Ukrajina zřejmě odhalila něco, co dosud zůstávalo téměř úplně ve stínu války: tajnou balistickou střelu s dosahem až 500 kilometrů, která už měla být nejméně dvakrát použita v bojových podmínkách. Vedle toho navíc zazněla i informace o úspěšném experimentu se vzdušným odpalem, který by mohl v budoucnu posunout možnosti ukrajinských úderů ještě dál.

Foto: Odpálení balistické rakety (ilustrační foto) | U.S. Department of War

Psali jsme:Austrálie si vybrala americké bitevní vrtulníky Apache

Podle vyjádření ukrajinského poslance Fedira Venislavského, které zaznělo v rozhovoru pro RBC-Ukraine, provedly jednotky ukrajinské vojenské rozvědky během války hned dva starty raketového nosiče z území Ukrajiny do vesmíru. Při prvním startu raketa vystoupala do výšky přes 100 kilometrů, při druhém až do 204 kilometrů. Nešlo však o demonstraci technologických ambicí pro efekt. Jak sám Venislavsky uvedl, jednalo se o splnění bojových úkolů.

Právě tahle formulace je mimořádně důležitá. Pokud šlo skutečně o bojové mise, pak cílem zřejmě nebylo „dostat raketu do určité výšky“, ale zasáhnout konkrétní cíl. Dosažená výška tak byla spíše důsledkem letu dosud neznámé balistické střely, pravděpodobně vybavené bojovou hlavicí, než hlavním účelem celé operace.

Do této skládačky zapadá i další pozoruhodné tvrzení. Venislavsky uvedl, že Ukrajina má střely, o kterých téměř nikdo neví, ale které jsou schopné zasahovat cíle na nepřátelském území až do vzdálenosti 500 kilometrů a letět hypersonickou rychlostí. Neznamená to nutně, že Kyjev vyvinul speciální hypersonickou zbraň v moderním slova smyslu. U balistických střel této kategorie je však běžné, že při letu dosahují rychlostí přes Mach 5. Jinými slovy: samotná zmínka o hypersonické rychlosti může být přirozenou vlastností balistické střely, nikoli důkazem úplně nové třídy zbraně.

Přesto je význam takového odhalení zásadní. Pokud Ukrajina skutečně disponuje balistickou střelou s doletem kolem 500 kilometrů, znamená to další kvalitativní posun v jejích schopnostech zasahovat cíle hluboko v týlu protivníka. Zároveň ale zůstává řada klíčových otázek bez odpovědi. Není známo, kdy přesně byly oba starty provedeny, jaké cíle měly zasáhnout ani jaký byl jejich skutečný výsledek. Stejně tak není jasné, v jakém množství jsou tyto střely k dispozici. Vše nasvědčuje tomu, že pokud existují, nejde zatím o výzbroj nasazenou ve velkých počtech.

Psali jsme:Když se z automobilek stávají zbrojovky: Tichá transformace evropského průmyslu

Psali jsme:Pontonový mostní systém PFM: Moderní odpověď na výzvy překonávání vodních překážek

Psali jsme:80 let VOP CZ: Od poválečného lihovaru ke strategickému podniku státu

Neméně zajímavá je i druhá část odhalení. Podle Venislavského Ukrajina během války provedla také experiment se vzdušným odpalem raketového nosiče z transportního letounu ve výšce přibližně 8 000 metrů. Taková technologie může mít teoreticky dvojí význam: nejen pro vynášení různých typů kosmických prostředků na oběžnou dráhu, ale také pro vojenské využití.

Princip je přitom relativně srozumitelný. Pokud je raketa odpalována z letounu ve velké výšce, překonává se tím nejobtížnější počáteční úsek letu, kdy je odpor atmosféry největší. Výsledkem může být delší dolet nebo efektivnější využití už existující konstrukce. Jinak řečeno, střela vypuštěná ze vzduchu by mohla zasáhnout ještě vzdálenější cíle než při klasickém odpalu ze země. Limitem by ovšem byly rozměry a hmotnost zbraně, které musí odpovídat možnostem nosného letadla.

Podobný koncept není ve světě nový. Už v roce 1974 Američané provedli experiment, při němž z letounu C-5A Galaxy shodili třístupňovou mezikontinentální balistickou raketu Minuteman I o hmotnosti 39 tun z výšky šesti kilometrů. Ukrajinský experiment tak zapadá do širší logiky známé raketové technologie — v podmínkách současné války by ale mohl získat zcela nový význam.

Ve výsledku nejde jen o zajímavost z oblasti kosmického programu. Pokud jsou tato tvrzení přesná, Ukrajina možná už dnes disponuje schopnostmi, o nichž se dosud veřejně téměř nemluvilo: domácí balistickou střelou schopnou zasáhnout cíle do 500 kilometrů a technologií, která by mohla tento dosah v budoucnu ještě rozšířit. V kontextu války by to znamenalo další krok k větší nezávislosti na zahraničních dodávkách a zároveň nový tlak na ruské zázemí, logistiku i velitelské struktury.

To nejzajímavější na celé věci přitom možná není jen samotná zbraň, ale i míra utajení, která ji dosud obklopovala. Pokud byly tyto střely skutečně dvakrát použity v boji a veřejnost se o nich dozvídá až nyní, může to naznačovat, že Ukrajina si buduje kapacity, jejichž plný rozsah zatím zůstává skrytý — a které mohou v dalších měsících sehrát mnohem větší roli, než se dnes zdá.

Zdroj: Defense Magazine