Heinrich Müller, šéf gestapa a jeden z nejhledanějších nacistických válečných zločinců, zmizel v květnu 1945, na samém konci druhé světové války. Předpokládalo se, že je mrtvý v troskách Berlína, ale nikdy se po něm nenašla žádná stopa, což vedlo ke spekulacím, že válku nějak přežil a přijal novou identitu. Záznamy odtajněné CIA na počátku roku 2000 naznačují, že panují určité nejasnosti ohledně toho, co se s Müllerem skutečně stalo.

Heinrich Müller se narodil v roce 1900 a za první světové války sloužil jako pilot. Po válce nastoupil k mnichovské policii, kde si získal pověst zapáleného a brutálního antikomunisty. V roce 1934 Müller vstoupil do SS a byl přidělen ke Geheime Staatspolizei (gestapu), kde rychle povýšil. Do vypuknutí války v září 1939 byl Müller šéfem gestapa. Během války Müller a jeho přímý podřízený Adolf Eichmann, vedoucí Úřadu gestapa pro židovské záležitosti, plánovali a organizovali vraždy tisíců Židů a dalších osob na území okupovaném nacisty. Müller také osobně řídil jednu z nejúspěšnějších německých kontrarozvědných operací války, Rote Kapelle (Rudý orchestr), která prostřednictvím řady dvojitých agentů dodávala dezinformace Sovětům.

Foto: Huber, Nebe, Himmler, Heydrich a Müller v roce 1939 | Bundesarchiv, Bild 183-R98680 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Bitva u Czajankových kasáren - ozbrojený střet našich vojáků s německými okupanty

Když se válka chýlila ke konci, patřil Müller k nejhledanějším nacistům – prohlášení kontrarozvědky CIWR (Counter Intelligence War Room), které bylo v květnu 1945 rozesláno americkým vyšetřovatelům, uvádělo pět nejvýznamnějších nacistů, na které by se měli zajatců ptát. Müller na tomto seznamu byl. CIWR byla v té době hlavním centrem informací o hledaných nacistech a stala se hlavní agenturou při jejich hledání.

Naposledy byl Müller spatřen 1. května večer, den po Hitlerově sebevraždě, kdy byl viděn v budově říšského kancléřství v Berlíně. Odmítl se připojit ke skupině Hitlerových stoupenců, kteří plánovali útěk z Berlína, a řekl jim: "nemám nejmenší úmysl nechat se zajmout Rusy." Naposledy byl viděn v kancléřství se svým radistou Christianem Scholzem. Poté již nebyl spatřen a o osudu Müllera ani Scholze nebyly podány žádné informace.

CIWR vedla pátrání po Müllerovi bezprostředně po skončení války. Jedním z problémů bylo, že Heinrich Müller bylo v Německu běžné jméno. Mezi německými válečnými zajatci byl například další generál SS stejného jména a mnoho Heinrichů Müllerů. Intenzivní pátrání však ukázalo, že žádný z nich nebyl šéfem gestapa. Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) vznikla v roce 1947, ale o Müllera se začala zajímat až v roce 1961, kdy na Západ přeběhl podplukovník Michael Goleniewski, bývalý zástupce náčelníka polské vojenské kontrarozvědky a člen sovětské KGB. Ten poskytl informace, které vedly k identifikaci několika vysoce postavených sovětských agentů v západních zpravodajských službách, včetně George Blakea v britské MI6 a Heinze Felfeho, vysokého důstojníka západoněmecké kontrarozvědky.

Goleniewski však také tvrdil, že v Moskvě žije Heinrich Müller, který po skončení války přeběhl do sovětské kontrarozvědky. To se zdálo být potvrzeno, když byl Adolf Eichmann v roce 1961 souzen v Izraeli za válečné zločiny – během procesu také tvrdil, že Müller na konci války přeběhl k Sovětům.

Psali jsme:Obrovská dvoudenní bitva u Shilohu a vysvětlení záhadné "andělské záře" u raněných vojáků

Na Müllera byl dotázán dvojitý agent CIA, který byl zároveň důstojníkem KGB. Poznamenal, že ačkoli se s Müllerem osobně nesetkal, jeho nadřízení mu řekli, že Müller byl v roce 1945 naverbován KGB, a že četl části Müllerovy výslechové zprávy. Tyto události přiměly CIA, aby s pomocí západoněmecké zpravodajské služby Bundesnachrichtendienst (BND) zahájila vyšetřování Müllerova osudu.

