Rusko si i přes sankce a dlouhou válku udržuje schopnost vyrábět velké množství raket. Nová data zveřejněná ukrajinskou vojenskou rozvědkou ukazují, že ruský obranný průmysl má podle těchto údajů vyrábět přibližně 100 balistických raket měsíčně. Celkové zásoby přitom mají přesahovat 700 balistických raket a k tomu ještě několik tisíc střel s plochou dráhou letu.

Foto: 3M55 Oniks | Ruské Ministerstvo Obrany

Na první pohled jde o čísla. Ve skutečnosti ale ukazují něco mnohem důležitějšího: Rusko se nesnaží jen doplňovat to, co vystřílí. Buduje si rezervu, modernizuje arzenál a testuje varianty, které mohou změnit bezpečnostní situaci nejen na Ukrajině.

Iskander: zásoby na dva měsíce výroby

Největší pozornost poutá taktický raketový systém Iskander. Podle zveřejněných údajů má Rusko aktuálně disponovat zhruba 115 balistickými raketami 9M723 pro tento systém. Tempo výroby se má pohybovat okolo 65 kusů měsíčně.

To naznačuje, že Moskva se snaží držet rezervu přibližně na úrovni dvou měsíců výroby. Jinými slovy: nejde o náhodné skladové zbytky, ale o řízené doplňování zásob, které umožňuje pokračovat v raketových úderech i při pravidelném nasazení.

Zvláštní pozornost vyvolává také informace o modernizované verzi Iskanderu, někdy spojované s označením Iskander-1000. U ní se mluví o možném prodloužení dosahu na 550 až 700 kilometrů. Z dostupných informací však není jasné, zda už je tato varianta připravena k nasazení, nebo zda stále prochází testy.

Právě to je jeden z hlavních „slepých bodů“ celé zprávy. Pokud by Rusko skutečně zavedlo do výzbroje prodlouženou verzi Iskanderu, mohlo by to rozšířit okruh cílů, které lze zasáhnout z větší vzdálenosti a z bezpečnějšího prostoru.

Zircon: málo vyrobených kusů, ale překvapivě velká zásoba

Další důležitou položkou jsou hypersonické střely 3M22 Zircon. Podle údajů má Rusko ve skladech zhruba 120 kusůtěchto střel. Zároveň však bylo za prvních sedm měsíců letošního roku vyrobeno pouze 30 kusů.

To vyvolává otázku, kolik Zirconů Rusko skutečně použilo proti Ukrajině a jak rychle dokáže jejich zásobu doplňovat. Bez přesných dat o spotřebě nelze spolehlivě říct, zda je současná zásoba výsledkem dlouhodobého hromadění, omezeného nasazování, nebo kombinace obojího.

Zircon je přitom politicky i vojensky citlivá zbraň. Rusko ji dlouhodobě prezentuje jako symbol technologické převahy. Skutečné tempo výroby a četnost použití ale mohou vypovídat mnohem víc než oficiální propaganda.

Oniks: starší zbraň, nové riziko

Třetím významným typem je střela 3M55 Oniks, původně spojovaná především s pobřežními raketovými systémy Bastion. Podle dostupných údajů má Rusko celkově disponovat asi 600 střelami Oniks.

Zpráva zároveň uvádí, že během sedmi měsíců mělo vzniknout 55 modernizovaných střel Oniks s prodlouženým doletem. Problém je, že nejsou k dispozici podrobné technické parametry této nové verze — zejména skutečný dosah a hmotnost bojové hlavice.

A právě zde se skrývá další nejistota. U raket totiž nestačí vědět, kolik jich stát má. Klíčové je vědět, kam doletí, jak přesné jsou, jaký typ hlavice nesou a proti jakým cílům mohou být nejúčinnější.

Největší problém nejsou jen počty, ale nejistota

Zveřejněná čísla ukazují, že Rusko má stále značnou kapacitu vyrábět a skladovat rakety. Ještě důležitější je ale to, co zůstává nejasné.

Mezi hlavní neznámé patří:

• zda modernizovaný Iskander s delším doletem už může být bojově nasazen,
• kolik střel Zircon bylo letos skutečně použito,
• jak rychle Rusko dokáže doplňovat hypersonické střely,
• jaké parametry má modernizovaný Oniks,
• jak velká část ruského arzenálu je okamžitě připravena k použití.

Tyto otázky jsou zásadní pro ukrajinskou protivzdušnou obranu i pro západní plánování pomoci. Pokud Rusko zvládá vyrábět desítky balistických raket měsíčně, nestačí počítat jen s jednotlivými vlnami útoků. Je třeba počítat s dlouhodobou průmyslovou válkou.

Raketová válka se mění v závod továren

Údaje ukrajinské rozvědky připomínají, že válka na Ukrajině se nevede pouze na frontové linii. Vede se také v továrnách, konstrukčních kancelářích, logistice a skladech.

Rusko se snaží udržet tlak pomocí kombinace balistických raket, střel s plochou dráhou letu a modernizovaných zbraní s delším dosahem. Ukrajina naopak potřebuje nejen protivzdušnou obranu, ale také přesné informace o výrobě, zásobách a skutečných schopnostech ruského arzenálu.

Čísla o Iskanderech, Zirconech a Oniksech proto nejsou jen vojenskou statistikou. Jsou varováním, že ruský raketový program zůstává aktivní, adaptuje se a hledá nové způsoby, jak obejít omezení i opotřebení způsobené válkou.

A dokud se tyto výrobní kapacity nepodaří zásadně omezit, bude raketová hrozba pro Ukrajinu jedním z nejvážnějších bezpečnostních problémů celé války.

Zdroj: Defence Express