Ještě před několika lety představovaly ukrajinské útoky na cíle hluboko uvnitř Ruska spíše jednotlivé a mimořádné události. Dnes se z nich stala pravidelná součást války. Ukrajinské bezpilotní prostředky útočí na rafinerie, sklady pohonných hmot, vojenská letiště, zbrojní podniky, železniční infrastrukturu, logistická centra i další objekty vzdálené stovky a někdy více než dva tisíce kilometrů od ukrajinských hranic. Rozsah kampaně postupně narostl natolik, že ruské ministerstvo obrany v noci na 2. srpna 2026 tvrdilo, že protivzdušná obrana během jediného útoku zachytila 635 ukrajinských dronů.

Foto: Ukrajina přesunula dronovou válku tisíce kilometrů do ruského týlu | Telegram

I když ruská hlášení o počtech sestřelených bezpilotních prostředků nelze nezávisle ověřit, samotný rozsah útoků ukazuje zásadní změnu. Ukrajina už nepoužívá dálkové drony pouze k občasným demonstrativním úderům. Vybudovala schopnost provádět rozsáhlé a opakované operace proti ruskému týlu, při kterých jsou během jediné noci napadány cíle v několika regionech vzdálených stovky kilometrů od sebe.

Psali jsme:Vikingové v Afghánistánu - Jægerkorpset (The Huntsman Corps)

Dronová válka se tak dostala do fáze, kdy Rusko musí chránit prakticky celé své evropské území a stále častěji také objekty ležící hluboko za Uralem. Ukrajinské bezpilotní prostředky už zasáhly nebo se pokusily zasáhnout cíle v Moskevské oblasti, Tatarstánu, Baškortostánu, Samarské oblasti, Nižním Novgorodu, Jaroslavli, Leningradské oblasti a řadě dalších regionů. V červenci se útok dostal dokonce až k Omsku na západní Sibiři, přibližně 2 500 kilometrů od ukrajinských hranic.

Pro Rusko tím vzniká problém, který nelze vyřešit pouhým posílením protivzdušné obrany několika velkých měst. Země má více než 17 milionů kilometrů čtverečních a tisíce potenciálně významných vojenských, průmyslových a energetických objektů. Moskva musí rozhodovat, zda bude chránit vojenská letiště, rafinerie, zbrojovky, elektrárny, sklady munice, přístavy, železniční uzly, logistická centra nebo samotné hlavní město. Absolutní ochrana všech těchto objektů je prakticky nemožná.

Ukrajinská strategie tuto slabinu využívá stále systematičtěji. Cílem přitom není pouze něco zničit. Každý útok nutí Rusko aktivovat protivzdušnou obranu, prostředky elektronického boje a další bezpečnostní opatření. Uzavírají se letiště, přerušuje provoz průmyslových podniků, evakuují se zaměstnanci a systémy protivzdušné obrany spotřebovávají munici. I dron, který je nakonec sestřelen, tak může splnit část svého úkolu.

Dobře je to vidět právě na masových útocích. Pokud proti jednomu nebo několika regionům letí stovky bezpilotních prostředků, není nutné, aby většina z nich zasáhla cíl. Obrana musí reagovat prakticky na všechny. Některé mohou být skutečnými údernými prostředky, jiné mohou mít za úkol obranu zahltit nebo donutit Rusy odhalit polohu radarů a protiletadlových systémů. Ekonomika takového útoku může být pro útočníka výhodná i v případě, že velká část dronů nedoletí k cíli.

Psali jsme:Čtyři roky války na Ukrajině změnily Evropu, ale největší změna teprve přichází

Psali jsme:Válka na Ukrajině změnila pravidla moderního konfliktu

Psali jsme:Nákupem výzbroje to jen začíná: Strategická důležitost údržby techniky

Jedním z nejznámějších symbolů této války hluboko v ruském týlu se stala letecká základna Engels-2 v Saratovské oblasti. Základna leží přibližně 600 kilometrů od ukrajinských hranic a pro ruské letectvo má mimořádný význam. Operují z ní strategické bombardéry používané při útocích proti Ukrajině, především stroje Tu-95MS a Tu-160 schopné nést střely s plochou dráhou letu.

Engels se poprvé stal terčem ukrajinských útoků už v prosinci 2022. Tehdy bylo něco takového vnímáno téměř jako senzace. Ukrajinský prostředek dokázal proniknout stovky kilometrů ruským vzdušným prostorem a zaútočit na jednu z nejdůležitějších základen strategického letectva země. Od té doby se ale útoky na Engels a jeho okolí opakovaly a to, co v roce 2022 působilo jako mimořádná operace, se postupně stalo součástí mnohem širší kampaně.

