Rusko se již téměř čtyři roky snaží udržovat dostatečný přísun nových vojáků pro válku na Ukrajině, aniž by muselo zopakovat politicky citlivý krok z podzimu 2022 a vyhlásit další velkou mobilizaci. Systém vysokých náborových bonusů, regionálních kampaní a kontraktů s ministerstvem obrany však podle nových informací doplňují také případy, kdy jsou Rusové k podpisu smlouvy s armádou tlačeni podstatně méně dobrovolnými způsoby.

Foto: Cvičení ruských branců | Adobe Stock

Ruská protiválečná organizace Idite Lesom, která pomáhá Rusům vyhýbajícím se vojenské službě a mobilizaci, upozornila v srpnu na výrazný nárůst žádostí o pomoc od lidí, kteří podle ní čelili nucenému nebo podvodnému náboru do ozbrojených sil.

Psali jsme:Německo modernizuje Waffenträger Wiesel 1A5 MK

Podle údajů organizace se počet podobných případů během letošního roku zvýšil. Jen v červenci se na ni mělo obrátit 62 lidí s tvrzením, že byli nuceni podepsat kontrakt s ministerstvem obrany nebo byli do armády získáni jiným způsobem bez plně dobrovolného souhlasu. V červnu organizace zaznamenala 46 takových žádostí a v květnu 27.

Údaje pocházejí od protiválečné organizace a není možné je nezávisle ověřit ani z nich určit skutečný rozsah tohoto jevu v celém Rusku. Rostoucí počet hlášených případů však zapadá do širšího obrazu stále intenzivnějšího úsilí Moskvy získávat nové vojáky bez vyhlášení další celostátní mobilizace.

Právě mobilizace z roku 2022 představovala pro Kreml mimořádně citlivý moment. Po oznámení povolání přibližně 300 000 rezervistů opustily Rusko statisíce lidí a v některých regionech vypukly protesty. Vladimir Putin od té doby opakování podobného kroku odmítá a Moskva se snaží potřebné počty vojáků získávat jinými cestami.

Nejdůležitějším nástrojem se staly peníze.

Psali jsme:Čtyři roky války na Ukrajině změnily Evropu, ale největší změna teprve přichází

Psali jsme:Válka na Ukrajině změnila pravidla moderního konfliktu

Psali jsme:Nákupem výzbroje to jen začíná: Strategická důležitost údržby techniky

Federální vláda a jednotlivé ruské regiony nabízejí mužům ochotným podepsat kontrakt s armádou náborové bonusy, které jsou v poměru k běžným příjmům v mnoha částech země mimořádně vysoké. K federálním platbám se přidávají regionální příspěvky, jejichž výše se liší podle aktuální potřeby nových vojáků a finančních možností konkrétního regionu.

Pro muže z chudších oblastí Ruska může podpis vojenského kontraktu znamenat okamžitý příjem odpovídající několika ročním platům. Systém tak umožňuje Kremlu přenášet značnou část lidských nákladů války mimo Moskvu, Petrohrad a další bohatší centra země.

Finanční motivace ale není jediným prostředkem.

Idite Lesom popisuje případy lidí, kteří podle organizace podepsali vojenské smlouvy pod tlakem nebo ani plně nerozuměli dokumentům, které podepisovali. Zvlášť zranitelnou skupinu mají představovat cizinci a pracovní migranti, kteří mohou mít problémy s ruštinou nebo jsou závislí na úřadech kvůli pobytovým dokumentům.

Další skupinou jsou lidé nacházející se ve vazbě, ve vězení nebo v jinak komplikované právní situaci. Nábor vězňů přitom není pro ruské válečné úsilí ničím novým. Už v roce 2022 začala soukromá vojenská skupina Wagner ve velkém verbovat odsouzené výměnou za příslib milosti po absolvování služby na Ukrajině. Tento model později převzalo přímo ruské ministerstvo obrany.

Podle Idite Lesom se však tlak může týkat i běžných branců vykonávajících povinnou vojenskou službu. Ruské úřady dlouhodobě tvrdí, že branci nejsou systematicky vysíláni bojovat na Ukrajinu. Podpis kontraktu ale jejich postavení zásadně mění a umožňuje jejich nasazení v bojových operacích.

