve středu země, kde v hornatém terénu vedly vysilující opotřebovací válku.

bajonetyFoto: Diorama Milletova útoku v Muzeu pěchoty US Army, Ft. Benning | Gyrene0369 / CC BY-SA 4.0

V letech 1951-1953 zahynou v bojích o opevněné bezejmenné kopce desetitisíce západních vojáků. Jedním z takových bezejmenných kopců je kopec 180, který je dnes známý jako "Bayonet Hill", protože je místem posledního velkého bajonetového útoku v americké historii. Svým způsobem by se dalo říci, že "Bayonet Hill" sám o sobě představuje hrdinství a marnost celé korejské války, a jedná se do značné míry o zapomenuté místo. Nikdo dnes již s přesností neurčí, který vrcholek to přesně byl. Ale ať už se kopec 180 nacházel kdekoli, na tomto bezejmenném místě byli Američané 7. února 1951 sevřeni pod těžkou palbou.

Kapitán Lewis Millet velící rotě E, 27. pěšího pluku, 25. pěší divize, vidí muže z oné opuštěné čety, uvězněné na úbočí kopce 180. Rozhoduje se rychle. Přebírá osobní velení dvou čet (přibližně 50-60 mužů) roty E. Millet se postaví do čela obou čet a vykřikne: "Jdeme na kopec! Nasadit bajonety! Všichni jdou se mnou!"

Poté kapitán odvážně vyběhl na kopec 180 pod intenzivní palbou čínských ručních zbraní a kulometů. Dvě čety amerických vojáků pak s křikem následovaly svého statečného kapitána. Millet při cestě na kopec běžel daleko před vlastními vojáky a byl nucen uhýbat nejen palbě Číňanů, ale také granátům, které na zakopané pozice házeli jeho vlastní muži.

Když pak Millet dosáhl pozice izolované čety a blížil se k vrcholu kopce, vybuchl jen kousek od něj granát a zasypal ho střepinami, které Milleta těžce zranily na zádech a obou nohách.  Přestože kapitán krvácel a trpěl nesnesitelnými bolestmi, pokračoval dál k vrcholu kopce 180 a vedl své muže vpřed, dokud čínské pozice nakonec bajonetovým útokem nezdolal. Tehdy bylo zabito více než 100 Číňanů, z toho 17 bajonetem, včetně dvou, které zabil Millet osobně.

V červenci 1951 pak za statečnost a velení v akci předal tehdejší prezident Harry S. Truman osobně kapitánu Lewisi Milletovi Medaili cti. Milletova medaile cti má následující citaci: "Kapitán Millet rota E se vyznamenal mimořádnou statečností a neohrožeností nad rámec svých povinností..., když osobně vedl útok proti silně opevněnému nepřátelskému postavení. S nasazenými bajonety vedl útok na silně bráněný kopec. V prudkém útoku kapitán Millet bodákem usmrtil dva nepřátelské vojáky a odvážně pokračoval dál, přičemž pobízel své muže k postupu... Jeho neohrožené vedení a osobní odvaha inspirovaly jeho muže natolik, že vtrhli do nepřátelského postavení a použili své bodáky s takovým smrtícím účinkem, že nepřítel v divokém zmatku uprchl. Kapitán Millet byl zraněn střepinami granátu, ale odmítl evakuaci, dokud nebyl cíl dobyt a pevně zajištěn."

Po získání Medaile cti kapitán Lewis Millet pokračoval ve službě v armádě Spojených států až do roku 1973, kde nakonec dosáhl hodnosti plukovníka. Lewis Millet se zúčastnil bojů během války ve Vietnamu.

Kopec 180 se nachází někde poblíž jihokorejského Osanu, kde se dnes nachází významná americká a jihokorejská letecká základna. Dnes již však není známo, kde přesně se místo posledního velkého bajonetového útoku v americké historii nachází. Předpokládá se, že v měsících a letech předcházejících příměří podepsanému v Pchanmundžomu, které 27. července 1953 přineslo zastavení bojů v korejské válce, se o kopec 180 bojovalo několikrát a tento byl střídavě dobyt a znovu obsazen čínskými i americkými silami.

