Cooperative Nugget 95 bylo společné cvičení států hlásících se k projektu Partnerství pro mír (Partnership for peace), což je projekt propojující členy armád NATO a evropské státy, které nejsou členy, ale chtějí se účastnit na projektech. NATO poskytuje účastníkům projektu pomoc s modernizací armády a sestavováním vojenských rozpočtů, pořádají se i společná cvičení, jako právě Cooparation Nugget 95, které je náplní tohoto článku. 

Cvičení Cooperation Nugget 95 se konalo na základně Fort Polk v americké Louisianě ve dnech 6. 8. 1995 - 28. 8. 1995. Účastnilo se ho celkem 17 zemí i s hostujícími Spojenými státy. Kromě nich se cvičení účastnili i členové NATO Velká Británie a Kanada a 14 zemí bývalého východního bloku a Sovětského svazu, jednalo se konkrétně o vojáky z Albánie, Bulharska, České republiky, Estonska, Maďarska, Kyrgyzstánu, Litvy, Lotyšska, Polska, Rumunska, Slovenska, Slovinska, Ukrajiny a Uzbekistánu. Ke cvičení bylo pozvané i Rusko, jakožto také partner projektu Partnerství pro mír, ovšem to nakonec odmítlo se akce zúčastnit z neznámých důvodů. S největší pravděpodobností ruští vojáci odmítali cvičit s bývalými spolubojovníky z řad Varšavské smlouvy a Sovětského svazu. Rusové však kývli na izolované cvičení pouze s americkými kolegy, které se konalo v říjnu roku 1995 v Kansasu. Celkově se cvičení Cooperation Nugget 95 zúčastnilo na 4000 vojáků.

Foto: Čeští vojáci při střeleckém výcviku pod dohledem amerických vojáků. | soukromý archiv Zdeňka Lopraise (se souhlasem autora)

Vojáci to s aklimatizací neměli vůbec snadné, při cvičení teplota vzduchu dosahovala běžně i 50 stupňů Celsia a vlhkost ve vzduchu se pohybovala okolo 90 %, což bylo náročné zvláště pro vojáky z Pobaltí. Nezřídka tak vojáci podléhali úžehu, či celkovému přehřátí organismu. Nejspíš i proto má základna Fort Polk ve znaku nápis “Kujeme vojenského ducha” (Forging the Warrior Spirit). Opravdu to není místo pro každého.

Zatímco  členové NATO s napětím očekávali zhlédnutí schopností vojáků postkomunistických zemí, čeští vojáci si nafasovali nezbytné americké výstrojní doplňky, především se jednalo o řemení ALICE (All-Purpose Lightweight Individual Carrying Equipment), moderní kevlarové přilby PASGT (Personnel Armor System for Ground Troops) a hygienické balíčky. Vojáci si také na sebe oblékli čidla laserového systému MILES (Multiple Integrated Laser Engagement System), který zaznamenává zásahy od laseru připevněného na hlaveň zbraně. 

Foto: Ukrajinský nadporučík Sergej Korzun předává informace o úkolu svým vojákům.  | archiv U.S. National Archives / Public Domain Archive / CC BY NC-ND

Celé cvičení se táhlo v duchu mírové operace na hraničním území dvou znepřátelených států. Na Základně Fort Polk se vytvořila celá města jen pro potřeby tohoto cvičení, která obývaly stovky najatých herců a převlečených vojáků. Ti hráli teroristy (jednalo se o vojáky 509. pěšího pluku právě ze základny Fort Polk). Je potřeba říci, že celý scénář byl “velmi realistický”. Cvičení totiž probíhalo na fiktivním ostrově Aragon, který byl částí státu Hollywood a částí státu Bosna a Hercegovina. Vojáci se v rámci cvičení setkávali s demonstracemi místních obyvatel, které museli zvládnout, s pašeráky zbrání i drog, které museli odhalit ozbrojenými přepady a častokrát také museli vyjednávat s vůdci místních bojových skupin, či museli strážit stanoviště a prodělávat pěší hlídky ve městech, kde na ně občas střílel nepřátelský odstřelovač, nebo vybuchla nálož v nastraženém autě. S tím pak souviselo i procvičení zdravotních postupů u první pomoci raněným. Na vojáky udělaly velký dojem pečlivě naaranžovaná zranění se spoustou krve. Vojáci se například při jedné přestřelce s teroristy dostali do budovy, ke bylo rozdělané jídlo. Vojáci se tak dozvěděli, že uprchlí protivníci nechávají často za sebou otrávené nebo infikované potraviny a nápoje, které koaliční vojáci po stresujícím boji rádi jedí. Vojáci si tam nemohli být nikdy jistí, jestli je dotyčný místní obyvatel přátelský, nepřátelský, nápomocný, úplatný, či má přímo ďábelské plány. Český kapitán Petr Miller tehdy trefně poznamenal, že  “Udržení míru je někdy těžší a horší než samostatný boj, protože máte kolem sebe spoustu nevinných lidí a musíte se ze všech sil snažit jim zajistit bezpečnost.”

Foto: Albánští vojáci při výcviku rozeznávání min. Školí je americký štábní seržant Donald Ruel. | archiv U.S. National Archives / Public Domain Archive / CC BY NC-ND

Čeští vojáci, kterých na cvičení Cooperative Nugget 95 dorazilo 51 byli všichni členové 4. brigády rychlého nasazení. Z nich pak byla vytvořena četa v rámci mezinárodní roty sestávající se z Američanů (ti byli velící), Poláků, Bulharů a již našich zmíněných vojáků 4. BRN. Rotě velel kapitán Blackburn. Celkem bylo vytvořeno vždy 6 rot o čtyřech četách. Rotám veleli čtyři Američané a po jednom Kanaďan a Brit. Pro vojáky postkomunistických zemí bylo určitě zajímavé, že se cvičení účastnili také příslušníci amerických speciálních sil, od kterých toho spoustu pochytili.

