Všechny války jsou v podstatě vedeny s cílem zmocnit se cizího území, technologie, lidu či cenností. Nejinak tomu bylo i ve 2. světové válce. V počátku války si braly válečné trofeje síly Osy, poté Spojenci a Rudá armáda. Zatímco o německých sbírkách umění a jiných komoditách toho bylo napsáno již mnoho, vzhledem k politické citlivosti nebylo do nedávna možné mluvit o kořistech vítězných stran. Nedávno jsem nalezl skvělé ruské články pojednávající právě o válečných kořistech Rudé armády, o kterých bude právě následující článek.

Do roku 1944 bojovala Rudá armáda v poměrně chudých východoevropských zemích, a tak sovětští vojáci neměli moc co ukořistit a válečná kořist tak byla především pouze vojenského charakteru (ta oficiální, samozřejmě). To se však změnilo v roce 1944, kdy Rudá armáda vstoupila na území ekonomicky a průmyslově vyspělého Německa. Úroveň rozvoje byla pro Rudoarmějce překvapivě vysoká a tak si vojáci začali ve velkém brát také osobní suvenýry. V jednom ruském článku to je hezky rozděleno do tří přehledných kategorií, a to státní trofeje, intelektuální trofeje a osobní trofeje. Všechny tyto kategorie si níže podrobně vysvětlíme.

Státní trofeje

Státní trofeje byly trofeje zabavené ve prospěch vítězného státu. Na Jaltské a později i Postupimské konferenci bylo dohodnuto, že si může Sovětský Svaz vzít německá aktiva z Maďarska, Bulharska, Finska, Rumunska a východního Rakouska. V roce 1943 byl v Moskvě založen Direktoriát pro válečné trofeje, který měl za úkol mapovat co, kde, kdy a kolik si Sovětský svaz odvezl. Na Direktoriát dohlížela i tajná služba SMERŠ. Díky tomu víme, že Sovětský svaz ukořistil během války velké množství nepřátelského válečného materiálu a to sice:

• 24 615 NEPŘÁTELSKÝCH TANKŮ, SAMOHYBNÝCH DĚL A PLATFOREM NA TANKOVÉM PODVOZKU.
• PŘES 68 000 KANÓNOVÝCH ZBRANÍ (KANÓNY, DĚLA, HOUFNICE ATD.)
• PES 30 000 MINOMETŮ A 114 MILIONŮ DĚLOSTŘELECKÝCH A MINOMETNÝCH PROJEKTILŮ
• 16 MILIONŮ MIN
• 257 000 KULOMETŮ
• 3 000 000 PUŠEK
• 2 MILIARDY PUŠKOVÝCH NÁBOJŮ
• A 50 000 VOJENSKÝCH AUT

Celková váha ukořistěného válečného materiálu byla více jak 10 milionů tun.

Kromě válečného materiálu do státních trofejí patřila i civilní kořist, která se ukládala do speciálních skladů, odkud si ji vojáci mohli za peníze oficiálně koupit. Celkem tak z Německa oficiálně odcestovalo 21 834 vagónu civilní kořisti a 73 493 vagónu stavebního materiálu a nábytku. Ve vagónech bylo oficiálně přepraveno:

• 60 149 KŘÍDEL, PIÁN A HARMONIK
• 458 612 RÁDIÍ
• 188 071 KOBERCŮ
• 941 605 KUSŮ NÁBYTKU
• 264 441 NÁSTĚNNÝCH A STOLNÍCH HODIN
• 3 338 348 PÁRŮ PÁNSKÝCH A DÁMSKÝCH BOT
• 1 203 169 PÁNSKÝCH A DÁMSKÝCH KABÁTŮ
• 2 546 919 DÁMSKÝCH ŠATŮ
• 4 618 631 KUSŮ SPODNÍHO PRÁDLA
• 1 052 503 POKRÝVEK HLAVY, PŘEDEVŠÍM PÁNSKÝCH KLOBOUKŮ
• 24 MUZEJNÍCH AUT
• 447 741 TUN BAREVNÝCH A NEBAREVNÝCH KOVŮ
• 174 151 TUN DRAHÝCH KOVŮ O CELKOVÉ HODNOTĚ 1 MILIARDY A 38 MILIONŮ RUBLŮ
• 2 259 000 TUN OBILOVIN
• 430 000 TUN MASA
• 10 000 TUN RYB
• 30 000 TUN TUKŮ
• 35 000 TUN OSIVA
• 390 000 TUN CUKRU
• 16 000 TUN TABÁKU
• 988 000 TUN BRAMBOR A ZELENINY
• 20 000 000 LITRŮ ALKOHOLU
• DÁLE BYLO VYPRAVENO:
• 6 370 VAGÓNŮ JEN S PAPÍREM
• 588 VAGÓNŮ S PORCELÁNEM, PŘEDEVŠÍM STAROŽITNÝM ČÍNSKÝM A ČESKÝM
• 154 VAGÓNŮ KOŽEŠIN A DRAHÝCH LÁTEK
• 18 270 VAGÓNŮ ZEMĚDĚLSKÝCH PROSTŘEDKŮ, CELKEM 260 068 KUSŮ ZEMĚDĚLSKÉHO VYBAVENÍ
• A 186 VAGÓNŮ S VÍNEM.