Význam útoků na vojenská letiště přitom není pouze v možnosti zničit letadlo přímo na zemi. Ruské velení musí stroje rozptylovat, přesouvat na vzdálenější základny, budovat ochranné konstrukce a posilovat protivzdušnou obranu. Každý takový krok komplikuje provoz a zvyšuje náklady. Letadlo, které musí operovat ze vzdálenějšího letiště, potřebuje více paliva, složitější logistiku a delší přípravu mise.

Podobnou logiku má ukrajinská kampaň proti ruským rafineriím. Během letošního roku se ukrajinské drony dostaly k některým z největších zařízení ruského ropného průmyslu. Opakovaně byly napadeny rafinerie v Rjazani, Jaroslavli, Nižním Novgorodu, Syzrani, Krasnodarském kraji, Tatarstánu, Baškortostánu a dalších regionech. Útok na Omsk navíc ukázal, že ani západní Sibiř už nemusí být mimo dosah.

Výsledky se postupně promítly do statistik. Podle údajů společnosti OilX citovaných Bloombergem zpracovávaly ruské rafinerie v květnu přibližně 4,58 milionu barelů ropy denně, což představovalo nejnižší úroveň od října 2009. Ukrajinské útoky samozřejmě nejsou jedinou příčinou tohoto poklesu, ale staly se jedním z faktorů, které ruský rafinérský sektor zatěžují.

Kyjev přitom nemusí celou rafinerii srovnat se zemí. Moderní petrochemický závod obsahuje množství specializovaných technologických zařízení, jejichž poškození může omezit výrobu na týdny nebo měsíce. Ještě větší problém vzniká, pokud se drony po opravě vrátí a stejný objekt zasáhnou znovu. Jednorázová škoda se potom mění v dlouhodobé opotřebování systému.

Podobný princip Ukrajina začala uplatňovat také proti logistice. V posledních týdnech se jedním z nejpozoruhodnějších cílů stala společnost Wildberries, největší ruské internetové tržiště. Od poloviny července byly napadeny přibližně dvě desítky jejích logistických objektů a podle ruských analýz byla po sérii úderů vyřazena významná část skladovací kapacity firmy.

Ukrajina tvrdí, že síť Wildberries je využívána také k distribuci elektroniky, komponentů pro drony a dalšího materiálu použitelného ruskými ozbrojenými silami. Rozsah přímého vojenského využívání celé sítě není z veřejně dostupných zdrojů jednoznačně doložen, její význam pro ruskou logistiku je ale nesporný. Wildberries provozuje rozsáhlou síť skladů, třídicích center, kamionové dopravy a distribučních uzlů, přes kterou denně proudí obrovské množství zboží.

Útoky se přitom dostaly až do Jekatěrinburgu na Urale. Po zásahu tamního logistického centra 7. srpna bylo evakuováno přibližně 800 zaměstnanců. Wildberries muselo část zásilek přesměrovat do jiných skladů a už předtím se objevily informace, že společnost hledá přibližně 100 000 metrů čtverečních skladovací kapacity v Kazachstánu.

To je možná jeden z nejzajímavějších příkladů dopadu ukrajinské dronové kampaně. Dosah ukrajinských zbraní už nezačíná ovlivňovat pouze rozhodování generálů, ale také rozhodování civilních firem o tom, kde budou stavět nebo pronajímat své sklady. Faktor, který dříve prakticky neexistoval, se najednou stává součástí podnikatelského plánování: jak daleko je objekt od Ukrajiny a může tam doletět dron?

Ukrajina současně útočí na sklady pohonných hmot, železniční infrastrukturu, přístavy a další části dopravního systému. Jednotlivé údery nemusí mít strategický význam samy o sobě. Pokud jsou ale prováděny soustavně a proti různým částem stejného logistického řetězce, jejich účinky se mohou sčítat.

Právě to odlišuje současnou kampaň od prvních útoků hluboko v Rusku. V letech 2022 a 2023 byl zásah vzdálené základny nebo rafinerie událostí, která na několik dní plnila titulní stránky. V roce 2026 už může být během jediné noci napadeno několik regionů a ruské úřady ráno zveřejňují souhrn o stovkách zachycených dronů.

