Na bojišti se počítají kilometry a kilotuny. V zákulisí ale rozhodují úplně jiné jednotky: směny, výrobní linky, dodavatelské řetězce a schopnost přesunout výrobu dřív, než přijde další úder. Přesně do téhle neviditelné části války teď míří zpráva, kterou ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil 14. února během briefingu na okraji Mnichovské bezpečnostní konference: ruský raketový úder zničil jednu velkou výrobní linku pro ukrajinskou střelu s plochou dráhou letu Flamingo.

Foto: Výroba raket Flamingo | Telegram

Psali jsme:Sériová výroba moderních stíhacích letounů KAI KF-21

Zelenskyj popsal, že šlo o zásah „velkého výrobního zařízení“ napojeného na domácí program dlouhého dosahu. A dodal dvě klíčové informace: Ukrajina má zatím jen omezené zásoby této zbraně — a přesto se výrobu podařilo obnovit. Linka byla podle něj přemístěna a produkce už běží znovu.

Tohle není jen epizoda o jedné zničené hale. Je to obraz toho, jak se mění logika konfliktu: když nemůžeš zničit schopnost protivníka střílet na frontě, zkusíš zničit jeho schopnost vyrábět zbraně, které sahají hluboko do týlu.

Flamingo: střela, která měla být „nejúspěšnější“

Flamingo (konkrétně FP-5 Flamingo) je ukrajinská střela s plochou dráhou letu vyvíjená firmou Fire Point. Ta vznikla v létě 2022 — a je na tom fascinující, že ji založila skupina lidí z oborů jako stavebnictví, herní design a architektura, bez předchozí zkušenosti z obranného průmyslu. V normálních časech by to znělo jako riskantní experiment. Ve válce je to ale často jediná cesta: rychle postavit tým, rychle iterovat, rychle dodat schopnost, kterou stát urgentně potřebuje.

V srpnu 2025 Zelenskyj říkal, že masová výroba má začít mezi koncem prosince a lednem až únorem 2026. V té době Flamingo označil za nejvýkonnější ukrajinský raketový systém a zdůraznil dolet: „Letí 3 000 kilometrů, to je důležité.“

Psali jsme:Nové zbraňové systémy dneška: Poseidon coby ruské „podmořské jaderné strašidlo“

Psali jsme:CSG potvrzuje svůj závazek k transatlantické spolupráci jako první český partner Mnichovské bezpečnostní konference

Psali jsme:Instruktoři Pozemních sil AČR zdokonalují výcvik pohybu na sněhu a ledu v horském terénu

A právě tady se láme příběh na dvě roviny:

• papírové parametry (dolet, hlavice, sliby masové výroby),
• bojová realita (kolik kusů existuje, jak přesně zasahují, jak dobře přežijí protivzdušnou obranu).

Dolet nestačí. Rozhoduje přesnost a průchodnost

Potvrzené operační použití Flaminga je zatím omezené. Zdroje ověřily jeden úspěšný úder z 12. února na arzenál raket, munice a výbušnin u osady Kotluban ve Volgogradské oblasti v Rusku. To je důležitý moment: ukazuje, že systém není jen prototyp a že dokáže zasáhnout cíl na ruském území.

Současně ale dřívější hlášené použití buď nevyšlo, nebo střela nebyla dost přesná, aby zničila zamýšlené cíle. A při lednovém útoku v roce 2026 na infrastrukturu spojenou s ruským raketovým komplexem Oreshnik v prostoru zkušebního polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti prý střela nedosáhla požadované přesnosti.

Tohle je pro střelu s plochou dráhou letu zásadní: dlouhý dolet je jen vstupenka do hry. Výsledkem je až kombinace:

• navigace a navádění (aby trefila přesně),
• odolnosti vůči rušení a protivzdušné obraně (aby vůbec doletěla),
• dostupnosti ve větších počtech (aby měla strategický efekt).

Ukrajinská média dříve Flamingo přirovnávala k americkému Tomahawku a zmiňovala deklarované výhody ve váze hlavice a doletu. Jenže operační zkušenost podle těchto informací ukázala i slabiny: zranitelnost vůči ruské protivzdušné obraně a limity v navádění, které ovlivňují přesnost zásahů. V praxi to znamená, že i když střela „doletí“, nemusí to automaticky znamenat, že „splní misi“.

Proč Rusko míří na výrobní linky

Zničení výrobní linky dává smysl právě v okamžiku, kdy protivník:

• má omezený inventář,
• teprve se chystá na masovou výrobu,
• a zároveň tvrdí, že jde o jeho nejúspěšnější systém.

Je to útok na budoucnost, ne na minulost. Pokud by se Ukrajině podařilo vyrábět dlouhodosahové střely ve větším množství, mění se tím rovnice odstrašení i tlak na ruskou logistiku, sklady a infrastrukturu. Proto je výrobní kapacita sama o sobě cílem — stejně jako sklady munice nebo energetika.

Druhá zpráva je možná ještě důležitější: Výroba se obnovila

Zelenskyj zároveň řekl něco, co v téhle válce zní skoro jako definice odolnosti: linka byla zničena, ale už byla přemístěna a výroba obnovena. Neřekl, kde k zásahu došlo ani kam se výroba přesunula — a to je pochopitelné. V takové situaci je mlčení součástí obrany.

Pro Ukrajinu je ale klíčové sdělení jiné: prioritou je zvyšovat množství. Tedy ne jen vyrobit „zázračnou“ střelu, ale vytvořit systém výroby, který:

• přežije zásahy,
• umí se přesouvat,
• a dokáže dodávat kusy v tempu, které dává strategický smysl.

To je mimochodem přesně ten typ „průmyslové války“, který se často podceňuje. Nevyhrává ji ten, kdo jednou ukáže nový typ zbraně. Vyhrává ji ten, kdo ji dokáže vyrábět opakovaně, stabilně a pod tlakem.

Co si z toho odnést

Flamingo je příběh ambice i křehkosti: ambice vybudovat domácí dlouhodosahovou schopnost během války — a křehkosti, protože jednu velkou linku může zničit jediný úder. Zároveň je to i příběh adaptace: výroba se podle Zelenského obnovila, což naznačuje, že Ukrajina počítá s tím, že „továrny“ budou muset být stejně mobilní a odolné jako některé vojenské jednotky.

A pokud platí, že potvrzené úspěšné nasazení je zatím spíš výjimka než pravidlo, pak další fáze nebude jen o počtech vyrobených kusů — ale o tom, zda se podaří zlepšit přesnost a průchodnost protivzdušnou obranou tak, aby se z Flaminga nestala jen symbolická zbraň, ale skutečný nástroj strategického tlaku.

Zdroj: Autorský text Šimona Koudelky