Austin-Putilov: Jeden z prvních obrněných vozů
Austin byl britský obrněný vůz vyrobený během první světové války. Vůz je však známý hlavně díky jeho využívání u ruské carské armády v první světové válce a v ruské občanské válce. V letech 1918–20 se kromě původních britských Austinů v Rusku vyrobilo několik desítek těchto vozidel. Ty se obvykle označují jako Austin-Putilov nebo - pokud jsou vybaveny polopásovým podvozkem Kégresse - Austin-Kégresse.
Video: Austin-Putilov v akci / YouTube
V srpnu 1914, těsně po začátku první světové války, začala ruská carská armáda formovat jednotky obrněných vozidel. Vzhledem k tehdejším omezeným výrobním možnostem automobilového průmyslu v zemi bylo rozhodnuto objednat řadu vozidel v zahraničí. Do Spojeného království tak byl vyslán výbor, ale nepodařilo se mu najít obrněný vůz, který by splňoval jejich požadavky na dostatečnou ochranu shora a dvě kulometné věže.
Ke splnění těchto požadavků navrhla společnost Austin Motor Company nový obrněný vůz. Toto vozidlo, známé jako Austin 1. série, bylo založeno na podvozku osobního automobilu s pohonem zadní nápravy. Kola byla dřevěná, paprsková, s pneumatikami. U vozidla pak byla k dispozici další sada kol s plně gumovými pneumatikami pro použití v boji. Dva kulomety Maxim byly namontovány v samostatných věžích umístěných na obou stranách trupu za kabinou řidiče. Vozidlo bylo chráněno pancéřovými plechy o tloušťce 3,5–4 mm přišroubovanými k rámu karoserie. Čtyřčlenná posádka - velitel, řidič a dva střelci - mohli do vozidla vstupovat/vystupovat pomocí dveří na levé straně kabiny nebo velkými dvoukřídlými zadními dveřmi. Dne 29. září 1914 bylo objednáno celkem 48 obrněných vozidel. Jedno auto stálo 1150 liber. Po příjezdu do Ruska byl přední a věžový pancíř nahrazen 7 mm plechy. První bojové zkušenosti však odhalily, že ochrana byla stále příliš slabá a vozidla byla následně plně vyzbrojena v závodech Izhorski Works v Izhorsku. Vylepšené pancéřování způsobilo, že vozidla byla mnohem těžší, což mělo za následek omezenou pohyblivost a občas i poškození podvozku. Vůz byl však stále považován za úspěšnější počin nežli tehdejší alternativní designy, mimo jiné Armstrong Whitworth, Renault a Sheffield-Simplex.
Foto: Austin-Putilov 3. řady | Neznámý autor / Wikimedia Commons / Public domain
Dne 6. března 1915 Rusové objednali 60 vozidel vylepšené konstrukce, známé jako Austin 2. série. Tentokrát byl použit podvozek 1,5 tunového nákladního vozu se silnějším motorem. Trup byl kratší, se silnějším pancířem, střecha kabiny řidiče byla upravena tak, aby se zlepšil palebný úhel kulometů. Méně vítané pak bylo odstranění zadních přístupových dveří. Armáda také rozhodla, že chce zadní řídící stanoviště, takže po příjezdu do Ruska byla všechna vozidla vybavena přepracovanou zadní částí trupu, ve které bylo umístěno druhé hnací stanoviště a další poklop. Dalším vylepšením bylo přidání bočních štítů kulometů.
Šedesát kusů 3. řady Austin pak bylo objednáno 25. srpna 1916. Vozidla měla podobné vlastnosti jako 2. řada, ale měla upravený zadní trup s hnacím sloupkem, kulometné štíty, neprůstřelné sklo u předního vidění a neměla již velká boční okna.
Později v roce 1917 byla objednána ještě další verze (někdy označovaná jako Austin model 1918) se zesíleným podvozkem a dvojitými zadními koly, ale kvůli událostem v Rusku již žádná vozidla nebyla dodána.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, v roce 1916 bylo rozhodnuto o výrobě ruského obrněného vozu postaveném na známém austinském podvozku. Z Austinu tak bylo objednáno šedesát podvozků 3. série. Stavbou obrněných trupů byla pověřena společnost Putilovski Works z Petrohradu. Výroba automobilů se plánovala až do července 1917, ale práce byla prakticky zastavena únorovou revolucí a následným chaosem. Teprve až v březnu 1918 byly vyrobeny první vozy. Později byla výroba převedena do Izhorski Works. V letech 1918–1920 tak bylo vyrobeno celkem 33 vozidel. V současných ruských dokumentech je model označován jako ruský Austin, ale známější je pod názvem Austin-Putilov.
Zdroj: derela.pl, wikipedia.org
Komentáře