Operace Žirafa: Irácko-íránská válka aneb past na kocoura
Na začátku války Íránu s Irákem, mezi roky 1980 a 1982, probíhaly nejtěžší vzdušné boje této války. Írán byl v té době schopen držet větší množství provozuschopných letounů F-4 a F-14, což byla schopnost, o kterou v průběhu války postupně přicházel. Nejsilnějším letounem v arzenálu Íránu byly bezesporu F-14A, kterých byl ze začátku války Írán schopný držet přibližně dvě desítky provozuschopných (ze 76 zakoupených). Tento počet stačil na bojové patroly nad Khuzestanem, ostrovem Khark a Teheránem, neumožňoval však přílišné použití těchto strojů na útočné operace. Ke konci války Írán operoval přibližně dvanáct F-14A, které používal téměř výhradně jako neozbrojený „mini-AWACS“ pro patroly Íránských F-4 Phantom.
I přes nevelké množství F-14A si tyto stroje v boji proti iráckým letounům útočícím na cíle v Íránu vybíraly krutou daň. Silný radar AWG-9 se dokázal „propálit“ skrz RWR (hlásiče ozáření radarem) starších sovětských strojů i prvních verzí francouzských Mirage F1, takže se iráčtí piloti často ani nedozvěděli, že je má F-14A v hledáčku a že se k nim po balistické křivce blíží raketa AIM-54.
Irácké vedení potřebovalo řešit rostoucí ztráty svých bitevních letounů a zároveň posilnit sebevědomí svých pilotů, kterým „nedosažitelné“ F-14A způsobovaly nemalé starosti. Úkolu se ujal brigádní generál Nagdat an-Naqeeb, který pro tento účel vybral jednotky No.79 Squadron, která létala nově dodaných strojích Mirage F.1Q-2 a No.39 Squadron létající Mig-23MS (vývozní verze Mig-23 s horší avionikou). Tyto dvě jednotky poté připravily past, která měla íránské F-14A zbavit aury neporazitelnosti.
Foto: Irácko-íránská válka je jedním z nejzajímavějších konfliktů studenoválečného období. Střetly se v ní srovnatelně vyzbrojené státy v konvenčním boji s technikou, která v asymetrických konfliktech neměla adekvátního protivníka. Tento konflikt vrhá trošku jinačí světlo na "nadřazenost" západní techniky. Irácké letectvo nalétalo víc misí, než letectvo íránské a ztratilo méně strojů i přes to, že létalo hlavně sovětskou techniku. | realmofhistory.com
15. ledna 1981 odstartovaly dva Migy-23MS z No.39 Squadron a zamířily směr Ahwaz, nad kterým hlídkovaly dvě íránské F-14A. Chvilku před nimi odstartovaly dvě Mirage F.1EQ-2 z No.79 Squadron (pod velením majora Mukhalada), které se k Ahwazu blížily nízko nad zemí z jiného směru. Když se Mig-23MS přiblížily na dosah radarů hlídkujících F-14A, otočili se íránští letci směrem k Migům a vyrazili jim v ústrety. Past sklapla.
Pár Mirage F.1Q-2, o kterých Íránci neměli žádné tušení, se s vypnutými radary zezadu blížily k Tomcatům, které byly zaměstnány nyní už na plnou forsáž ustupujícími Migy-23MS. Přibližně dvacet kilometrů od Tomcatů zaznělo ve sluchátkách pilotů Miráží slovo „Žirafa!“ (jméno bylo vybráno kvůli profilu letu). Tímto jim dával pozemní návodčí signál k prudkému stoupání a zapnutí radaru. Major Mukhalad a jeho wingman okamžitě zareagují a po několika sekundách už mají jednu z F-14A zamknutou radary Cyrano IV a za dalších pár sekund na vzdálenost cca deset kilometrů odpalují dvě rakety Super 530F.
Překvapení Íránci nemají příliš času zareagovat a poté, co minimálně jedna z raket zasáhne svůj cíl, jsou kapitán Gholam-Reza Nezam-Abadi a poručík Fahollah Jalal-Abadi nuceni nouzově opustit svou F-14A na padácích. Druhá F-14A začne rychle ustupovat z boje avšak irácké Miráže jí nepronásledují, ale vrací se zpět na základnu Wanda, kam přiváží první potvrzený sestřel F-14, kterého irácké letectvo dosáhlo.
Povzbuzeni úspěchem operace provedou takto Iráčané ještě tři operace „Žirafa“. Z toho dvě v jediném dni 24. ledna 1981. Obou akcí se zúčastní Mirage F.1Q-2 z No.79 Squadron, které jako při první operaci hrají roli tichého lovce a návnadu jim dělají Migy-23MS z No.39 Squadron a Migy-23ML z No.67 Squadron. Obě operace slaví úspěch a kaptán Jafar Bahadoran s poručíkem Yadollahem Hosseinim a major Abolfazl Hooshyar s poručíkem Ahmadem Roustaeiem se svými dvěma F-14 ten den na domovskou základnu nedoletí a Miráže si připisují další dva sestřelené stroje.
Poslední operace „Žirafa“ proběhne 24. dubna 1988. Akce se účastní pár Miráží F.1EQ-4 a pár F.1EQ-5, které se pokusí sestřelit osamocenou F-14A hlídkující okolo ostrova Khark. Pár F.1EQ-5 zde hraje návnadu a podaří se jim dotáhnout F-14A přímo před dvě F.1EQ-4. Kaptán Ahmed Hussein Khalaf zasahuje F-14A jednou raketou Super 530F ze vzdálenosti deseti kilometrů a po explozi rakety se oba páry Miráží vydají směrem domů. F-14A však explozi přežila a pilot major Jalal Zandi dotáhne těžce poškozený stroj na letiště Bushehr.
Za osm let války se iráckému letectvu podaří sestřelit minimálně pět íránských Tomcatů, tři z nich sestřelí Miráže při "Žirafách" a dvě si připíšou na konto Migy-23. Další dvě F-14 se iráckým pilotům podaří poškodit, jednu při poslední „Žirafě“ a jednu poškodí kanónem Mig-21 v chaotickém vzdušném boji nad Ahwazem. Iráčané za celou válku nalétali 5x více misí nežli Íránci, ztratili méně letounů a vyčerpané íránské letectvo se poslední roky války zmohlo prakticky jen na obranu důležitých zařízení a základen hluboko v Íránu. Irácké letectvo si dodnes nárokuje více než pět sestřelených F-14 , avšak potvrdit se podařilo jen výše uvedené sestřely.