Nad pověstnou 31. divizí SS, která údajně nesla čestný titul Böhmen-Mähren a byla složena z obyvatel Protektorátu Čechy a Morava, se vznáší mnoho otazníků. Tato divize totiž výše uvedený název nejen nenesla, ale dokonce ani nebyla sestavena z vojáků z jednotek na území protektorátu, jak se někdy tvrdí. 31. dobrovolnická granátnická divize SS byla sestavena z etnických Němců z Maďarska, především z Bačky.

A proč se tedy neustále spekuluje o tom titulu, který divize nikdy nenesla? Odpovědí je personální propojení. Posledním velitelem divize byl totiž August Wilhelm Trabandt, bývalý velitel granátnické školy SS v Prosečnici, který pak krátce velel Kampfgruppe Böhmen und Mähren, nasazené a Sověty zničené v Rakousku. Skupina, někdy uváděná jako brigáda, o síle kolem 9000 mužů, byla sestavena z frekventantů granátnické školy SS v Prosečnici, ženijní školy SS v Hradištku a důstojnické školy SS v Týnci nad Sázavou. Původně měla být jednou ze tří brigád plánovaného SS-Freiwilligen-Korps-Böhmen, ale rychlost válečných událostí zapříčinila, že tato první sestavená brigáda byla vzápětí nasazena na frontu. Zbylé dvě ještě nedobudované brigády zůstaly ve výcvikovém prostoru a o tři týdny později vytvořily základ SS-Kampfverbandu Wallenstein, nasazeného při útoku na povstaleckou Prahu.

Foto: Příslušníci Waffen-SS s kulometem ZB vz.26 | Wikimedia Commons

Psali jsme:Dmitrij Grigorijevič Pavlov – kariéra a pád jednoho sovětského velitele

Kampfgruppe Böhmen und Mähren byla překvapivě silná, jednalo se fakticky o tři pluky: Voraus Abteilung, Böhmen a Mähren. Předvoj (Voraus Abteilung) v síle pluku byl tvořen 12 stíhači tanků, šesti pěchotními kanóny, ženijní rotou a třemi bateriemi s celkem 12 kanóny ráže 10 cm. K jejich obraně bylo ve stavu 22 kulometů, plukovní jednotky měly 21 důstojníků, 183 poddůstojníků a 646 mužů. Tři granátnické prapory předvoje byly kromě osobních zbraní vyzbrojeny 146 kulomety a nejméně 18 minomety, tvořilo je 29 důstojníků, 274 poddůstojníků a 1974 mužů.

Jednotky pluku Böhmen sestávaly ze šesti pěchotních kanónů, tří ženijních rot a dvou baterií po šesti kusech 15 cm kanónů (39 kulometů, 31 důstojníků, 201 poddůstojníků a 954 mužů). Granátnické prapory pluku měly 111 kulometů, 18 minometů, 36 důstojníků, 248 poddůstojníků a 1200 mužů.

Pluk Mähren sestával opět ze šesti pěchotních kanónů, dvou ženijních rot, dvou baterií s celkem osmi kanóny ráže 10,5 cm, jedné baterie čtyř kanónů ráže 12,2 cm a patnácti kulometů. Plukovní jednotky měly 26 důstojníků, 180 poddůstojníků a 634 mužů. Tři granátnické prapory, vyzbrojené nejméně 109 kulomety a 12 minomety, sestávaly ze 29 důstojníků, 225 poddůstojníků a 1926 mužů. Celková síla skupiny tak byla 172 důstojníků, 1311 poddůstojníků, 7334 vojáků, 66 kanónů různých ráží a účelu, nejméně 48 minometů a 442 kulometů. Skupina byla nasazena v boji u rakouského Zistersdorfu, kde jí sovětská armáda rozdrtila.

Foto: Pozorovatel Waffen SS skrytý za zničeným americkým tankem Sherman poblíž Caen, Francie 1944 | Wikimedia Commons

Psali jsme:Sestřelil 301 nepřátelských letounů. Nejvyšší vyznamenání mu však Hitler nedal

Sám Trabandt se následně stal na několik dní velitelem 31. dobrovolnické granátnické divize SS, kde vystřídal Gustava Lombarda, veterána jízdní brigády SS a specialistu na vyvražďování civilní, zvláště židovské populace na východě. Tato divize, třebaže se o tom často spekuluje, nikdy titul Böhmen-Mähren nenesla. Divize se po ústupu ze Slezska vzdávala v prostoru Hradce Králové a Trabandt si pobyl v sovětském zajetí až do roku 1954.