Válka na Ukrajině zásadně změnila pohled států NATO na roli dělostřelectva v 21. století. Podceňovaný druh vojska se opět vrátil na výsluní. Jednou z mála aliančních zemí, která do něj investovala už od počátku milénia, bylo Polsko. Vyvinulo a vyrobilo jak nové zbraně, tak modernizované verze dosavadních, plus systém řízení palby, který všechny dělostřelecké platformy obsáhne. 

Na východě Polska, tedy na hranici s Ruskem a Běloruskem, je právě polské dělostřelectvo od rusko-ukrajinské války klíčovou silou NATO. Jsou zde přítomny i jednotky dalších spojeneckých armád, zejména 3. brigády 10. armády USA, a v roce 2017 zde velké cvičení realizovali dělostřelci z Polska a amerického 10. jízdního pluku.

Poláci používali svůj automatický systém řízení palby dělostřelectva TOPAZ, včetně bezpilotních leteckých prostředků FlyEye. Američané na něj v oficiální zprávě pěli ódy: 

„prokázal jedinečnou schopnost polských dělostřeleckých jednotek podporovat účinnost nepřímé palby zcela rovnocenně s americkými či spojeneckými jednotkami během společných operací. Polský bezpilotní prostředek byl použit k detekci a identifikaci cíle a ke korekci nepřímé palby minometné sekce 120 mm 4. eskadry 10. jezdeckého pluku ".

Foto: Plně automatizovaný systém řízení palby TOPAZ | WB Electronics

Kapitán Daniel Allison, důstojník jednotky palebné podpory, citovaný ve zprávě, uvedl, že proces získání obrazových informací, změření vzdálenosti mezi místem dopadu a pozicí cíle a přenos dat pro opravu palby se uskutečnil v „řádu sekund“. Američany nadchla zejména schopnost systému TOPAZ provést okamžitou automatickou korekci zaměření na základě integrace dronu do sytému řízení palby, místo aby došlo jen k určení souřadnic, jejichž dodatečné zadání by stálo drahocenný čas a mohlo způsobit značnou chybovost.

Zde se sluší podotknout, že Poláci zautomatizovali práci dronů v systému řízení dělostřelecké palby už v roce 2012. Inspirovali tím Rusy, kteří však dokázali své řešení zavést až po formálním ukončení války proti Ukrajině. Důvodem, proč Poláci „předběhli dobu“, je selhání jejich dřívějších pokusů využívat k podpoře dělostřelectva izraelské drony, které však nemohli se systémem řízení palby integrovat. Proto v rámci konsorcia domácích firem vyvinuli vlastní UAV FlyEye, od počátku zamýšlené jako „létající-oko“ systému řízení palby dělostřelectva TOPAZ.

Foto: Následně se stal součástí systému bezpilotní letecký prostředek FlyEye vybavený různými kombinacemi kamer pro denní a noční vidění, s minimálními nároky na obsluhu  | WB Electronics

Právě systém TOPAZ má i další nesporné výhody, které učarovaly Američanům. Jejich velitelské stanoviště pro systém řízení dělostřelecké palby s akronymem AFATDS (Advanced Field Artillery Tactical Data System) je tvořen stanovým systémem, který přepravuje několik vozidel Humvee, takže jeho vybudování je časově náročné.  Toto řešení je přijatelné za podmínek zabezpečené vzdušné převahy, ale ne v situaci, kdy je pozice vystavena možnosti detekce a následné přesné palbě nepřítele. Naproti tomu velitelská stanoviště v polském systému TOPAZ jsou umístěna na kolových nebo pásových obrněných vozidlech, takže jsou vysoce mobilní i v náročném terénu, především ale plní svou roli i za pohybu. Takové řešení chtějí Američané zavést v rámci verze AFATDS 7.0, na kterém nyní pracuje nový výrobce. Američané totiž přistoupili ke změně dodavatele i řešení poprvé od roku 1981.

Foto: AHS Krab (na snímku) je 155mm samohybná houfnice vyráběná pro polské ozbrojené síly | printsreen z YouTube

Poláci automatizovaným systémem řízení dělostřelecké palby vybavili již 500 vozidel – od samohybných houfnic starších, avšak modernizovaných (DANA a Gvozdika), přes zcela nové samohybné houfnice Krab a minomety Rak, po vozidla velitelská, ale třeba i opravárenská. TOPAZ měly dostat i nové raketomety Langusta, nakonec ale v rámci polsko-americké spolupráce bude jejich první baterie vybavena právě velitelským stanovištěm AFATDS. Těžko předjímat, zda kvůli dalšímu porovnání systémů, nebo se nějaký „revanš“ projeví v té samé, či jiné větvi vojsk.

Polští dělostřelci jsou jistě právem pyšní – jak na všeobecnou modernizaci, veskrze prováděnou domácími zbrojovkami, tak na uznání a chválu z úst svých amerických protějšků – ale ve skutečnosti jsou také stále více znepokojeni zastavením dodávek dronů.

Foto: TOPAZ byl v polské armádě instalován již na více než 500 vozidlech.  Možnosti použití jsou neustále rozšiřovány v souladu s dodávkami nových systémů RAK (na snímku) a KRAB. | printscreen z YouTube

TOPAZ byl v první vlně implementován pro starší houfnice DANA a Gvozdika, pro jejich baterie byly dodány bezpilotní prostředky FlyEye první generace s operačním poloměrem 30 km. Tyto dodávky skončily v roce 2013, kdy byl takový dosah pro malá bezpilotní letadla přiměřený, a především odpovídal dostřelu starších houfnic.

Foto: ShKH vz. 77 Dana ve službách polské armády v Afghánsitánu |  Wikimedia Commons

Výrobce FlyEye následně připravil další generaci s operačním dosahem 50 km pro moderní dělostřelecké prostředky Krab a Langusta, ale polská obrana koupila jen 3 sady (12 kusů), což je zcela nedostatečné. Sice dodávky Krabů pokračují pozvolna a mají trvat až do roku 2024, se systémem TOPAZ se pro ně počítá, přesto nebyly dosud objednány drony, které jsou vlastně již 18 let jeho klíčovým podpůrným prvkem. Každá další samohybná houfnice Krab, kterou polští dělostřelci obdrží, tak připomíná Jana Žižku – chybí jí jedno oko. 

Zdroj: Defence24.pl