Na konci války také bylo rozebráno a do Sovětského svazu odvezeno 2 885 továren, 96 elektráren, 340 000 kusů dílenských a továrenských strojů (soustruhy, frézky atd.) a 20 000 elektromotorů.

Celkem si Sovětský svaz z Německa odvezl věci v hodnotě tehdejších 15,8 miliardy dolarů. Ačkoliv se to zdá opravdu hodně, ve skutečnosti to dělalo jen 12 % škod, které utrpěl Sovětský svaz během celé války.

Foto: Sovětský voják zabavuje jízdní kolo německé civilistce | pinterest

Jak je známo, v "komunismu jsou si všichni rovni, jen někteří jsou si rovnější", což platilo i ve skladech. Do některých z nich neměl obyčejný voják vůbec přístup. Ve skladech bylo uskladněno exkluzivní zboží pro politické špičky. To, co zbylo, se pak poslalo do skladů, kam měli přístup vysocí důstojníci a tak se drobečky dostávaly dál a dál až k obyčejným vojákům. A co obyčejní sovětští lidé? Ti dostali továrny, dílny a zemědělské stroje, aby mohli znovu pracovat. Některé kořistní kousky se však dostaly i na okresní komitéty, jako například starší piána, která nikdo nechtěl. Do dnešních dnů můžeme například v moskevských hotelích najít německá piána, skříně či kulečníkové stoly, jako pozůstatky německých trofejí.

Intelektuální trofeje

Tím označujeme inteligenci, do které se ovšem nepočítá práce cca 2 milionů zajatých Němců. V červnu 1945 bylo do Sovětského svazu transportováno 39 německých jaderných fyziků, kteří později pracovali v Sukumi. Jeden z nich, profesor Riel, byl později dokonce dekorován vyznamenáním Zlatá hvězda Hrdiny socialistické práce. Celkem však bylo do Sovětského svazu přemístěno na 2000 jaderných pracovníků, kteří se do Německa vrátili až v 50. letech poté, co byla v Sovětském svazu sestrojena první atomová bomba. V květnu 1946 bylo do Sovětského svazu přesunuto 150 tryskových motorů z raket V-2 a spolu s nimi také 150 raketových výzkumníků (z toho 13 profesorů a 32 doktorandů).

Ve výzkumné stanici č.2 v Kujbyševu pracovalo 770 výzkumníků z BMW a JUMO, kde tito zkonstruovali motor NK-12, který později sloužil na strategických bombardérech Tu-95. Díky německým inženýrům a výzkumníkům byl v podstatě celý sovětský radiolokační systém založen na německé koncepci, která se již nestihla zrealizovat během války. Na tyto v Sovětském svazu vyvinuté radiolokátory se přešlo až v roce 1953.

Osobní vojenské trofeje

Osobní trofeje jsou asi tou nejznámější částí válečných kořistí. Čtenář si jistě vybaví snímky sovětských vojáků s několika hodinkami na zápěstí apod. Obyčejný voják neměl tolik možností, jako vysoký důstojník, a tak s sebou nosil to, co unesl. Ikonické jsou právě hodinky a to hlavně díky tomu, že tehdy v Sovětském svazu bylo jen velmi málo firem, které vyráběly kvalitní hodinky. U důstojníků se občas místo medaile udělovaly kvalitní hodinky, které měly pro většinu vojáků větší cenu, než právě zmíněné medaile. Stejné to bylo například s kompasy, dalekohledy, nebo celkově s optikou. Kromě hodinek si vojáci brali i tabatěrky, holící strojky, zapalovače, nebo břitvy. Prostě skladné věci, které mohli mít u sebe.

