EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Cesta poděkování, úcty a pokory 2022

 10. 11. 2022      kategorie: Události      0 bez komentáře
Přidat na Seznam.cz

Již pošesté přinášíme na ARMYWEBU z naší Cesty poděkování, úcty a pokory reportáže, již po šesté se partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše vydala navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 27, cesta trvá 6 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. 11. 11. 2022 bude také věnována Lavička válečných veteránů panu generálovi Františku Moravcovi na letecké základně v Čáslavi.

Neděle 6. 11. 2022

První nedělní přejezd z Bohumína (1,5 hodiny) zamířil do Bouzova ke hrobu poručíka in memoriam Roberta Vyroubala. Krásné ranní podzimní sluníčko s příjezdem k bouzovskému hřbitovu zakryla hustá mlha. No co. Členové výpravy už za ta léta přivykli, že kraj kolem Bouzova bývá magický. Za doprovodu Robertovy partnerky a jeho syna uctili památku, položili věneček, vlaječku, malý vlčí mák a svíčku a zavzpomínali na Roberta. Krásné srdečné setkání, jedno z těch, které vždy poutníky utvrdí ve smyslu jejich počínání. Robert Vyroubal v březnu 2011 vyjel do svojí páté mise jako příslušník 2. jednotky OMLT ÚU AČR ISAF do Afghánistánu. V květnu 2011 byl ve svých 31 letech smrtelně zraněn u vesnice Salar, když pod vozidlem, v němž jel jako střelec operátor, explodovalo improvizované výbušné zařízení. Posmrtně byl povýšen do hodnosti poručíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Veteránská tématika už začíná čím dál více zajímat také média, důkazem je tým České televize, který přijel natočit reportáž.

313993636_1176618506586203_3791034742266221173_nFoto: O Cestu poděkování, úcty a pokory má enormní zájem i ČT | Petr Něnička

315012543_826466648593228_472977432215725297_n (1)Foto: Robertova partnerka a syn společně s námi uctili památku, položili věneček, vlaječku, malý vlčí mák a svíčku a zavzpomínali na Roberta. | Petr Něnička

314450927_1244321899448685_9177959089086341279_n
Foto: U hrobu Roberta Vyroubala | Petr Něnička

Z Bouzova následoval přejezd do kraje, kde má spousta obcí přídomek „nad Orlicí“. Zrovna jako dvě zastávky výpravy – Kostelec nad Orlicí a Týniště nad Orlicí. V Kostelci nad Orlicí se nachází místo posledního odpočinku podporučíka in memoriam Vlastislava Hendricha, který ve svých nedožitých 20 letech tragicky zahynul v září 2002 při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 nedaleko obce Šajkovac, o život při tomto incidentu přišel taky štábní rotmistr Luděk Severa, jehož hrob výprava navštívila v pátek v Brně – Měníně. Vlastislav Hendrich byl v únoru 2002 vyslán jako střelec družstva granátometů 1. mechanizované roty 1. česko-slovenského praporu do mise KFOR. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně.

313341539_442926071255663_5916237751429002171_n
Foto: U hrobu Vlastislava Hendricha | Petr Něnička

Do Týniště nad Orlicí přijela výprava uctít památku štábního praporčíka in memoriam Libora Ligače. Citát na jeho pomníčku říká, že: „Nebezpečí se leskne jako sluneční třpyt v očích odvážného muže.“… Libor Ligač nastoupil v dubnu 2014 do svojí druhé mise jako starší operátor 2. strážní roty BAF. V červenci 2014 zemřel na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram. Útok se stal ve čtvrt na šest ráno našeho času (7:45 místního času) při patrole v okolí základny Bagram ve východoafghánské provincii Parván. Čeští vojáci zrovna v místě prověřovali místo možného odpalu nepřátelských raket na základnu a během svého úkolu hovořili s místními obyvateli. Následně se do davu vmísil útočník, který měl na sobě pravděpodobně uniformu afghánské policie. Útok na místě nepřežili četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř a rotmistr David Beneš, dva afghánští policisté a několik civilistů.

