Na standardní ponorce U-IX z druhé poloviny 2. světové války sloužilo 48 - 56 mužů, tedy důstojníků, specialistů a mužstva. Kromě důstojníků, kteří měli svou postel jistou, byl počet lůžek poloviční než počet mužů - o každou postel se dělili dva chlapi. Nikdy se v ní ale nepotkali, protože mužstvo bylo rozděleno do tří směn po osmi hodinách a den každého námořníka tak zahrnoval osm hodin práce, osm hodin odpočinku, příp. pomocných prací v kuchyni, úklid, nátěry apod. a osm hodin spánku.

Foto: Na standardní ponorce U-IX z druhé poloviny války sloužilo 48 - 56 mužů, tedy důstojníků, specialistů a mužstva. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons

Standardní túra, tedy hlídková plavba v Atlantiku, trvala 12 týdnů a ponorka pro ni nabrala v přístavu skoro 12 tun proviantu, konkrétně následující:

Psali jsme:Bitva o Gallipoli – tragický důsledek velitelské arogance

• Čerstvé a vařené maso (224 kg)
• Masné výrobky (salámy, šunky...) (108 kg)
• Masové konzervy (2180 kg)
• Rybí konzervy a naložené ryby (151 kg)
• Brambory (1750 kg)
• Sušené brambory (180 kg)
• Ostatní zelenina (1555 kg)
• Chlebové těsto (556 kg)
• Balený trvanlivý chléb (933 kg)
• Rýže a těstoviny (210 kg)
• Čerstvá vejce (270 kg)
• Citróny (416 kg)
• Ostatní ovoce (1073 kg)
• Máslo a margarin (250 kg)
• Sušený polévkový základ, koření (277 kg)
• Marmeláda a med (185 kg)
• Sýry (140 kg)
• Mléko (784 kg)
• Ovocné šťávy (200 kg)
• Káva (70 kg)
• Čaj (70 kg)
• Ostatní nápoje (alkohol) (93 kg)
• Cukr (200 kg)
• Sůl (60 kg)
• Čokoláda (50 kg)

Výše uvedené potraviny bylo všechno, co měl kuchař k dispozici a k tomu kuchyň cca 2 x 1,5 metru a v ní třiplotýnkový elektrický vařič, dvě malé elektrické trouby a elektricky ohřívaný kotel na polévku, dřez se třemi kohoutky: studená a horká pitná voda a horká slaná (mořská) voda na vaření brambor a polévek a taky na mytí nádobí, protože pitná voda patřila k tomu nejcennějšímu, co na palubě bylo. Všechny zásoby byly rozloženy po celé ponorce a musely být upevněny tak, aby ani při prudkých manévrech nedošlo k jejich uvolnění. Pouze alkohol měl kapitán v uzamykatelné skříni. Při odebírání zásob pro vaření se muselo všechno pečlivě vážit a ponorka se musela vždy znovu vyvažovat, aby byla v přesné rovnováze. To, že krádež zásob se přísně trestala, bylo samozřejmé.

Zmínil jsem se o tom, jak vzácná byla pitná voda, což souviselo také s hygienou mužstva. Pokud byla ponorka vynořená na hladině, námořníci se koupali a myli v moři. Pokud byla pod vodou - a to mohlo trvat i několik dní nebo i týdnů - hygiena se prováděla mořskou vodou v lavoru s houbou. Stejné to bylo i s vyměšováním - na hladině do moře, pod vodou do jediného WC na palubě, jehož nádrž však nebyla nekonečná, takže se potřeba dělala případně do kbelíků.

Představit si reálně podmínky na ponorce při dlouhé plavbě snad ani není možné: Stísněné prostory, enormní vlhkost, chlad, 50 zpocených nemytých chlapů, výfukové plyny dvou obrovských dieselových motorů, přeplněné WC, kazící se potraviny, které se běžně konzumovaly i s kožichem plísně a do toho stres z nepřátelských útoků a hlubinných min.