Rusko od roku 2024 ve velkém buduje zesílené betonové kryty pro vojenská letadla na základnách v okolí Ukrajiny a na okupovaném Krymu. Tyto stavby měly představovat odpověď na sílící ukrajinské útoky — zejména na drony a balistické střely ATACMS vybavené kazetovou municí. Jenže nyní se z ruských zdrojů stále častěji ozývá nepříjemné přiznání: ani tyto nové ochranné konstrukce nemusí být zdaleka tak bezpečné, jak Moskva očekávala.

Foto: Betonové kryty na letištích | Telegram

Psali jsme:Ukrajina může mít nové letouny z Česka už v roce 2027. Ale největší překážka není výroba

Program výstavby odstartoval po nástupu nového ministra obrany Andreje Belousova. Cíl byl zřejmý — ochránit taktická letadla před útoky, které v posledních letech stále hlouběji narušují zázemí ruského letectva. Do léta 2025 byla stavební aktivita zaznamenána na 14 leteckých základnách rozmístěných kolem Ukrajiny a také na okupovaném Krymu.

Nešlo přitom jen o opravy staré infrastruktury. Rusko bylo nuceno budovat zcela nové kryty, protože modernizované stroje jako Su-30, Su-34 a Su-35 se do standardních sovětských tvrzených úkrytů typu 2A13 jednoduše nevejdou. Větší kryty typu 2A19 se navíc na území někdejší Ruské sovětské federativní socialistické republiky ve větším měřítku prakticky nestavěly. Moskva tak doháněla infrastrukturní deficit, který byl dlouho přehlížen.

Právě teď se ale ukazuje, že ani nová generace krytů nemusí znamenat skutečnou jistotu. Ruští vojenští komentátoři začali upozorňovat, že ukrajinské drony dokážou tyto zesílené betonové úkryty úspěšně zasahovat. Jeden z ruských vojenských blogerů nedávno popsal incident, při němž měly ukrajinské síly dosáhnout přesného zásahu takového objektu. Ruská strana zatím sama neví, zda jde o ojedinělý případ, nebo o náznak nové schopnosti, která by mohla být nasazována systematicky.

Možné vysvětlení je přitom poměrně přímočaré. Ukrajinské úderné drony středního dosahu dostávají stále těžší bojové hlavice. Na konci května například Denys Shtilierman, spoluzakladatel a hlavní konstruktér společnosti Fire Point, oznámil, že dron FP-2 bude vybaven hlavicí o hmotnosti až 200 kilogramů. To je parametr, který zásadně mění pravidla hry.

Psali jsme:Vrtulníky jako lovci dronů: Francouzský Tigre prokazuje schopnosti v moderní protivzdušné obraně

Psali jsme:Bojová vozidla Patria pro Ozbrojené síly SR: Od ambiciózního kontraktu k výzvám v harmonogramu

Psali jsme:VOP CZ a CV90: česká integrace, vývoj i servisní zázemí pro novou generaci bojových vozidel pěchoty

Sovětský kryt typu 2A13 má betonové stěny silné přibližně 60 centimetrů. Novější 2A19 používá 50 centimetrů železobetonu a navíc vnitřní ocelovou vložku. Tyto konstrukce však byly navrhovány především tak, aby vydržely blízké výbuchy běžných bomb, střepinové účinky a kazetovou munici. Jinými slovy: měly chránit před hrozbami minulosti, ne nutně před novou generací velkých úderných dronů nesoucích výrazně silnější nálože.

Přesná podoba nově budovaných ruských krytů zatím není známá. Lze však předpokládat, že při jejich návrhu v roce 2024 nemuselo Rusko plně započítat tempo, jakým se ukrajinské bezpilotní prostředky vyvíjejí. A právě to může být dnes slabým místem celé této nákladné obranné investice.

Jak přesně by mohly ukrajinské drony takové cíle ničit, zůstává otevřenou otázkou. Typ bojové hlavice u FP-2 nebyl zveřejněn. Nabízí se však možnost vícefázového penetrátoru, podobného hlavici BROACH používané u střel Storm Shadow a SCALP. Tento princip funguje tak, že menší předřazená nálož nejprve vytvoří otvor v konstrukci a následně hlavní nálož exploduje uvnitř cíle, kde způsobí maximální škody.

Přímé prorážení betonového krytu ale nemusí být jedinou cestou k úspěchu. Už samotná silná vysoce explozivní detonace může uvnitř železobetonové konstrukce vyvolat takzvaný spalling — tedy odlamování vnitřní vrstvy betonu. Vysokorychlostní úlomky se pak uvnitř krytu chovají podobně jako střepiny a mohou vážně poškodit letoun ukrytý uvnitř, i když samotná stěna nebyla zcela proražena.

Náznaky, že Ukrajina podobný přístup skutečně rozvíjí, už existují. Na konci dubna měly ukrajinské Síly speciálních operací úspěšně zaútočit na tvrzené úkryty systémů Iskander poblíž Ovražky na okupovaném Krymu. Tyto objekty jsou konstrukčně podobné leteckým krytům, a mohou tak naznačovat, že nejde o náhodný úspěch, ale o cílené hledání způsobu, jak betonovou ochranu obejít nebo znehodnotit.

Pokud by se podobné útoky staly pravidlem, jejich dopad by byl výrazně širší než jen ztráta jednotlivých letadel. Ve hře je samotná provozní použitelnost ruských leteckých základen v blízkosti Ukrajiny. Pokud ani zesílené kryty nedokážou zajistit ochranu, Rusko může přijít nejen o drahou techniku, ale i o roky práce a značné prostředky vložené do budování infrastruktury, která měla být symbolem odolnosti. Místo toho se může stát důkazem, že vývoj útočných technologií opět předběhl obranu.

Celý problém tak přesahuje rámec jednoho taktického zásahu. Ukazuje totiž širší trend současné války: pevná ochrana, která ještě nedávno působila dostatečně robustně, může v éře levnějších, přesných a stále silnějších dronů ztrácet svou dřívější hodnotu. A právě to je pro Rusko možná nejnepříjemnější zjištění.

Zdroj: The Moscow Times