Eugene Bullard byl prvním americkým vojenským pilotem černé pleti, který během první světové války létal na bojové mise ve Francii. Opustil Spojené státy s nadějí na lepší život bez rasové segregace a to, co hledal, našel za oceánem. Život ho později přivedl zpět do USA, kde ovšem zjistil, že o jeho válečných výkonech ve Francii ví jen málokdo. 

Eugene Bullard se narodil 9. října 1895 v Columbusu ve státě Georgia. V mládí byl svědkem pokusu bělošského davu o lynčování jeho otce. Zatímco starší Bullard vyjadřoval přesvědčení, že černoši musí tváří v tvář bělošským předsudkům zachovat svou důstojnost, jeho syn snil o tom, že se přestěhuje do Francie, kde bylo otroctví zrušeno mnohem dříve a s černošskými občany se zacházelo lépe. A lépe na tom byli i v Británii, což bylo na první pohled snazší působiště. V roce 1912 tak Bullard odcestoval do Norfolku ve Virginii a nalodil se na německou nákladní loď Marta Russ, která ho dopravila do skotského Aberdeenu. Poté zamířil do Glasgow a nakonec se usadil v Londýně.

Foto: Eugene Bullard v uniformě 170. pluku | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Charles Lightoller: Přežil zkázu Titanicu, bojoval v 1. světové válce a zachraňoval vojáky u Dunkirku

V Anglii se Bullard připojil k černošskému souboru Freedman Pickaninnies. Pracoval také jako přístavní dělník a jako terč pro atrakce v zábavním parku. Následně začal boxovat a trénoval pod vedením slavného boxera Dixieho Kida, který mu zprostředkoval zápas v Paříži. Eugene si město okamžitě zamiloval: „Zdálo se mi, že francouzská demokracie tam ovlivnila myšlení černých i bílých Američanů a pomohla nám všem chovat se jako bratři.“ V Paříži pak boxoval až do začátku první světové války.

14. října 1914 se Bullard přihlásil do francouzské armády a byl zařazen do 3. pochodového pluku cizinecké legie. V roce 1915 sloužil jako kulometník a zúčastnil se bojů během bitvy na Sommě. Byl také u Artois a bojoval během druhé ofenzívy u Champagne podél řeky Mázy. Při bojích během bitvy u Verdunu v rámci 170. francouzského pěšího pluku byl vážně zraněn výbuchem dělostřeleckého granátu, který mu roztrhl levé stehno a jen těsně minul stehenní tepnu.

Během zotavování z tohoto zranění se s přítelem vsadil o 2 000 dolarů, že se naučí létat. V říjnu 1916 se dobrovolně přihlásil do francouzského letectva jako střelec a byl poslán do letecké střelecké školy v Cazaux v Gironde. Poté prošel leteckým výcvikem v Avordu a Châteauroux a 17. května 1917 získal pilotní licenci od Aéro-Club de France.

Po výcviku v Avordu se připojil k Lafayettovu leteckému sboru tvořenému rodilými Američany. Příslušníci sboru létali po boku francouzských pilotů v letkách po celé západní frontě. V červnu 1917 byl Bullard povýšen na desátníka a o dva měsíce později byl přidělen k Escadrille Spa.93. Během této doby se zúčastnil 20 bojových misí. Dostal přezdívku „Černá vlaštovka smrti“ kvůli své rase a skutečnosti, že 170. francouzský pěší pluk byl přezdíván „vlaštovky smrti“.

Psali jsme:Alvin York: Od kováře, který nechtěl bojovat až k držiteli nejvyšších válečných vyznamenání

Když Spojené státy vstoupily do války, svolala americká armádní letecká služba lékařskou komisi, aby provedla nábor Američanů sloužících v Lafayettově leteckém sboru pro americké expediční síly. Bullard však nebyl tehdy vybrán. Oficiálním zdůvodněním (nepříliš přesvědčivým) byla jeho nízká hodnost. Segregace byla ostatně v amerických ozbrojených silách zrušena až po druhé světové válce.