315080583_2154237068092975_2435954617014940269_n
Foto: U hrobu Iva Klusáka | Petr Něnička

Další obětí se stal rotmistr Jaroslav Lieskovan, který zemřel na následky těžkého zranění 14. července v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Libor Ligač byl pochován s vojenskými poctami v Týništi nad Orlicí. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Libor Ligač je jedním z pěti padlých při útoku sebevražedného atentátníka 8. 7. 2014. Právě těchto pět obětí symbolizuje pět vlčích máků na Vzpomínkové lavičce válečných veteránů. Nápad vytvořit Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů vznikl právě v té době jako reakce na neutuchající nutkání vytvořit něco konkrétního jako stálou připomínku novodobých válečných veteránů.

314517615_666698058451307_5480929536406797820_n
Foto: U hrobu Libora Ligače | Petr Něnička

Po roce opět výprava přijíždí z Týniště nad Orlicí na Lesní hřbitov v Hradci Králové. Zvláštní hřbitov, surový smíšený les, náhrobky a pomníky roztroušené v travnatém porostu pod vzrostlými stromy. Hřbitovu dominuje jednoduchý vysoký dřevěný kříž stojící uprostřed mezi stromy. Místo jako dělané pro nekonečný spánek někoho, kdo v lese trávil spoustu času. Až v zadní části leží pomník dvou spolubojovníků - štábního praporčíka in memoriam Jana Šenkýře a štábního praporčíka in memoriam Jaroslava Lieskovana, dalších dvou z pětice našich vojáků, kteří zemřeli na následky utrpěné při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram v červenci 2014, oběma bylo 39 let, oba se narodili ve stejném roce, ve stejném roce odešli na věčnost.

Byla to první mise Jana Šenkýře, kam odjel v dubnu 2014 jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Posmrtně pak byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Ta poslední osudná mise Jaroslava Lieskovana byla jeho osmou. Na následky útoku zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.  Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. U jejich společného hrobu položili členové výpravy věnečky, svíčky, vlaječky. Sluneční paprsky pronikající přes koruny vysokých stromů připomínají průnik světla do chrámu Páně přes okenní vitráže, je tam i stejné ticho a klid. 

Z Hradce Králové se výprava přesunula do Jičína. Cílem je hrob štábního praporčíka in memoriam Ivo Klusáka, jednoho ze čtveřice padlých během útoku atentátníka v Bagramu  v červenci 2014. Také jeho památku uctili poutníci položením věnečku s vlčím mákem, vlaječky, svíčky. Od března 2014 byl nasazen do své šesté mise jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Pochován byl s vojenskými poctami v Jičíně. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Bylo mu 34 let.

Malá vesnička Úštěk je nejsevernější místo republiky, které tato poutní výprava na svojí cestě navštěvuje. Nelehkou minulost této pohraniční oblasti připomíná spousta neudržovaných hrobů s německými nápisy na náhrobcích, živí odešli, ale zemřelí zůstali. Zde se nachází také hrob podporučíka in memoriam Ivana Zapadla, který v dubnu 2001 nastoupil do svojí druhé mise SFOR jako ženista 2. ženijní skupiny EOD 5. mechanizovaného praporu. Tragicky zahynul ve 23 letech při explozi likvidované výbušniny. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně.

Pondělí 7. 11. 2022

V pondělí 7. 11. krátce po 9. hodině ráno dorazila výprava na první zastávku toho dne na hřbitov do Chomutova, na hrob posledního z pětice padlých z 8. července 2014 štábního praporčíka in memoriam Davida Beneše. Toho dne prováděla četa rutinní patrolu, při které došlo k sebevražednému atentátu, na jehož následky David Beneš zemřel. Bylo mu 28 let. V této misi působil od března 2014 jako starší řidič - specialista 2. strážní roty BAF. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Místo jeho posledního odpočinku nemůžete na chomutovském hřbitově přehlédnout, je to pietní místo s velkým pomníkem s gravírovaným vojákem v životní velikosti a nápisem „Hrdinství, vlastenectví, odvaha a čest“.

