17. května 1987 patrolovala fregata USS Stark v Perském zálivu přibližně 3 km vně válečné zóny, kterou vyhlásil Irák při pobřeží Iránu. Cca v deset hodin místního času se k americké fregatě blížil letoun iráckého letectva a kapitán Glen R. Brindel vydal rozkaz k identifikaci letounu. Irácký letoun neodpovídal na radiové výzvy a když byl ve vzdálenosti cca 35 km od lodě, odpálil dvě protilodní rakety AM.39 Exocet. Radar USS Stark rakety nezaznamenal a ty se ve výšce okolo tří metrů nezadržitelně blížily k lodi.

První raketa prorazila trup přesně pod můstkem a neexplodovala, druhý Exocet zasáhl téměř to samé místo. Následná exploze do lodi udělala díru tři na pět metrů velikou a zabila 37 námořníků. Oheň, který obě rakety způsobily, hořel 24 hodin a aby se loď nepotopila, museli námořníci částečně zalít vodou stranu lodi, do které nedostala zásah. USS Stark se s pomocí USS Waddell a USS Conyngham doplavila do přístavu v Manamě v Bahrajnu, kde na ní okamžitě započaly opravy.

Foto: Zasažený bok lodi USS Stark s dírou 3x5 metrů | Wikimedia Commons

Psali jsme:Stíhací letoun Fw 190 "Sturmböcke" byl speciálně navržen pro ničení létajících pevností B-17

Série událostí vedoucí k útoku na USS Stark začala v první půlce roku 1986 po útocích Iráčanů na ropný terminál na ostrově Khark které donutily Íránce přehodnotit svůj způsob exportování ropy. Íránci nechtěli riskovat tankery cizích společností a proto postavili nový ropný terminál na ostrově Sirri, který byl pro irácké letectvo hůře dostupný. Iráčané chtěli zaútočit i na nový terminál, to se však lépe řeklo, než udělalo.

Iráčané museli vyřešit jak se k ostrovu dostat, protože na něj nedosáhly ani průzkumné Migy-25RB a jediný letoun, který měl dostatečný dolet, byly Mirage F1Q-5 se schopností vzdušného doplňování paliva. Ty však byly pečlivě střeženým tajemstvím a Írán netušil, že je Irák má.

O tom, že se irácké letectvo snaží vymyslet, jak udělat průzkum nad ostrovem, se po nějaké době dozvěděla irácká tajná služba a ta přišla se svým řešením. Iráčtí kontráši měli k dispozici civilní Dassault Falcon 50, do kterého stačilo jen nainstalovat kamery a poté letět civilní trasou okolo ostrova Sirri.

Irácké letectvo na plán přistoupilo a několik dní poté se z letiště Amman v Jordánsku vznesl Falcon 50 sériového čísla 122 s civilním označením YI-ALE se třemi zkušenými piloty Miráží vydávajícími se za bohaté podnikatele směr Mumbai v Indii. Letoun proletěl 30 km západně od ostrova Sirri, což posádce stačilo na pořízení snímků zařízení. Další snímky osádka Falconu pořídila na zpáteční cestě den poté.

Psali jsme: „Charitativní“ organizace Stille Hilfe podporovala příslušníky SS a chránila je před spravedlností

Foto: Hořící loď USS Stark po zásahu iráckou raketou Exocet | Wikimedia Commons

Fotografie pořízené posádkou Falconu stačily Iráčanům na naplánování úderu proti ropnému terminálu na ostrově Sirri, který proběhl 12. srpna 1986 za použití Miráží F1Q-5, které doplnily za letu palivo. Navíc tato akce inspirovala Irácké plánovače k myšlenkám o dalším využití původně civilních letadel.

Irácká zkušenost s raketami Exocet ukázala, že jedna raketa na potopení tankeru většinou nestačí. Za osm let války se Iráčanům podařilo potopit pouze 4 tankery. Důvodem nebyla jen velikost tankerů, ale i určitá nespolehlivost raket, které občas po nárazu neexplodovaly.

Irák tedy požádal firmu Thales, která byla hlavním kontraktorem pro stroje Mirage F1 o úpravu Falconu 50 s radarem a zbraňovým systémem z Mirage F1Q-5. Důvodem měl být tréning nových pilotů. Francouzi byli schopni upravený stroj dodat už v lednu roku 1987. Iráčtí piloti však nahlásili několik problémů, které trvalo odstranit další měsíc. Nakonec však Falcon 50 nazvaný mezi tím „Susanna“ dorazil k No. 81 Squadron, která měla zkušenost s raketami Exocet.

Foto: Upravený letoun Dassault Falcon 50 během inspekce Saddáma Husajna v roce 1989 | realmofhistory.com

17. května přeletěl se „Susanne“ jeden z pilotů na letiště Wahda, kde technici připravili stroj k první akci. Krátce po setmění dostal pilot rozkaz k letu nad Perský záliv. Pilot letěl směrem na jih trasou, kterou Iráčané přezdívali „Mirage Alley“ a poté zatočil o 90° směrem k Iránu.

Po přiblížení k válečné zóně pilot zkontroloval mapu a zapnul radar. Po několika minutách letu radar ukázal cíl. Pilot podle odrazu poznal, že se jedná o loď střední velikosti, která se plaví podél válečné zóny. Exocety byly připraveny k odpalu, pilot zmáčkl spoušť a cítil, jak letadlo poskočilo ve chvíli, kdy se dvě protilodní rakety oddělily od letounu.

Pilot poté udělal prudký obrat doleva a zamířil zpět na letiště Wahda. Netušil, že Exocety zasáhly Americkou vojenskou loď, nevěděl ani, že na něj E-3A letící nad Saudskou arábií poslala dvě F-15, které ho nebyly schopny dostihnout.

Irák se za útok oficiálně omluvil a odškodnil pozůstalé mrtvých námořníků. Nikdy však nepřiznal, že byl útok veden pomocí předělaného civilního letounu a americká tajná služba si dlouho myslela, že šlo o útok letounem Mirage F1. Susanna už nikdy neletěla bojovou misi, protože Irák koupil od Francouzů několik Mirage F1Q-6 se schopností nést dvě rakety Exocet a zároveň protilodní radar Harold. Příběh Falconu 50 skončil někde v Íránu, kam s ní Iráčtí piloti přelétli při operaci Pouštní bouře.