Za tímto posunem stojí rychlý rozvoj ukrajinského zbrojního průmyslu. Kyjev postupně vyvinul několik typů dálkových bezpilotních prostředků s rozdílným doletem, nosností a způsobem navádění. Část z nich vznikla ve spolupráci státu se soukromými společnostmi, které dokázaly nové konstrukce vyvíjet a upravovat výrazně rychleji, než bývá běžné u tradičních vojenských programů.

Dron má proti klasické řízené střele několik zásadních výhod. Především je výrazně levnější a může být vyráběn ve větším množství. Nemusí mít ani extrémně výkonnou bojovou hlavici. Pro zásah palivového skladu, části rafinerie nebo lehké průmyslové haly může být relativně malá nálož naprosto dostačující, zvlášť pokud vyvolá následný požár.

Nevýhodou je naopak nižší rychlost a větší zranitelnost. Dálkové drony často letí relativně pomalu a protivzdušná obrana má teoreticky dostatek času reagovat. Jenže při útoku desítek nebo stovek prostředků se situace mění. Rusko musí sledovat obrovské množství vzdušných cílů nad územím dlouhým tisíce kilometrů a současně rozlišovat mezi skutečným útokem, klamným cílem a dalšími objekty ve vzdušném prostoru.

Do hry navíc vstupuje ekonomika protivzdušné obrany. Používat drahé protiletadlové střely proti relativně levným dronům není dlouhodobě ideální. Rusko proto stále více využívá mobilní palebné skupiny, kanóny, kulomety, vrtulníky, elektronický boj a další levnější způsoby obrany. Ani tím ale nelze vytvořit souvislou ochrannou bariéru nad celou zemí.

Výsledkem je válka matematiky. Ukrajina se snaží vyrábět a vysílat tolik prostředků, aby určité procento vždy proniklo. Rusko se naopak snaží vybudovat dostatečně hustou obranu kolem nejdůležitějších objektů a současně určit, které cíle může nechat méně chráněné.

A právě tady má Ukrajina jednu důležitou výhodu: vybírá si, kam zaútočí.

Rusko musí chránit tisíce potenciálních cílů. Ukrajina potřebuje v konkrétní noc najít pouze několik míst, kde je obrana nejslabší. Pokud Moskva posílí ochranu rafinerií, mohou přijít útoky na letiště. Pokud přesune systémy k letištím, mohou být napadeny sklady. Pokud začne chránit velká města, zůstane méně prostředků pro vzdálené průmyslové objekty.

To samozřejmě neznamená, že ukrajinské hluboké údery rozhodnou válku samy. Rusko má obrovskou ekonomiku, rozsáhlý průmysl a schopnost opravovat poškozenou infrastrukturu. Mnoho ukrajinských dronů je sestřeleno a část útoků způsobí jen omezené škody. Moskva navíc postupně zdokonaluje obranu a přizpůsobuje se stejně jako Ukrajina.

Strategický význam celé kampaně je ale širší než součet zničených budov.

Ukrajina nutí Rusko utrácet peníze a vojenské prostředky daleko od fronty. Nutí ho rozptylovat protivzdušnou obranu, měnit logistické trasy, přesouvat letadla, opravovat rafinerie, chránit továrny a řešit následky útoků v regionech, které byly ještě před několika lety od války vzdálené stovky kilometrů.

Zároveň se postupně vytrácí představa bezpečného ruského týlu. Engels leží stovky kilometrů od hranice. Jekatěrinburg téměř dva tisíce. Omsk přibližně dva a půl tisíce. Přesto se všechny tyto oblasti dostaly do dosahu války.

Číslo 635 dronů hlášených během jediné noci je proto zajímavé nejen svou velikostí. Ukazuje především, jak dramaticky se změnilo měřítko konfliktu. Z jednotlivých experimentálních útoků se během několika let stala průmyslově vedená kampaň, při které jsou bezpilotní prostředky vyráběny a nasazovány po stovkách.

Když v prosinci 2022 první ukrajinské drony zaútočily na Engels, jejich přílet více než 600 kilometrů do ruského vnitrozemí působil jako mimořádný technologický a vojenský úspěch. O necelé čtyři roky později už ruské úřady hlásí útoky stovek dronů během jediné noci a bezpilotní prostředky se objevují dva tisíce kilometrů od Ukrajiny.

Fronta se fyzicky neposunula o dva tisíce kilometrů.

Dosah války ano.

Zdroj: The Moscow Times