V rámci postupu Rudé armády do střední a západní Evropy se vojáci postupně měnili v rabující kolonu. Drželi se jednoduše hesla "Pokud to nevezmu já, vezme to někdo jiný". Dospělo to dokonce až tak daleko, že do boje vyjížděly tanky jen s polovinou munice, aby pak měla posádka kam umístit kořist. Toto bylo ovšem pro velení nepřijatelné a tak vydalo ÚV KSSS vyhlášky č. 7054 ze dne 1. prosince 1944 a č. 7192 ze dne 23. prosince 1944, které dovolovaly dobře sloužícím vojákům odesílat balíčky s kořistí pravidelně domů. Vojáci si tak nemuseli své kořisti dlouhodobě uchovávat.

Zásilku bylo možné odeslat jen jednou měsíčně a to o váze:

• 5 kg pro vojáky a poddůstojníky,
• 10 kg pro důstojníky
• 16 kg pro generály a maršály

Následně byla vydána vyhláška č. 0409 ze dne 26. prosince 1944, která upravovala výše zmíněné vyhlášky. Například voják měl odeslat balíček jen se souhlasem velitele, vojáci a poddůstojníci mají dopravu domů zdarma a důstojníci a generálové mají dopravu zpoplatněnou 2 rubly za kilogram. Bylo také ustanoveno, co vojáci nesmějí domů posílat. Bylo zakázáno odesílat zbraně, vojenské vybavení, uniformy Rudé armády, hořlaviny, výbušniny, jedovaté látky, léky, všechny druhy kapalin (i alkohol), výrobky podléhající zkáze (rychle kazící se potraviny), písemné investice (šeky směnky), peníze v různých měnách, všechny druhy literatury a tištěné materiály.

Zásilky, které nedorazily k adresátům se nevracely zpátky, ale po dvouměsíčním uskladnění byly předány do obchodní sitě, kde si mohli obyčejní Sověti obsah zakoupit.

Objem odesílaných zásilek se zvedl na pětinásobek a každý den z Německa odjíždělo odhadem až 60 vlakových ešalonů jen s touto poštou. Brzy bylo odhaleno, že se velmi často porušuje pravidlo posílání jednoho balíčku měsíčně, ovšem nějak moc se to neřešilo. Stalin se totiž bál, že by se mohla armáda vzbouřit poté, co vojáci viděli, že se v Sovětském svazu nežije zas tak dobře, jak líčila státní propaganda. Tresty ze vyšší frekvenci posílání balíčků tak byly jen namátkové a většinou šlo jen o napomenutí.

Vojáci nejčastěji posílali boty, textil, cukr, mýdlo, hřebíky, šicí jehly, zápisníky a tužky. Časté byly také americké konzervované potravinové dávky a americké sušenky.

Na dobytém území se nacházelo takové množství kořistního materiálu, že byly pro vojáky sloužící v Německu zavedeny speciální trofejní příděly. Například vojáci 1. běloruského frontu dostávali každý měsíc: 1 pár ponožek, 1 pár punčoch, 1 pár dámských bot, 1 pár rukavic, rtěnku, hřeben, jednu zubní pastu a kartáček na zuby, kolínskou, 6 ks tužek a pastelek, 12 ks knoflíků, 1 kg cukru a 200 g mýdla. Většinu z toho vojáci samozřejmě posílali hned domů.

Foto: Některé válečné kořisti byly rozměrnější | pinterest

Někteří vojáci posílali i balíčky rodinám zemřelých vojáků. Takové balíčky byly cenově osvobozeny od přepravného a celní kontroly. Jednotka SMERŠ však brzy začala zaznamenávat, že poštovní úředníci balíčky kradou a byl tak zaveden trest 5 let nucených prací v Gulagu. Ovšem ani hrozba tohoto trestu moc nepomohla a balíčky se kradly dál.

9. června 1945 ÚV KSSS vydalo nařízení č. 90360, které zrušilo poštovné pro generály, kteří mohli domů poslat jedno auto i s náhradními díly, palivem a řidičem. Dále byly pro generály od poštovného oproštěny následující předměty: Jízdní kola a motocykly, klavíry, rádia, kamery a fotoaparáty, lovecké pušky, hodiny, tapisérie, koberce, čajové soupravy a kožešiny. Vše však mohl voják v hodnosti generála odeslat pouze jednou.