Na stejném hřbitově, přímo vedle Davida Beneše odpočívá štábní praporčík in memoriam Martin Marcin. U jeho hrobu najdete také Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů. V dubnu 2018 odjel na svou pátou a poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, kde velel 2. strážnímu družstvu 10. strážní roty BAF. Zemřel na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagrám, stejně jako Kamil Beneš a Patrik Štěpánek před čtyřmi lety. Poslední rozloučení s Martinem Marcinem se uskutečnilo s vojenskými poctami 14. srpna 2018 v kostele sv. Ignáce v Chomutově. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství. 

V královském městě Rakovníku navštívili poutníci hrob a uctili památku podporučíka in memoriam Petra Šimonky, který je umístěný hned po levé straně za starobylým Památníkem bojovníkům za svobodu 1914 – 1918 a 1939 – 1945. Petr Šimonka byl pomocníkem - řidičem štábu čs. samostatného speciálního protichemického praporu a byl odveden do Saúdské Arábie, kde tragicky zahynul při bojovém poplachu v polním táboře Hafar el Batin tak, že si způsobil nešťastnou shodou náhod průstřel břicha vlastním samopalem. Tato mise, jako první „porevoluční“, byla velmi náročná a složitá. Pochován byl 31. 1. 1991 s vojenskými poctami v Rakovníku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka, vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně a čestným pamětním odznakem „Za službu míru“. Bylo mu 21 let, když se stal prvním, který se domů z mise nevrátil.

Z Rakovníka pokračovala výprava směrem na Plzeň do Štěnovic. Zde navštívila hrob Nikolaje Martynova. Nikolaj Martynov byl v dubnu 2007 vyslán do své čtvrté mise jako starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fayzabád) do Afghánistánu, kde ve 28 letech zemřel na následky zranění utrpěného při sesuvu půdy. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podpraporčíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně. Jeho památka byla uctěna položením věnečku, vlaječky, svíčky.

V Plzni, konkrétně v Mokrouších, členové výpravy uctili památku, zavzpomínali a postáli mlčky před hrobem štábního praporčíka in memoriam Patrika Štěpánka vedle jeho domova, kde žije jeho maminka s bratrem. Krásně upravené místo svědčící o spoustě lidí, kteří vzpomínají. Desátník Patrik Štěpánek zahynul 5. 8. před třemi lety během pěší patroly v blízkosti základny Bagrám při útoku sebevražedného atentátníka společně s rotným Martinem Marcinem a desátníkem Kamilem Benešem v průběhu plnění zahraniční mise Úkolového uskupení Resolute Support v boji proti terorismu. Členové výpravy uctili jeho památku, postáli mlčky před jeho hrobem, zavzpomínali.

Po dlouhém přejezdu ze západu na jih Čech navštívili poutníci na prachatickém hřbitově hrob štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky, který tu při první poutní cestě také ještě nebyl.  Některé osudy našich novodobých padlých jsou staré více jak čtvrtstoletí, ale osud Tomáše je pro členy výpravy pořád živý. Před čtyřmi lety se výprava zúčastnila jeho pohřbu právě na tomto hřbitově a v témže roce předala Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů jeho domovské posádce v Chotyni poblíž Liberce. Tomáš Procházka se v Prachaticích narodil, v roce 2002 se stal vojákem z povolání, 14 let působil jako psovod, zúčastnil se čtyř zahraničních misí, ta poslední se mu stala osudnou. V srpnu 2018 odjel na poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, v níž byl služebně zařazen jako starší psovod skupiny specialistů odřadu mentorů SHINDAND 1. jednotky podpory a vlivu Úkolového uskupení AČR Resolute Support. Zahynul na následky střelného zranění po útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu MO. Členové výpravy uctili jeho památku, přidali věneček, vlaječku, svíčku a vlčí mák k ostatním věncům a květinám, kterými tragické výročí uctili jiní. U jeho hrobu je nainstalována Vzpomínková lavička válečných veteránů, má číslo 83.

Zdroj: Cesta poděkování, úcty a pokory 2022

Komentáře