Dnes se na letecké základně Osan v Jižní Koreji, jen asi pouhých 30 mil od hranic svobodné Koreje s komunistickým severem, nachází silnice pojmenovaná Milletova cesta - na počest statečného činu kapitána Lewise Milleta, který 7. února 1951 vedl útok na "Bayonet Hill".

Milletova silnice vede z letecké základny na místo, které je dnes považováno za kopec 180.  Na vrcholu tohoto bezejmenného kopce se nachází památník věnovaný nejen hrdinům z kopce 180, ale i všem hrdinům, kteří během korejské války se ctí sloužili a statečně bojovali za Spojené státy americké. Každoročně se pak 7. února u památníku koná slavnostní ceremoniál na památku statečných hrdinů z "Bayonet Hill", místa posledního velkého bajonetového útoku v americké historii.

Zdroj: creativehistorystories

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (558)

Komentáře

Vaclav Flek

22. 11. 2021

pro Czert : Kdyby kdokoliv chtel psat o hrdinstvi severokorejcu tak z jakych zdroju by mel cerpat?
Do sk se chce malokomu a mimo ni... Kdo o tom pise?
To same o cinanech - kdo umi cinsky? Takze vyjma par cinskych filmu se svet o tom moc nedozvi.

No nevim, mozna by stacily i ceske zdroje. V prosinci 2015 mi vysel v casopise Valka Revue clanek o cinske invazi do Severni Koreje (pod nazvem "Vstup Rudeho draka"). Popisuji v nem podrobne slozeni armady cinskych dobrovolniku v Koreji, jejich taktiku, vybaveni i profily jejich velitelu - jinymi slovy, ukazuji, ze neslo o roboty, ale lidi z masa a kosti, se svou virou a svymi idealy, jakkoliv se nam mohou zdat nepochopitelne. Na konci jsem uvedl dva jasne cinske uspechy - donutili prestizni americkou 1. divizi namorni pechoty stahnout se (spolu s dalsimi jednotkami X. armadniho sboru) od prehradni nadrze Cangdzin. Druhym uspechem bylo rozbiti americke 2. pesi divize (te s hlavou Indiana ve znaku, osvoboditelky zapadnich Cech v roce 1945), asi nejvetsi porazka vojsk OSN v korejske valce...

Czert

22. 11. 2021

Flek
Kdyby kdokoliv chtel psat o hrdinstvi severokorejcu tak z jakych zdroju by mel cerpat?
Do sk se chce malokomu a mimo ni... Kdo o tom pise?
To same o cinanech - kdo umi cinsky? Takze vyjma par cinskych filmu se svet o tom moc nedozvi.

Deny

20. 11. 2021

Pane redaktore, slovo "bajonetový" se v češtině používá pouze v technickém významu (např. bajonetový uzávěr). Útok je bodákový.

Vaclav Flek

19. 11. 2021

pro Monarchista :
Nechapu vase rozhorceni, a uz vubec ne vase vyrazove prostredky. Nevim, proc ze mne delate "zleho cloveka", kdyz vyjadruji pouze svuj nazor. Vzdy jsem se domnival, ze kazdy monarchista je tak trochu aristokrat, kdyz uz ne puvodem, tak zamerenim, a k aristokratovi mi neodmyslitelne patrila uhlazenost. No, zase jsem o iluzi chudsi.

Nechci vam dlouze a slozite oponovat, jen upozornim, ze 26. srpna 2021 vysel stostrankovy Special casopisu II. svetova, venovany tematice bitvy o Moskvu. Mam v nem clanek, ve kterem se vyporadavam s mytem o panfilovcich ve vsech jeho souvislostech. Mimo jine zde obsirne cituji slova velitele 1075. streleckeho pluku, patriciho 316. strelecke divizi (te "panfilovske"). V ramci tohoto streleckeho pluku bojovala i ctvrta strelecka rota 2. streleckeho praporu, ktere se prave ten hrdinsky cin prisuzuje. Velitel mimo jine uvadi, ze Nemci postavenim jeho pluku prosli (dodam, ze v ten den postoupili o 8 km) a vyslovne uvadi, ze zadny hrdinsky boj na krizovatce u Dubosekova nebyl. Vse bylo zcela jinak, vcetne toho, ze nekteri "padli hrdinove" prezili a za valky aktivne spolupracovali s Nemci. Po valce k cele kauze otevrela sovetska vojenska prokuratora setreni, ktere skoncilo zaverem, ze se zadny hrdinsky cin nestal, ale vznikla legenda jiz zila vlastnim zivotem.