Vyhláška ÚV KSSS z 23. června 1945 č. 9054 demobilizovaným důstojníkům (kteří dobře vykonávali službu) navíc od poštovného osvobodila jízdní kola, rádia, kamery a fotoaparáty, hodinky, malé hudební nástroje, břitvy, role bavlny nebo vlny, pánské obleky, pánský nebo dámský kabát, dámské šaty, pánské nebo dámské boty.

Zároveň byli všichni demobilizovaní vojáci sproštěni od celní kontroly a tak bylo často vidět, že pod tíhou a množstvím kořisti nebyl sovětský voják skoro ani vidět, když šel domů. Vlaky se Sovětskými vojáky tak byly opravdu jak "cikánské maringotky". Ve vagonech i na jejich střechách bylo naskládáno obrovské množství kořistního materiálu. Zde vycítili svoji příležitost Poláci, kteří na vyvýšeninách u trati čekali s háky přidělanými na provazy, které pak házeli na střechy vagónu, aby z nich něco strhli. Později začali sovětští vojáci náklad lépe přidělávat a tak se běžně stávalo, že pak na vlacích vlály háky s lany jako nějaká obří chobotnice.

Foto: Sovětský voják s bustou Adolfa Hitlera | pinterest

Cenu těchto trofejí, co si vojáci odnesli s sebou, nelze v podstatě nijak spočítat ani odhadnout. Je potřeba si uvědomit, že v Evropě toho času bylo cca 11,5 milionu sovětských vojáků a žádný se nevracel s práznou.

Zatímco vojáci byli spokojeni s tím, co si dají do kapes, generálové měli mnohem větší možnosti, kterých náležitě využívali, často nezákonně.

Například dům maršála Georgije Žukova byl na základě udání z roku 1946 prohledán jednotkami NKVD, kteří v jeho sklepě nalezly následující obří kořist:

• 70 ZLATÝCH A DIAMANTOVÝCH ŠPERKŮ
• 30 KG STŘÍBRNÝCH ŠPERKŮ
• 194 KUSŮ DRAHÉHO NÁBYTKU
• 483 ZVÍŘECÍCH KOŽEŠIN
• 3,7 TISÍC METRŮ LÁTKY
• 44 KOBERCŮ A TAPISÉRIÍ
• 55 MUZEJNÍCH OBRAZŮ
• 7 KRABIC S DRAHÝM KŘIŠŤÁLEM A PORCELÁNEM
• 740 ZLATÝCH A STŘÍBRNÝCH DEKORATIVNÍCH PŘEDMĚTŮ
• NESPOČET NĚMECKÝH KNIH

Maršál Žukov byl následně sesazen z velitelského postu Oděsského vojenského okruhu a byl nucen napsat ponižující dopis ÚV KSSS.

Pozdější vedoucí KGB Ivan Serov zase z Goebbelsovy vily vynesl nelegálně peníze o hodnotě 80 milionů říšských marek, než se na to přišlo, stihl už 77 milionů z nich utratit.

Generálporučík Konstantin Telegin, politický komisař vojenské rady, byl zas odsouzen k 25 letům v gulagu, když se u něj našlo 16 kg stříbra, 218 hedvábných šatů, 21 loveckých pušek a čínské, francouzské a vlámské gobelíny ze 17. století.

U generálporučíka Vladimira Kryukova byly zase nalezeny dva Mercedesy a Porsche, 132 ruských obrazů, které ukradli Němci a pak si je v Německu přivlastnil, 107 kg stříbrných šperků, 35 starožitných koberců, tapisérií, kožešin, mramorových a bronzových soch, 312 párů bot, 87 kostýmků, stejně jako 78 okenních zámků, 16 dveřních klik a 44 pumpiček na kola.

Generálmajor Alexej Sidnev, vedoucí berlínského operativního odboru ministerstva vnitra, měl zas u sebe 600 stříbrných vidliček a lžiček, 5 velmi vzácných tapisérií, 50 koberců, 32 kožichů, 1 500 metrů látky, 296 oděvů, 78 párů bot, 405 párů punčoch a 178 kožešin.

Desítky vysokých sovětských pohlavárů takto materiálně zajistili i svá vnoučata. Dodnes tak můžeme na ruských bleších trzích narazit např. na německý mlýnek na kávu, stříbrné kleště na cukr nebo i okenní kliky.