Jako první byla prověřována výpověď zřízence berlínské márnice Fritze Leopolda, který americkým vyšetřovatelům v prosinci 1945 sdělil, že viděl tělo Heinricha Müllera, které bylo pohřbeno na hřbitově na Lilienthalstrasse v Západním Berlíně. Tento hrob byl obecně považován za Müllerův hrob a jeho rodina na něj umístila náhrobní kámen. Když však byl hrob v roce 1963 exhumován, zjistilo se, že se nejedná o Müllerovo tělo.

Další svědectví o Müllerově smrti přinesl v květnu 1945 Walter Lüders, člen německého Volkssturmu, který tvrdil, že v hromadném hrobě na židovském hřbitově na Grosse Hamburgerstasse pohřbil tělo muže v uniformě generála SS. Tento hřbitov se však nacházel ve východním Berlíně a západoněmecké úřady neměly v té době možnost tuto skutečnost potvrdit. Z vyšetřování vyplynula jedna bizarní skutečnost: Informační kancelář německých ozbrojených sil v roce 1958 vrátila Müllerově rodině jeho osobní doklady i vyznamenání. Předpokládalo se, že musely být nalezeny u jeho těla, ale neexistovaly žádné záznamy o tom, kde byly získány a zda byla ověřena jejich pravost.

Otázka, zda Müller v roce 1945 přeběhl k Sovětům, měla pro USA důležité bezpečnostní důsledky. O prošetření byl požádán štáb kontrarozvědky CIA vedený Jamesem Angletonem. Ten napsal v prosinci 1971 zprávu, v níž uvedl, že: "Pokud by se SMERŠ skutečně zmocnil MÜLLERA a nejlepší části záznamů RSHA, sovětské možnosti kontroly důležitých Němců a některých dalších Evropanů by daleko přesáhly ty, které jim byly dosud připisovány."

Výsledkem vyšetřování štábu CI byla čtyřicetistránková zpráva vypracovaná počátkem roku 1972. Tato zpráva nazvaná "Hon na 'gestapáka' Müllera" dospěla k závěru, že o osudu Müllera existují určité pochybnosti. Bylo v ní uvedeno: "Zdá se, že se nikdo příliš nesnažil bezprostředně po válce MÜLLERA najít, dokud byla stopa ještě horká, a to ani na Západě, ani na Východě". Dále tvrdila, že "existují silné indicie, ale žádný důkaz, že MÜLLER spolupracoval se Sověty. Existují také silné indicie, ale žádný důkaz, že MÜLLER zemřel v Berlíně. Jedna věc se zdá být jistá. MÜLLER a SCHOLZ měli nějaký zvláštní důvod, proč vstoupili do berlínské pasti smrti a zůstali v kancléřství".

Závěrem instruktáže štábu CI bylo, že by mělo být provedeno plnohodnotné vyšetřování CIA o Müllerově osudu, aby se zjistilo, zda přežil a zda po druhé světové válce pracoval pro sovětskou kontrarozvědku. Briefing štábu CI o Müllerovi byl spolu se souvisejícími dokumenty odtajněn v roce 2001 jako součást skupiny záznamů 263: Záznamy Ústřední zpravodajské služby a je nyní k dispozici v Národním archivu USA.

Žádné další dokumenty CIA týkající se Müllera nebyly zveřejněny, což naznačuje, že z nějakého důvodu nebyl návrh štábu CI dodržen a nedošlo k podrobnému vyšetřování. V 60. a 70. letech docházelo k pravidelným "pozorováním" Müllera, ale všechna byla shledána jako omyl. Do dnešního dne nikdo nepředložil žádný věrohodný důkaz o Müllerově přežití po válce kromě informací, které CIA poskytli přeběhlíci a dvojití agenti.

Heinrich Müller zůstává nejvýše postaveným nacistou, který nebyl nikdy dopaden nebo jehož smrt nebyla prokázána. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že byl 1. května 1945 zabit nebo spáchal sebevraždu a byl pohřben v hromadném hrobě na Grosse Hamburger Strasse. Podezření, že po válce pracoval pro Sověty, ale vyvráceno nebylo. Bez absolutního důkazu se zdá pravděpodobné, že konečný osud gestapáka Müllera bude i nadále předmětem spekulací.

Zdroj: warhistoryonline