V létě 1942 se nacistické Německo pokusilo zasáhnout Spojené státy přímo na jejich území. Operace Pastorius, pojmenovaná po německém přistěhovalci z 17. století, Franzu Danielu Pastoriusovi, měla za cíl vnést chaos do amerického válečného průmyslu. Abwehr vyslal osm agentů na území USA, vybavených výbušninami, dolary a pečlivě připraveným plánem sabotáží. Výsledkem byl ale debakl, který skončil zatčením všech účastníků a popravením většiny z nich.

                            Foto: Soud se zajatými Němci v roce 1942 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Listopadové povstání Poláků proti ruské nadvládě

Myšlenka útoku na americké cíle vznikla na popud admirála Canarise, šéfa vojenské rozvědky Abwehr. Osm mužů, většinou Němců, kteří dříve žili ve Spojených státech, prošlo v první polovině roku 1942 tříměsíčním výcvikem v sabotážích poblíž Berlína. Cílem bylo ničit železnice, přehrady, obranné podniky, zbrojovky a dokonce i závody na výrobu hliníku – klíčového materiálu pro výrobu letadel.

První skupina čtyř agentů, vedená Georgem Johnem Daschem, se vylodila v noci 12. června 1942 u města Amagansett na Long Islandu ve státě New York. Připluli na palubě ponorky U-202, které velel kapitán Hans-Heinz Linder. Spolu s Daschem byli ve skupině Ernest Peter Burger, Heinrich Harm Heinck a Richard Quirin.

Druhá čtveřice, vedená Edwardem Kerlingem, se vylodila 17. června u Ponte Vedra Beach poblíž Jacksonville na Floridě, z ponorky U-584 pod velením kapitána Joachima Deeckeho. Tuto skupinu dále tvořili Herbert Hans Haupt, Hermann Otto Neubauer a Werner Thiel.

Obě skupiny byly vybaveny výbušninami ukrytými v těžkých vodotěsných boxech, padělanými doklady, americkým oblečením a částkou 175 000 dolarů v hotovosti. Plán počítal s tím, že se sabotáže rozjedou v několika fázích během dvou let. Jenže krátce po přistání se plán začal rozpadat. Dva pobřežní strážci spatřili první skupinu na pláži. Dasch se jim pokusil uplatit 260 dolary – což nakonec vedlo k vyhlášení pátrání, i když muži tehdy ještě rychle zmizeli. Rozhodující obrat ale nastal 15. června, kdy Dasch s Burgerem odcestovali do Washingtonu, kde Dasch kontaktoval FBI a požádal o schůzku s ředitelem J. Edgarem Hooverem. V dlouhém výslechu vše přiznal a prozradil FBI i jejich skrýše.

Psali jsme:Zkáza Druhé maďarské armády u Voroněže v lednu 1943

Během následujících dnů FBI zatkla všechny zbývající agenty. Burger spolupracoval, ale ostatní popírali vinu. Zásah FBI byl zpočátku prezentován jako velké vítězství kontrarozvědky, až později vyšlo najevo, že zásadní roli hrála právě zrada uvnitř skupiny. Vzhledem k válečnému stavu byl případ předán vojenskému tribunálu. Rozsudky padly rychle: šest mužů bylo 8. srpna 1942 popraveno na elektrickém křesle ve věznici ve Washingtonu, D.C. – šlo o Quirina, Heincka, Neubauera, Thiela, Kerlinga a Haupta.

Dasch a Burger byli odsouzeni na 30 let, resp. doživotí, ale už v roce 1948 byli prezidentem Trumanem omilostněni a deportováni do Německa. Tam je ovšem nečekalo vděčné přijetí – byli považováni za zrádce. Operace Pastorius selhala dříve, než vůbec začala. Přesto ukázala, že nacisté byli ochotni přenést válku na americké území. Případ měl významné právní důsledky – Nejvyšší soud USA potvrdil pravomoc vlády soudit válečné špiony mimo běžný soudní systém, což se později stalo precedentem pro zadržování a souzení nepřátelských bojovníků.

Zdroj: warhistoryonline.com, valka.cz