Bezpilotní prostředky během války na Ukrajině zásadně změnily podobu bojiště, jejich rostoucí význam ale začíná stále výrazněji ovlivňovat také bezpečnost evropských zemí stovky kilometrů od frontové linie. Německo proto otevřelo nové výzkumné centrum zaměřené na technologie pro detekci a ničení nepřátelských dronů. Nové zařízení vzniklo na letišti Cochstedt v Sasku-Anhaltsku a má umožnit vývoj i praktické testování systémů, které budou v budoucnu chránit vojenské základny, letiště, kritickou infrastrukturu a další citlivé objekty.

Foto: Drony se stávají hrozbou i daleko od fronty. Německo otevírá nové centrum pro vývoj protidronové obrany | Adobe Stock

Nové centrum provozuje Německé středisko pro letectví a kosmonautiku DLR a jeho vznik přichází v době, kdy evropské státy stále častěji řeší neidentifikované bezpilotní prostředky pohybující se v okolí vojenských zařízení, letišť a strategické infrastruktury.

Cochstedt má proti běžným výzkumným zařízením jednu zásadní výhodu. Jde o bývalé regionální letiště s vlastní přistávací dráhou a rozsáhlým kontrolovaným vzdušným prostorem, kde lze nové technologie testovat v podmínkách mnohem bližších reálnému nasazení.

Výzkumníci zde budou moci zkoušet nejen samotné drony, ale především celý řetězec protidronové obrany – od prvotní detekce malého objektu přes jeho identifikaci a sledování až po případné zneškodnění.

A právě první část tohoto řetězce patří k největším problémům současné obrany proti bezpilotním prostředkům.

Malý komerční dron může mít rozpětí jen několik desítek centimetrů, létat velmi nízko a obsahovat minimum kovových částí. Pro radar navržený k vyhledávání stíhaček, bombardérů nebo řízených střel jde o mimořádně obtížný cíl. Situaci dále komplikuje prostředí měst, letišť a průmyslových oblastí, kde se pohybuje velké množství jiných objektů a vzniká množství radarových odrazů.

Moderní protidronová obrana proto stále častěji kombinuje několik druhů senzorů. Klasické radary doplňují elektrooptické a infračervené kamery, akustické senzory nebo systémy schopné zachytit rádiovou komunikaci mezi dronem a jeho operátorem.

Teprve kombinací těchto informací lze spolehlivě určit, zda se k chráněnému objektu skutečně blíží bezpilotní prostředek, jakého je typu a zda představuje hrozbu.

Ještě složitější je rozhodnutí, co s ním následně udělat.

V prostředí fronty může být řešením elektronické rušení, palba z automatické zbraně, protiletadlová raketa nebo jiný interceptor. Uprostřed evropského města nebo v okolí civilního letiště je situace výrazně komplikovanější. Střelba může ohrozit lidi na zemi, rušení zase zasáhnout civilní komunikační nebo navigační systémy.

Sestřelený dron navíc někam dopadne. Pokud nese výbušninu, může jeho zničení nad obydleným územím způsobit přesně ten typ škod, kterému se obrana snaží zabránit.

Vývoj systémů C-UAS, tedy prostředků určených k boji proti bezpilotním vzdušným systémům, proto není pouze otázkou nalezení dostatečně účinné zbraně. Výsledkem musí být celý systém schopný hrozbu rychle odhalit, správně vyhodnotit a zvolit způsob zásahu odpovídající prostředí, ve kterém se nachází.

Právě takové technologie má nové německé centrum umožnit testovat.

Jeho otevření navíc přichází krátce poté, co německé úřady řešily další incident spojený s neznámým bezpilotním prostředkem. Nedaleko letiště Lipsko/Halle byl podle německých médií nalezen havarovaný dron, který měl nést improvizované výbušné zařízení.

Původ prostředku ani okolnosti jeho letu nebyly v době zveřejnění prvních informací definitivně objasněny. Samotný incident ale znovu připomněl, že malé bezpilotní prostředky mohou představovat bezpečnostní problém i hluboko uvnitř Německa.

Podobných případů navíc v Evropě přibývá.

Neidentifikované drony byly v posledních letech opakovaně pozorovány v okolí vojenských základen, výcvikových prostorů, přístavů, energetické infrastruktury a dalších strategických objektů. Některé incidenty mohou mít zcela nevinné vysvětlení, jiné jsou vyšetřovány jako možné případy špionáže nebo hybridních operací.