V lednu 1918 byl Bullard převelen ke služebnímu praporu 170. pěšího pluku poté, co se dostal do sporu s francouzským důstojníkem. Ve službě pokračoval i po uzavření příměří. Po propuštění z francouzské armády se vrátil do Paříže, kde pracoval jako jazzový bubeník u Zelliho. Pro tento podnik získal klubovou licenci, která mu umožňovala mít otevřeno i po půlnoci. Zanedlouho se stal nejvyhlášenějším nočním klubem na Montmartru.

Na čas navštívil také Egypt, kde odehrál dva boxerské zápasy o ceny a vystupoval jako člen jazzového souboru v hotelu Claridge. Po návratu do Paříže vedl noční klub Le Grand Duc a v roce 1928 podnik koupil. Najímal hudebníky na soukromé večírky a získal řadu slavných přátel, mezi nimiž byli básník Langston Hughes, členka francouzského odboje Josephine Bakerová, letecké eso Charles Nungesser a hudebník Louis Armstrong. Nakonec se stal majitelem druhého nočního klubu L'Escadrille. Jeho proslulost v Paříži byla taková, že podle něj spisovatel Ernest Hemingway vytvořil postavu ve svém románu „I slunce vychází“ z roku 1926.

Bullard si také otevřel atletický klub, který nabízel box, ping pong, vodoléčbu a masáže. Pracoval jako trenér boxerů Victora „Young“ Pereze a Panamy Ala Browna. V roce 1923 se oženil s Marcelle Straumannovou. V roce 1935 se manželé rozešli a Bullard získal do péče jejich děti. Když začala druhá světová válka, požádala francouzská vláda Bullarda, aby špehoval Němce, kteří navštěvovali jeho noční klub.

Po německé invazi do Francie (1940) se přihlásil jako dobrovolník a sloužil u 51. pěšího pluku, který během bitvy o Francii bránil Orléans. Byl zraněn dělostřeleckým granátem, uprchl do Španělska a v červenci se pak vrátil do USA. Nějaký čas se zotavoval v newyorské nemocnici, ale následky zranění trpěl až do konce svého života. Za svou službu obdržel 14 medailí a vyznamenání, včetně Válečného kříže, Vojenské medaile a Kříže dobrovolného bojovníka 1914-1918.
Bullardova proslulost ho přes Atlantik nenásledovala. Pařížský noční klub se mu nepodařilo získat zpět, protože byl během války zničen. Za finanční vyrovnání, které obdržel od francouzské vlády, si pak koupil byt v Harlemu. Pracoval jako strážný, prodavač parfémů, námořník a tlumočník pro Louise Armstronga.

V roce 1949 byl Bullard během nepokojů v Peekskillu v srpnu 1949 zbit davem. Útok byl vyvolán koncertem, který pořádal bavič a aktivista Paul Robeson ve prospěch Kongresu pro občanská práva. Než Robeson dorazil, zaútočil na publikum rozlícený dav. Celkem bylo zraněno 13 osob včetně Bullarda. Koncert byl odložen na 4. září 1949 a proběhl bez incidentů. Když však návštěvníci koncertu opouštěli místo konání, házel jim dav nepřátelsky naladěných obyvatel na přední skla kameny.

V roce 1954 byl Bullard pozván francouzskou vládou, aby znovu zapálil věčný oheň u Hrobu neznámého vojína pod Vítězným obloukem. O pět let později ho generál Charles de Gaulle jmenoval rytířem Čestné legie a označil ho za „pravého francouzského hrdinu“.

Jeho posledním zaměstnáním byla obsluha výtahu v Rockefellerově centru. Dne 12. října 1961 Bullard zemřel ve věku 66 let na rakovinu žaludku a byl pohřben s vojenskými poctami v sekci francouzských válečných veteránů na hřbitově Flushing v Queensu. Po smrti se Bullardovi dostalo mnoha poct, mimo jiné byl v roce 1989 uveden do první třídy Síně slávy letectví státu Georgia a v roce 1994 byl jmenován podporučíkem amerického letectva. Muzeum letectví ve Warner Robins v Georgii mu také odhalilo sochu.

Zdroj: warhistoryonline