Německé zbraně obvykle působí dojmem velice sofistikovaných a vysoce efektivních nástrojů. U druhoválečných zbraní to s trochou cynismu vypadá, že se němečtí konstruktéři dostali až na pomyslný vrchol svých kapacit. Přesto, nebo právě proto, vás může překvapit, když narazíte na některé zbraňové kousky, které vypadají spíše jako z dílny nedělního televizního kutila.

Koncem roku 1939 přišel technický důstojník z Kampfgeschweder 51 "Edelweiss" s návrhem odrážet útočící nepřátelské stíhače zabudovanými plamenomety. Zajímavostí je, že tato provizorní zbraň, vyrobená z klasických pěchotních plamenometů Flammenwerfer 35 (FmW 35) zavěšených pod ocasním směrovým kormidlem, neměla primárně nepřátelské piloty proměnit v uhel. Hlavní myšlenka totiž byla je oslepit směsí sazí a mastného mračna nedokonale spáleného paliva. V únoru 1940 se na testovacím polygonu Luftwaffe v Tarnewitz podařilo úspěšně ozkoušet plamenomety instalované na strojích Heinkel He 111 a Junkers Ju 88.

Foto: Provizorní protiletecká zbraň byla vyrobená z klasických pěchotních plamenometů Flammenwerfer 35 (na snímku)  | Bundesarchiv / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:SU-14-2: Mamutí samohybné dělo z Východu

Prvního bojového nasazení se zřejmě dočkaly v jednom z mnoha leteckých soubojů během slavné bitvy o Británii. Dne 15. září 1940 odrazil bombardér Dornier Do 17 z 8. Staffel/KG 76 útočící stíhací letoun Hurricane seržanta Raye Holmese patřícího k 504. eskadře RAF. Přestože plameny nedosáhly na Holmesův stíhací letoun, který se dravě zavěsil za Dornier ve vzdálenosti asi 350 metrů, zásah sprškou nafty a kouře dočasně oslepil Angličana, který tak musel svůj útok přerušit.

Foto: Ocas německého letounu Junkers Ju 88 kdesi v Rumunsku roku 1941 s viditelnými hořáky plamenometů | Bundesarchiv / CC-BY-SA 3.0

Dornier feldwebela Rolfa Heitsche se ale nakonec domů stejně nevrátil. Jihovýchodně od Londýna jej napadl nepřátelský Spitfire a německý letoun nouzově přistál poblíž obce Castle Farm v Shorehamu. Zařízení bylo u KG 51 dále testováno na začátku ruského tažení, ale nezdá se, že by u jednotky slavilo závratný úspěch. Plamenomety nešlo nijak zamířit a pokud nepřátelský stíhač nebyl zavěšen přímo za letadlem jejich použití jako defenzivní zbraně postrádalo smyslu.

Jako zbraň útočná byly plamenomety zkoušeny pod označením "Gero 11" u letadel Fockewulf Fw 190 provádějících hloubkové útoky proti pozemním cílům. I když byly palubní plamenomety velením údajně hodnoceny poměrně dobře, evidentně se nikdy nedočkaly operačního nasazení a nakonec upadly do zapomnění.

Psali jsme:Zbraně Útvaru rychlého nasazení PČR URNA