Ukrajina by měla do konce letošního roku převzít první tři stíhačky F-16 z Belgie. Dodávku na konci září potvrdil prezident Volodymyr Zelenskyj a další belgické letouny mají následovat s tím, jak je tamní letectvo postupně nahrazuje novými F-35A. Pro Kyjev jde bezpochyby o vítanou posilu, jenže současně se stále výrazněji ukazuje problém, který samotným předáním dalších letadel vyřešit nelze. F-16 jsou na Ukrajině intenzivně využívány a jejich dostupnost začíná stále více omezovat údržba, nedostatek náhradních dílů a kapacita evropských servisních center.

Foto: F-16 používaná Ukrajinským letectvem | Telegram

Belgie konečně může začít své F-16 uvolňovat

Belgické F-16 byly součástí evropské koalice států podporujících přezbrojení ukrajinského letectva už delší dobu. Jejich skutečné předávání ale záviselo na tom, kdy bude Belgie schopna nahradit vlastní stroje novými F-35. Tento proces se nyní rozbíhá rychleji. Další F-35A dorazily na základnu Florennes na konci září a belgické letectvo tak může postupně začít starší F-16 vyřazovat.

První trojice bojeschopných letounů má být Ukrajině předána do konce roku 2026. Belgie zároveň počítá s postupným uvolňováním dalších strojů během následujících let. Země disponovala flotilou více než padesáti F-16 a dlouhodobým záměrem je značnou část vyřazovaných letounů využít právě ve prospěch Ukrajiny – ať už jako provozuschopná bojová letadla, nebo jako zdroj náhradních dílů.

Pro ukrajinské letectvo mohou být důležité obě možnosti. Starší F-16 totiž dnes nepotřebuje pouze další letadla, ale stále větší množství motorů, podvozků, avioniky a dalších komponentů potřebných k udržení již dodaných strojů ve vzduchu.

F-16 létají v podmínkách, pro které původně nebyly určeny

Evropské F-16 předané Ukrajině nejsou nové stroje. Jde převážně o letouny F-16AM/BM vyrobené před několika desetiletími, které sice během služby prošly rozsáhlými modernizacemi, jejich draky však mají za sebou tisíce letových hodin.

V evropských zemích létaly podle plánovaného režimu, měly pravidelnou údržbu a v případě závady bylo možné letoun odstavit a bez většího tlaku počkat na potřebný díl. Na Ukrajině je situace úplně jiná. Stíhačky jsou provozovány za války, často absolvují bojové mise a jejich letové hodiny přibývají podstatně rychleji.

Ukrajinské F-16 navíc neplní pouze klasické úkoly stíhacího letectva. Používají se k útokům na pozemní cíle, nesou západní řízenou výzbroj a stále důležitější roli hrají také při protivzdušné obraně. Ukrajinští piloti s nimi zachytávají ruské střely s plochou dráhou letu a útočné drony, takže právě během rozsáhlých ruských vzdušných útoků mohou být letouny mimořádně vytížené.

Opravovaný F-16 je pro válku stejný jako žádný F-16

Právě provozuschopnost celé flotily se proto stává klíčovým problémem. Podle informací, které se v posledních dnech objevily v západních médiích, může být v určitém okamžiku kvůli opravám nebo pravidelnému servisu mimo provoz více než polovina ukrajinských F-16. Takové číslo nelze nezávisle ověřit a skutečnou dostupnost letounů Kyjev pochopitelně nezveřejňuje, rozsah problému s údržbou je ale dobře zdokumentovaný.

Jedním z úzkých míst je belgická společnost Sabena Engineering, která zajišťuje významnou část těžší údržby ukrajinských letounů v rámci amerického kontraktu. Zatímco některé servisní zásahy mohou za běžných podmínek trvat několik týdnů, u strojů opravovaných v Belgii se objevily případy, kdy se doba výrazně protáhla a v krajním případě se hovoří až o zhruba čtyřiceti týdnech.

Dobře to ukazuje případ norských F-16 určených Ukrajině. Některé stroje se v belgickém servisu nacházely dlouhé měsíce a jejich příprava se výrazně protáhla. Nejde přitom nutně o neschopnost samotného servisního podniku. Evropská infrastruktura jednoduše nebyla postavena na situaci, kdy je potřeba ve vysokém tempu udržovat flotilu starších bojových letounů nasazenou v nejintenzivnější evropské válce posledních desetiletí.