První týden bylo intenzivní situační cvičení, kdy se vojáci učili nové postupy standardu NATO a poté si je vyzkoušeli v různých praktických situacích, jako bylo obsazení a udržení pozorovacích stanovišť a kontrolních bodů, vyhledávání a zneškodnění různých druhů min, prohledávání vozidel pašeráků zbraní, zneškodňování IED, ochrana místních vysokých činitelů, nebo vyjednávání s místním obyvatelstvem. Na straně vojáků bývalého východního bloku udělal obrovský dojem rozdíl ve vycvičenosti amerických vojáků, který byl někde jinde, než byl výcvik u vojáků bývalého Sovětského svazu.

Foto: Společná hlídka ve vozidle HMMWV (Humvee). Na zadních sedačkách a v kufru jsou slovenští vojáci. | archiv U.S. National Archives / Public Domain Archive / CC BY NC-ND

V rámci zemí bývalého východního bloku zazářili čeští vojáci. Rozdíl ve vycvičenosti a připravenosti k boji byl mezi americkým a českým vojákem jen velmi malý. Téměř všechny základní taktické postupy byly s americkými kolegy stejné, což velmi usnadňovalo kooperaci v poli. I když se občas našly roztržky v postupu u určité situace, vždy došlo nakonec ke kompromisu a američtí vojáci si pochvalovali, jak čeští vojáci rozumí celému konceptu cvičení ze všech států nejlépe.

Občasným problémem byla angličtina, tu ale mezi vojáky řešili primárně tlumočníci. Američtí vojáci však oceňovali snahu českých vojáků, kteří se sice domlouvali "rukama / nohama". Při častých konverzacích si nakonec odvodili některá slovíčka, která pak úspěšně používali.

Foto: Čeští vojáci v táboře | soukromý archiv Zdeňka Lopraise (se souhlasem autora)

Celkově patřila rota kapitána Blackburna k těm nejlepším a často byli její příslušníci v daném úkolu nejlepší, a to právě díky českým vojákům, u kterých byla ceněna profesionalita. Velkým přínosem byli také polští vojáci, kteří cvičili s velkým zápalem, ostatně polští vojáci už předtím bojově spolupracovali s Američany na Haiti. Cvičení ve společné rotě přineslo mnoho zkušeností všem stranám. Čeští vojáci se naučili modernější postupy, američtí vojáci zas od českých a polských vojáků pochytili spoustu informací ohledně mírových misí, kterých se Američané moc neúčastnili. Nejednou se tak stalo, že český, nebo polský voják “zachránil” život americkému kolegovi při palebném přepadu nebo při patrolami městem, díky zkušenostem našich vojáků z mírových misí v tehdejší Jugoslávii. S trochou nadsázky tak můžeme říct, že si američtí vojáci přestali plést ofenzivní činnost s mírovou operací. Naši vojáci zase pochopili, že se v moderní době nevyplácí přespříliš improvizovat.

Třítýdenní intenzivní cvičení Cooperative Nugget 95 bylo pro všechny strany velice přínosné. Kromě bojových cvičení se vojáci také účastnili různých přednášek a konferencí vojenských psychologů a kaplanů. Psychologové řešili otázky prevence duševního zdraví, jako například dlouhodobé odloučení od rodiny, jak předcházet psychyckému zhroucení vojáka např. v důsledku bojové činnosti (Posttraumatická stresová porucha - PTSD). Řešila se také i agresivita, či náchylnost vojáků k drogám a alkoholismu. Kaplané se zase starali o duchovní pohodu jedinců i podporu v boji. Vojákům se promítaly i různé filmy z lokálních konfliktů po celém světě, kdy po skončení vždy následovala diskuze o etice válek a zdali lze některou válku vůbec označit za dobrou či špatnou.

Foto: Americký čtyřhvězdičkový generál John Shalikashvili při rozmluvě se slovenskými a estonskými vojáky. | archiv U.S. National Archives / Public Domain Archive / CC BY NC-ND

Celkově si na výše uvedeném cvičení vedli čeští vojáci ze všech nejlépe. Pochvalu si zasloužili jak od svých velitelů, tak i od představitelů NATO. Významnou pochvalu dostali čeští vojáci od amerického generála Johna M. Shalikashviliho, který české vojáky hodnotil velice pozitivně a označil je za nejlepší armádu bývalého východního bloku. Čeští vojáci si také udělali dobré jméno u ostatních amerických a spojeneckých velitelů a spolubojovníků. Generál Shalikashvili byl mírou vycvičenosti českých vojáků tak nadšen, že na podzim stejného roku dokonce přiletěl na přátelskou návštěvu do Prahy. Čeští vojáci si na cvičení utvořili skvělé jméno, které si na mezinárodních cvičeních drží dodnes. Slova uznání o českých vojácích řekl i americký generálmajor Stephen J. Townsend, velitel spojeneckých sil na východě Afghánistánu: „Tím, co jste tady dokázali, jste mě přesvědčili, že pokud bych si mohl vybrat pouze jeden národ, se kterým bych tu měl bojovat, tak by to byli rozhodně Češi.“