Pilot Gripenu mohl zmáčknout spoušť. Pak ale přišel problém, který změnil vše
Pilot švédského stíhacího letounu Gripen dostal během ruského útoku na Ukrajinu povolení zasáhnout vzdušný cíl nad Polskem. Nakonec ale nestřílel. Důvodem nebylo váhání, ale klíčové pravidlo protivzdušné obrany: cíl musí být spolehlivě identifikován.
Foto: Švédský Gripen | mod.gov.ua
Během ruského útoku na Ukrajinu z 20. listopadu sledovala polská armáda jedenáct objektů, které mohly proniknout do polského vzdušného prostoru. Tři z nich podle polského operačního velení hranici skutečně překročily. Nikdo nebyl zraněn.
Do akce byly zapojeny švédské stíhačky Gripen, polské F-16, letoun včasné výstrahy Saab 340, nizozemský tankovací letoun MRTT i pozemní systémy protivzdušné obrany. Polsko zároveň využívalo data předávaná Ukrajinou prostřednictvím systému Virazh.
Největší pozornost ale vzbudil moment, kdy jeden z pilotů švédského Gripenu dostal souhlas k odpálení zbraně na vzdušný cíl. Podle polského operačního velitele Ireneusze Nowaka, kterého citovala Rzeczpospolita, řídilo činnost dvojice švédských stíhaček alianční středisko NATO v německém Uedemu. To pilotům umožnilo samostatně rozhodnout, zda zbraň použijí.
Pilot během zachycení hlásil, že cílem je pravděpodobně ruská střela s plochou dráhou letu Ch-101. Jenže „pravděpodobně“ v takové situaci nestačí.
Kvůli počasí nedokázal pilot objekt vizuálně potvrdit. Nepomohly ani palubní optoelektronické systémy letounu. Bez spolehlivé identifikace proto palbu neotevřel.
Incident ukazuje, jak obtížná je protivzdušná obrana v prostoru, kde se ruské útoky na Ukrajinu mohou přiblížit hranicím NATO nebo je krátkodobě narušit. Rozhodnutí musí padat během minut, často za špatné viditelnosti, pod tlakem radaru, hlášení spojenců a rizika, že neidentifikovaný objekt může být střela, dron, troska nebo jiný cíl.
Zároveň platí, že sestřel nad územím členského státu NATO není jen technická otázka. Každá střela odpálená z aliančního letounu nese politické, vojenské i bezpečnostní důsledky. Pilot proto nemůže jednat pouze na základě odhadu. Musí mít dostatečnou jistotu, že zasahuje skutečný nepřátelský cíl.
Švédské Gripeny tak sice byly připraveny zasáhnout, ale konečné rozhodnutí zůstalo v rukou pilota. Ten měl povolení k palbě, avšak bez potvrzení cíle zvolil zdrženlivost. V praxi šlo o přesně ten typ rozhodnutí, na kterém stojí bezpečnost vzdušného prostoru: rychlost je důležitá, ale jistota je zásadní.
Celá událost zároveň potvrzuje, že obrana východního křídla NATO je stále více propojená s průběhem války na Ukrajině. Do jedné operace se zapojily alianční stíhačky, podpůrná letadla, pozemní protivzdušná obrana i ukrajinská data. A přesto rozhodující okamžik nakonec závisel na jediné věci: zda pilot dokáže cíl bezpečně rozpoznat.
Tentokrát to možné nebylo.
A proto Gripen nestřílel.
Zdroj: Defence Blog





