Američtí vojáci ve Vietnamu zprvu své M16 tak nenáviděli, že brali nepřátelské AK-47 – a byli ochotni za ně i platit
Americká útočná puška M16 byla přijata do výzbroje pro použití v bojových operacích v džungli ve Vietnamu. Nakonec se však ukázala ve své první verzi jako tak nespolehlivá, že mnozí američtí vojáci začali prostřednictvím ilegálního trhu nakupovat pušky AK-47 používané nepřítelem.
V roce 1966 zavedl generál William Westmoreland, velitel amerických sil ve Vietnamu, pušku M16 jako novou standardní pěchotní pušku, která nahradila svou předchůdkyni M14. Puška M14, oficiálně United States Rifle, Caliber 7,62 mm, M14, se selektivní možností střelby a nábojem 7,62×51 mm NATO (.308 in) se stala standardní puškou americké armády koncem 50. let, kdy nahradila druhoválečnou pušku M1 Garand (u námořní pěchoty trval tento proces až do poloviny 60. let).
Foto: Americký výsadkář 101. divize čistí svou pušku M16, rok 1966 | Wikimedia Commons / Public domain
Její nástupkyni, útočnou pušku M16, vyvinul koncem padesátých let inženýr Eugene Stoner. Stala se oblíbenou pro svou přesnost a nízkou hmotnost. Nikoli však ihned. Američtí vojáci ve Vietnamu dostali upravenou verzi M16, variantu XM16E1. Přijetí této zbraně bylo z velké části reakcí na vysoké ztráty způsobené používáním zbraní AK-47 nepřítelem.
První generace pušek M16 byla neuvěřitelně problematická. Často u nich docházelo k "selhání vyhazování", což znamenalo, že vojáci uprostřed bitvy uvízli se zaseknutou zbraní. Nejčastěji se stávalo, že po výstřelu ze zbraně zůstala v nábojové komoře zaseknutá vystřelená nábojnice. V důsledku toho pak v podmínkách moderního způsobu vedení války fungovala M16 jako jednoranná mušketa.
Jediným spolehlivým způsobem, jak mohli vojáci zbraně opravit, bylo vložit kovovou tyč do ústí hlavně a nábojnici vytlačit. Později se zjistilo, že zasekávání bylo důsledkem přechodu na kulový prach, který měl zvýšit úsťovou rychlost až na 990 m/s.
Navzdory problémům byla M16 stále považována za účinnější než M14, přičemž americká armáda šla tak daleko, že ji označila za nejlepší pušku pro boj ve Vietnamu. Ve snaze bojovat proti problémům zavedla armáda lepší výcvikové postupy, změnila složení prachové náplně a rozšířila čisticí soupravy – ne však dříve, než byla vydána zpráva Kongresu.
V roce 1967 přibližně 80 % z 1585 dotazovaných vojáků uvedlo, že se při boji s puškou M16 setkali s problémy a zaseknutím. Mnozí z nich psali domů a stěžovali si na nespolehlivost této střelné zbraně. Rodiny, které tyto dopisy obdržely, je předložily svým kongresmanům ve snaze upoutat pozornost výboru pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů.
Jejich plán vyšel a zanedlouho byl zřízen kongresový podvýbor, který měl nespolehlivost nové pušky M16 prošetřit. Po důkladném šetření jeho zpráva odhalila nedostatky, na které si vojáci celou dobu stěžovali. Zpráva popisovala, jak armáda nedokázala přecvičit vojáky na novou zbraň a zajistit, aby dobře se zvolenou municí fungovala, a nedodala dostatek čisticích zařízení, aby vyřešila problém se zasekáváním. Bez ohledu na to armáda nadále vybavovala své vojáky zbraněmi M16. Protože zbraň zůstávala nespolehlivá, mnozí z těch, kteří sloužili ve Vietnamu, ztratili k M16 důvěru a začali hledat náhradu.
Náhradou, kterou američtí vojáci hledali, se staly zbraně AK-47 používané Vietnamskou lidovou armádou (NVA) a Vietkongem. Poté, co Čína v polovině 50. let obdržela technické specifikace této zbraně, zřídila montážní linky pro masovou výrobu a distribuci vlastní varianty označované typ 56, a to po celé jihovýchodní Asii. Typ 56, známý také jako AK-56, byl kratší, lehčí a mohl střílet automaticky nebo jednou ranou. Nejdůležitější bylo, že tato útočná puška byla spolehlivá, odolná a její zvládnutí trvalo při výcviku nováčků jen několik hodin.
Sebrání zbraně nepříteli se pro Američany stalo dočasným řešením, protože použít AK-47 bylo lepší než zemřít. Nakonec se mezi vojáky rozvinul ilegální trh, na němž se mohli touto střelnou zbraní vybavit. Armáda nadále prosazovala používání M16 a tvrdila, že ti, kteří měli problémy, nerozuměli tomu, jak pušku správně udržovat.
"Odjeli jsme se 72 muži v četě a vrátili se s 19. Věřte tomu nebo ne, ale víte, co většinu z nás zabilo? Naše vlastní puška. Prakticky každý náš mrtvý byl nalezen se svou M16 položenou vedle sebe, když se ji snažil opravit," napsal příslušník námořní pěchoty.
V únoru 1967 byla XM16E1 standardizována jako M16A1. Nová puška měla chromovanou nábojovou komoru a vývrt, aby se eliminovala koroze a zasekávání nábojnic, a další drobné úpravy. Byly také vydány nové čisticí soupravy, prachová rozpouštědla a mazadla. Byly zavedeny intenzivní školicí programy v oblasti čištění zbraní, včetně operační příručky ve stylu komiksu. V důsledku toho se výrazně snížily problémy se spolehlivostí a vojáci si svou zbraň oblíbili. V roce 1969 oficiálně nahradila pušku M14 a stala se standardní služební puškou americké armády.
Zdroj: warhistoryonline