Tak si zkuste sehnat dany Special, a vse si v klidu prectete, pak se mi treba omluvite. Mam tam i dalsi clanky, tak si asi poctete.

Monarchista

19. 11. 2021

Václave Fleku, historii musíte hodnotit v době kdy to bylo skutečně reálné. Dnes každý pivař přece ví, že Němci byli hrdinové, ale ti rusáci byli lepší. Není Vám trochu hanba. Panfilovci skutečně byli, ale propaganda to nafoukla, oni bránili praporní usek a tam nikdo neprošel. Musel by jste ty "nově objevení dokumenty" ptočítat důkladně, Jste povrchní člověk, zlý člověk, který se snaží vlézt do zadku historikům dnešní doby?

Míra

19. 11. 2021

Vyhrát II.světovou nacisti, tak by se podobné oslavné články psaly o hrdinných nacistických válečnících.
I když vlastně ono už to postupně začíná být realitou.

astor

19. 11. 2021

soudím, že kde nic není , ani smrt nebere. Z prdu kuličku ale dobrý propagandista udělá vždy.

Vaclav Flek

18. 11. 2021

pro Monarchista : Nesouhlasim s vasim vyjadrenim, ze "... amíci byli stateční a to se musí ocenit. Něco jako ruští Panfilovci...".

Zcela opomijite, ze zde uvedeny pribeh z korejske valky se zaklada na pravde, ovsem legenda o panfilovcich je prave jen legendou (i kdyz se o ni v roce 2018 natocil film, ktery pri premiere kladne ocenil i Putin). Jinak panfilovci nebyli "rusti", byla to divize postavena v Kazachstanu, a i kdyz mnoho z jejich prislusniku tvorili etnicti Rusove, deportovani sem do vyhnanstvi, velkou cast rudoarmejcu tvorili mobilizovani Kazasi. Takze, kdyz nic jineho, tak alespon "sovetsti panfilovci".

Vaclav Flek

18. 11. 2021

Clanek prinasi zajimavou informaci o bojich v pozdejsich stadiich korejske valky, kdy bojove akce ztratily svuj manevrovy charakter a staly se prevazne pozicnimi. Je pravdepodobne, ze se udalosti staly asi tak, jak je v clanku popsano, presto vnimam urcitou nevyvazenost - podobnych clanku bylo jiz na techto webovych strankach nekolik, ale kolik z nich se zabyvalo podobnymi hrdinskymi skutky na strane jejich protivniku, tedy Cinanu, pripadne Severokorejcu? Zrejme zadny... Pritom jiste take existovaly, dokonce i v tomto pripade, jak o tom svedci nenapadna veta v textu : "...v korejské válce, se o kopec 180 bojovalo několikrát a tento byl střídavě dobyt a znovu obsazen čínskými i americkými silami."

Najit clanky o cinskych ci severokorejskych hrdinech teto valky je zrejme tezsi, nez opisovat z lehce dostupnych zapadnich webu, nicmene se domnivam, ze autor se snahou o vyvazenost informaci by se o to mel pokusit.

Monarchista

18. 11. 2021

Každá armáda potřebuje nějakou legendu. Jen autor článku by si měl uvědomit co a jak píše je to jako pohádka. Ale amíci byli stateční a to se musí ocenit. Něco jako ruští Panfilovci, prostě legenda je mnohdy i dobrá věc. Netahejte sem žádnou politiku, amici byli vojáci, kterým šlo o život, dokázali nemožné, ale ne tak jak to napsal náš pohádkář.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací