Jméno pruského ministra a pozdějšího prvního německého kancléře Otto von Bismarcka je širší veřejnosti dobře známo. Mj. po něm byla pojmenována i slavná, v boji potopená německá bitevní loď. Do historie 2. světové války ovšem, byť celkem „nepatrně“, promluvila i další osobnost s tímto jménem. Tou se stal generál Georg von Bismarck, jemuž se stalo osudným tažení v severní Africe.

Foto: Georg von Bismarck (vpravo) | Wikimedia Commons / Public domain

Georg se narodil 15. února 1891 v Neumühlu poblíž Küstrinu v Braniborsku. Slavné jméno, které nosí, si žádá i pokud možno hrdinné činy na bojišti. A tak mladý von Bismarck vstupuje 13. června 1910 do německé císařské armády. Vede si dobře a již v listopadu 1911 nosí hodnost poručíka. V listopadu 1917 je za statečnost a bojové úspěchy v právě probíhající 1. světové válce povýšen na nadporučíka.

Psali jsme:Jekatěrina Michajlovna Demina: Hrdinka SSSR a jediná žena, která sloužila u sovětských mariňáků

Von Bismarck pokračuje ve službě v okleštěných německých ozbrojených silách Reichswehru i po prohrané Velké válce. Postupně slouží v několika jednotkách. Když je v polovině roku 1924 povýšen na kapitána, velí právě motorizované rotě v rámci 5. pruského pěšího pluku. Poprvé se tak dostává do velení „rychlého“ útvaru. I po uchopení moci nacisty pokračuje ve velení motorizovaných útvarů. Uvítá masivní rozšiřování těchto jednotek a postupně je dále povyšován. Krátce po odeznění tzv. sudetské krize je postaven do čela 7. pěšího pluku v Geře.

Když 1. září zahájí Adolf Hitler svou operací Fall Weiss útok na Polsko, překračuje Georg von Bismarck německo-polské hranice již jako plukovník a velící důstojník 7. jezdeckého pluku 2. lehké divize. O 19 dní později je dekorován Železným křížem II. třídy, následovaným již 1. října rovněž Železným křížem I. třídy.

Na jaře 1940 postupuje v čele svých mužů v podřízenosti generálmajora Erwina Rommela a jeho 7. tankové divize do Francie. Osobní známost s pozdější „Liškou pouště“ se von Bismarckovi později stane osudnou. Georg je po úspěšném západním tažení 30. září 1940 vyznamenán Rytířským křížem. Po dobu zhruba jednoho roku je postaven do čela 20. střelecké brigády, později rozšířené na 20. tankovou divizi.

V řadách tohoto útvaru, zařazeného v rámci 3. německé tankové skupiny, se na centrálním úseku východní fronty zúčastní operace Barbarossa. V říjnu 1941 nahrazuje ve velení nad divizí generála Horsta Stumpffa a poprvé mu je svěřeno velení nad celou divizí. V té době má za sebou obří obkličovací bitvy u Smolenska i Minska a v rámci operace Tajfun míří na Moskvu. Jenže zásobovací potíže, rostoucí ztráty, nepříznivé klimatické podmínky a konečně také sovětský protiútok znemožní dobytí sovětského hlavního města.

Psali jsme:Nová požární technika posouvá vojenské hasiče o generaci dál

Psali jsme:Dánské ministerstvo obrany rozšířilo smlouvu se společností Colt Canada na dodávky pušek C8 MRR

Psali jsme:Nové zbraňové systémy dneška: Poseidon coby ruské „podmořské jaderné strašidlo“

Rozšiřování německých vojsk v severní Africe si žádá posílení důstojnického sboru. Erwin Rommel si vzpomene na svého schopného podřízeného z Francie a zažádá o jeho převelení. Tak se i stane. Georg von Bismarck se 5. ledna 1942 stává štábním důstojníkem Deutsche Afrikakorps. V únoru je postaven do čela 21. tankové divize, když nahrazuje generálmajora Karla Böttchera. Se jmenováním je spojeno i povýšení na generálmajora.

Působení von Bismarcka v severní Africe souvisí asi s nejúspěšnějším obdobím německo-italských vojsk na černém kontinentě. Ale ani úspěchy v podobě stálého postupu či dobytí libyjského Tobruku se neobejdou beze ztrát. Ty se nevyhýbají ani vysokým důstojníkům. Von Bismarck je stejně jako jeho nadřízený Erwin Rommel zvyklý velet svým mužům z první linie. 31. srpna 1942, kdy u egyptské Alam el Halfy jižně od El Alameinu již druhým dnem probíhá jedna z nejtvrdších bitev afrického tažení, ztrácí 21. tanková divize mj. i svého velitele. Von Bismarck je opět na čele postupu, který zahajuje ve 14:00. Protivníkem Němců jsou zde Britové a Novozélanďané. V následném boji je zničeno mj. 22 německých a 21 spojeneckých tanků. Georg von Bismarck se stává obětí přesné minometné palby nepřítele. 16. listopadu 1942, tedy v době, kdy jsou jednotky Osy po porážce v rámci druhé bitvy u El Alameinu na ústupu z Egypta, je von Bismarck posmrtně povýšen na generálporučíka.

Zdroj: 2.světová válka - autorský text Tomáše Klokočníka