Právě okolnosti podpisu těchto smluv jsou opakovaně předmětem kritiky nezávislých ruských médií a organizací pomáhajících vojákům. Objevují se svědectví o psychologickém tlaku, přesvědčování rodinných příslušníků nebo situacích, kdy voják údajně zjistil, že se stal profesionálním kontraktním vojákem, přestože tvrdí, že takový kontrakt dobrovolně nepodepsal.

Ruské ministerstvo obrany podobná obvinění odmítá a nábor prezentuje jako dobrovolný.

Za celým problémem stojí jednoduchá vojenská matematika. Ruské ozbrojené síly potřebují každý měsíc získávat desítky tisíc nových lidí nejen kvůli vytváření dalších jednotek, ale především k nahrazování ztrát na frontě.

Přesný počet padlých a zraněných ruských vojáků není znám. Moskva kompletní údaje nezveřejňuje a západní, ukrajinské i nezávislé ruské odhady se výrazně liší. Jisté však je, že rozsah války vyžaduje nepřetržitý přísun personálu.

Rusko přitom zatím dokázalo tuto potřebu řešit bez druhé velké mobilizační vlny. Kombinace vysokých finančních odměn, regionálního náboru, rekrutování vězňů, cizinců a dalších skupin poskytovala armádě dostatek nových mužů, aby mohla pokračovat v rozsáhlých operacích.

Tento systém má ale svou cenu. Rostoucí náborové bonusy ukazují, že získat další dobrovolníky není zadarmo. Čím déle válka pokračuje a čím větší počet mužů již systémem prošel, tím dražší může být přesvědčit další část populace, aby se dobrovolně přihlásila.

Moskva má současně silnou motivaci vyhnout se všeobecné mobilizaci. Současný model totiž umožňuje velké části ruské společnosti pokračovat v relativně normálním životě. Pro obyvatele velkých měst může válka zůstávat vzdáleným konfliktem, jehož každodenní důsledky jsou podstatně menší než v případě masového povolávání rezervistů.

Právě v tom spočívá jeden z důvodů, proč jsou zprávy o nuceném náboru zajímavé i přesto, že jejich skutečný rozsah není možné na základě údajů jedné organizace určit.

Pokud by totiž dobrovolný systém začal poskytovat méně lidí, než ruské ozbrojené síly potřebují, Kreml má v zásadě několik možností. Může dál zvyšovat finanční odměny, rozšiřovat okruh obyvatel, na které se nábor zaměřuje, hledat personál v zahraničí nebo zvýšit administrativní a jiný tlak na potenciální rekruty. Poslední možností zůstává nová mobilizace, které se ruské vedení dosud snaží vyhnout.

Do této rovnice navíc stále výrazněji vstupuje zahraniční pomoc. Rusko během války prohloubilo vojenskou spolupráci se Severní Koreou, která už Moskvě neposkytuje pouze munici a další materiál, ale také vlastní vojáky. Právě rozsah budoucího severokorejského zapojení může částečně ovlivnit, jak silnému tlaku bude ruský náborový systém v dalších měsících vystaven.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Rusku bezprostředně docházeli vojáci nebo že by nová mobilizace byla nevyhnutelná. Moskva dosud prokázala značnou schopnost nahrazovat ztráty a přizpůsobovat způsob náboru aktuální situaci.

Rostoucí počet případů hlášených organizací Idite Lesom však ukazuje druhou stranu tohoto systému. Za oficiálními náborovými statistikami a vysokými finančními bonusy existuje prostředí, ve kterém může hranice mezi dobrovolným vstupem do armády, ekonomickým nátlakem a skutečným donucením být podstatně méně jednoznačná.

Pro Kreml tak není zásadní otázkou pouze to, kolik mužů je ještě možné získat. Stejně důležité je, kolik bude jejich získání stát – finančně, společensky a nakonec možná i politicky.

Zdroj: The Moscow Times, Idite Lesom, nezávislá ruská média a veřejně dostupné informace o ruském systému vojenského náboru