Každý další letoun současně vytváří další práci

To vytváří zdánlivý paradox. Čím více F-16 Ukrajina dostane, tím silnější její letectvo bude, zároveň ale poroste množství letadel vyžadujících pravidelný servis. Pokud se současně nerozšíří opravárenské kapacity, může počet odstavených strojů růst téměř stejně rychle jako celá flotila.

Moderní bojový letoun totiž nefunguje způsobem „natankovat a znovu vzlétnout“. Jednotlivé komponenty mají přesně stanovené servisní intervaly, motory vyžadují kontroly a části konstrukce musí být po určitém počtu hodin prověřeny. U několik desetiletí starých strojů je navíc údržba přirozeně náročnější než u nového letounu.

Provozuschopnost je proto u bojového letectva mnohem důležitější údaj než samotný počet dodaných kusů. Země může vlastnit padesát stíhaček, ale jestli je v daný okamžik schopna nasadit pouze dvacet, právě těch dvacet představuje její skutečnou bojovou sílu.

Ukrajina potřebuje servis přenést co nejblíže k bojišti

Logickým řešením je postupné budování větších servisních schopností přímo na Ukrajině nebo alespoň v zemích bezprostředně sousedících s ní. Část jednodušších oprav už ukrajinský personál samozřejmě zvládá. S rostoucím počtem F-16 však bude potřeba přesouvat stále složitější údržbu blíže k jejich operačním základnám.

Má to několik výhod. Letoun nemusí kvůli každému rozsáhlejšímu zásahu putovat přes půl Evropy, opravy lze provádět rychleji a ukrajinští technici zároveň získávají zkušenosti, díky kterým bude země postupně méně závislá na zahraničních servisních centrech.

Součástí řešení jsou také letouny, které už nemají dostatečnou životnost pro bojové nasazení. Ty mohou být mimořádně cenným zdrojem náhradních dílů. U starších vojenských letadel není nic neobvyklého, že část flotily slouží právě jako zásoba komponentů pro ostatní stroje.

F-16 dnes pomáhají chránit ukrajinská města

Potřeba provozuschopných F-16 navíc roste. Rusko během posledních měsíců výrazně rozšířilo použití rychlejších proudových bezpilotních prostředků. Proti klasickým pomalým Geranům lze nasadit kulomety, vrtulníky nebo levnější stíhací drony. Nové proudové typy létající rychlostí několika stovek kilometrů za hodinu však kladou na protivzdušnou obranu výrazně vyšší nároky.

Právě zde mohou F-16 představovat jednu z odpovědí. Stíhací letoun dokáže rychle měnit oblast působení a napadat cíle, které by jinak vyžadovaly použití drahých pozemních protiletadlových raket. Současně ale každá podobná mise znamená další letové hodiny a tedy rychlejší přiblížení k další servisní kontrole.

Ukrajina se tím dostává do klasického problému opotřebovací války. Nejde pouze o to zbraň získat. Je nutné ji také udržet bojeschopnou.

Tři belgické F-16 budou užitečné. Samy ale problém neřeší

Příchod prvních belgických stíhaček tak ukrajinské letectvo jednoznačně posílí. Ještě důležitější ale bude, co přijde spolu s nimi – náhradní díly, munice, vyškolení technici a především další opravárenské kapacity.

V dlouhodobém horizontu se navíc stále častěji diskutuje o tom, zda bude možné flotilu starších evropských F-16 doplnit novějšími stroji. Ukrajinští představitelé už jednali se společností Lockheed Martin i o modernějších variantách F-16 Block 70/72. Jejich případné pořízení je však otázkou budoucnosti a současnou potřebu desítek bojeschopných letadel nevyřeší.

Do té doby bude Ukrajina odkázána především na evropské F-16AM/BM, jejichž největším nepřítelem nemusí být pouze ruská protivzdušná obrana.

Stejně nebezpečný může být nedostatek náhradních dílů, servisních kapacit a čas, který každý odstavený letoun stráví v hangáru místo ve vzduchu.

Zdroj: Reuters | The Wall Street Journal | The Aviationist | Defense Express | NRK | Belgian Air Component