Německé úřady například opakovaně řešily drony pohybující se v blízkosti zařízení, kde probíhá výcvik ukrajinských vojáků. Podobné události zaznamenaly také další evropské státy.

Jedním z problémů je přitom extrémně nízká vstupní cena celé technologie. Zařízení schopné provádět základní průzkum vojenského objektu lze sestavit z běžně dostupných komponent za zlomek ceny klasických vojenských průzkumných prostředků.

Válka na Ukrajině tento vývoj dramaticky urychlila.

Na začátku ruské invaze představovaly malé komerční kvadrokoptéry především improvizovaný prostředek průzkumu. Během několika let se z nich stal jeden z nejdůležitějších nástrojů bojiště. FPV drony dnes ničí obrněná vozidla, útočí na jednotlivé vojáky, zasahují logistiku a pohybují se desítky kilometrů za frontou.

Současně vznikla nová generace dálkových útočných bezpilotních prostředků schopných zasahovat cíle stovky až tisíce kilometrů od místa startu.

Zkušenosti z Ukrajiny zároveň ukázaly ekonomický problém klasické protivzdušné obrany. Používat proti dronu za několik tisíc nebo desítek tisíc eur protiletadlovou raketu v ceně stovek tisíc až milionů eur je dlouhodobě neudržitelné.

Evropské armády proto hledají levnější způsoby obrany. Vedle elektronického boje vznikají specializované automatické kanóny, programovatelná munice, řízené střely navržené přímo proti UAV, laserové zbraně a stále častěji také jiné drony určené k zachytávání nepřátelských bezpilotních prostředků.

Ukrajina už například ve velkém používá takzvané interceptor drony proti ruským průzkumným a útočným UAV. Výhodou je výrazně příznivější poměr ceny útočného prostředku a prostředku použitého k jeho zničení.

Pro Německo a další státy NATO má ale problematika ještě další rozměr. Obranu proti dronům nebude možné omezit pouze na armádu.

Potenciálními cíli jsou civilní letiště, elektrárny, rafinerie, terminály LNG, přístavy, železniční uzly nebo telekomunikační infrastruktura. Rozsah prostoru, který by v případě krize bylo nutné chránit, je obrovský.

Není realistické rozmístit ke každému podobnému objektu baterii klasického systému protivzdušné obrany. Evropa proto potřebuje levnější, mobilnější a jednodušeji použitelné prostředky schopné vypořádat se především s malými drony.

Nové centrum v Cochstedtu má být jedním z míst, kde se budou tyto technologie vyvíjet a ověřovat.

Důležitá bude také možnost testovat spolupráci různých systémů. Budoucí ochranu strategického objektu pravděpodobně nebude tvořit jedna univerzální zbraň, ale několik vrstev obrany. Radar může cíl odhalit, optický systém potvrdit jeho identitu, elektronický boj se pokusit přerušit řízení a teprve v případě neúspěchu nastoupí fyzický interceptor.

Podobný princip vrstvené obrany už používají klasické systémy protivzdušné obrany. Rozdíl je v tom, že u malých dronů musí být celý řetězec výrazně levnější a schopný reagovat také na velké množství cílů současně.

To je další lekce z Ukrajiny. Obrana nemusí čelit jednomu nebo dvěma bezpilotním prostředkům. Útočník může vyslat desítky či stovky dronů a pokusit se obranný systém jednoduše zahltit.

Schopnost evropských zemí chránit vlastní území proti takovému scénáři je zatím omezená.

Otevření německého výzkumného centra proto může působit jako relativně nenápadná událost, ve skutečnosti ale dobře ilustruje změnu evropského pohledu na bezpilotní hrozbu.

Ještě před několika lety byla obrana proti malým dronům specializovaným problémem několika vojenských jednotek. Dnes se postupně stává jednou ze základních součástí ochrany vzdušného prostoru.

Válka na Ukrajině ukázala, jak rychle se může levná civilní technologie proměnit v účinnou zbraň. Evropa nyní řeší druhou polovinu stejného problému – jak takovou zbraň spolehlivě odhalit a zničit, aniž by její likvidace stála mnohonásobně více než samotný dron.

Nové centrum v Cochstedtu má pomoci hledat právě tuto odpověď. A vzhledem k rychlosti, s jakou se bezpilotní technologie vyvíjejí, bude pravděpodobně potřeba mnohem dříve, než Evropa ještě před několika lety očekávala.

Zdroj: Kyiv Post, German Aerospace Center (DLR), německá média a veřejně dostupné informace o evropských systémech C-UAS