Britské a americké námořnictvo udělaly další krok směrem k ozbrojeným bezosádkovým systémům pod hladinou. Experimentální britský podmořský prostředek XV Excalibur během zářijových zkoušek ve Skotsku úspěšně vypustil americké těžké torpédo Mk 48. Nešlo přitom jen o test samotné zbraně, ale především o ověření, zda je možné propojit americkou výzbroj s britskou autonomní platformou, která původně nebyla pro její použití navržena.

Foto: Námořníci na palubě ponorky USS California navádějí inertní cvičné torpédo Mk 48 na místo během expedičního cvičení nakládání munice | Mass Communication Specialist 1st Class Michael C. Barton / U.S. Navy

Zatímco bezpilotní letouny jsou dnes běžnou součástí prakticky každého většího konfliktu, pod hladinou probíhá podobná změna mnohem tišeji. Velké bezosádkové podmořské prostředky byly dosud spojovány hlavně s průzkumem, sběrem dat nebo pokládáním senzorů. Schopnost nést a použít těžké torpédo ale posouvá podobné stroje do úplně jiné kategorie.

Těžké torpédo z bezosádkového prostředku

Zkouška proběhla 13. září 2026 v britském testovacím prostoru British Underwater Test & Evaluation Centre, známém jako BUTEC, u západního pobřeží Skotska. Royal Navy zde společně s americkým námořnictvem provedla vypuštění cvičné verze amerického těžkého torpéda Mk 48 z britského experimentálního prostředku XV Excalibur.

Americké námořnictvo označuje zkoušku za významný krok v oblasti aliančního podmořského boje. Cílem nebylo pouze fyzicky dostat torpédo do vody, ale ověřit celý řetězec nutný k jeho použití – mechanickou integraci, elektrické systémy, software a řízení zbraně z bezosádkové platformy.

Test proběhl v rámci spolupráce mezi Spojenými státy a Velkou Británií a navazuje na širší snahu zemí AUKUS urychlit vývoj a praktické zavádění autonomních a bezosádkových vojenských systémů.

Pozornost si zaslouží právě rychlost celého procesu. Integrace velké námořní zbraně na platformu jiného státu bývá zpravidla záležitostí dlouhého vývoje, certifikace a rozsáhlých zkoušek. V tomto případě bylo jedním z hlavních cílů ukázat, že při použití modulární architektury lze podobné propojení provést podstatně rychleji.

Excalibur není klasická ponorka

XV Excalibur sice na první pohled připomíná malou ponorku, ale ve skutečnosti jde o experimentální bezosádkový podmořský prostředek kategorie XLUUV – Extra-Large Uncrewed Underwater Vehicle.

Stroj měří přibližně 12 metrů, má průměr kolem dvou metrů a výtlak zhruba 19 tun. Royal Navy jej veřejnosti představila v květnu 2025 po několikaletém vývojovém programu Project Cetus.

Excalibur vznikl jako technologický demonstrátor, na kterém chce britské námořnictvo ověřovat provoz velkých autonomních prostředků, jejich senzory, komunikační systémy, schopnosti průzkumu a využití různých druhů užitečného zatížení. Do běžné operační služby původně určen nebyl.

Právě jeho relativně velké rozměry umožňují experimentovat s vybavením, které by menší podmořské drony jednoduše neunášely. Mk 48 je však natolik rozměrná zbraň, že byla při zářijové zkoušce umístěna externě pod trupem prostředku.

To je důležitý detail. Nejde tedy o malou bezosádkovou ponorku vybavenou klasickými torpédomety po vzoru útočných ponorek. Současný Excalibur je především experimentální platforma a způsob použití Mk 48 byl vytvořen speciálně pro tento test.

Royal Navy na něm však postupně zkouší stále složitější úkoly. Britové společně s dalšími partnery experimentují také se vzdáleným řízením podmořských prostředků a s možností zapojit je do širší sítě senzorů a velitelských systémů.

Mk 48 patří mezi hlavní americké podmořské zbraně

Pro demonstraci si Američané nevybrali žádnou lehkou experimentální zbraň. Mk 48 je standardní americké těžké torpédo určené pro boj proti ponorkám i hladinovým plavidlům.

Zbraň má průměr 21 palců, tedy přibližně 533 milimetrů, a její hmotnost se pohybuje kolem 1,7 tuny. Americké námořnictvo Mk 48 průběžně modernizuje a současné varianty používají digitální systém řízení a vlastní sonar umožňující vyhledávání a sledování cíle.

Při zkoušce Excaliburu samozřejmě nešlo o bojové torpédo s ostrou hlavicí, ale o cvičný prostředek. Význam testu proto nespočívá v samotném zničení cíle. Důležité bylo prokázat, že bezosádková platforma dokáže zbraň bezpečně nést, komunikovat s ní a následně ji vypustit.

Americká strana přitom zdůrazňuje ještě jeden rozměr celého experimentu – schopnost používat zbraně a další vybavení jednoho spojence na platformách jiného státu.

V budoucnu tak nemusí každá země vyvíjet kompletní systém od počátku sama. Jednotlivé platformy, senzory a zbraně by mělo být možné kombinovat podle konkrétního úkolu a potřeb jednotlivých spojenců.

Nejde jen o náhradu klasických ponorek

Představa, že velké podmořské drony jednoduše nahradí současné jaderné nebo konvenční ponorky, je zatím příliš zjednodušená.

Excalibur je v současné podobě technologický demonstrátor a mezi úspěšným vypuštěním torpéda při kontrolované zkoušce a nasazením skutečně autonomní ozbrojené platformy v bojových podmínkách zůstává řada problémů.

Pod vodou je například mnohem složitější komunikace než u bezpilotních letounů nebo pozemních robotů. Rádiové vlny používané pro běžné datové spojení pronikají vodou velmi omezeně a spojení s prostředkem operujícím hluboko pod hladinou je proto technologicky náročné.

Stejně důležitou otázkou je, jakým způsobem bude v budoucnu řešeno rozhodování o použití zbraní a jaký stupeň autonomie budou mít podobné stroje skutečně povolen.

Veřejně zatím nebylo detailně popsáno ani to, jak přesně byl Excalibur při zářijové zkoušce řízen nebo zda torpédo útočilo na konkrétní cvičný cíl.

Smyslem podobných prostředků ale nemusí být nahrazovat útočné ponorky jedna ku jedné. Mnohem pravděpodobnější je jejich nasazení jako doplněk klasických plavidel.

Velký podmořský dron může nést senzory, provádět dlouhodobý průzkum, operovat v nebezpečných oblastech a v budoucnu případně také útočit, aniž by při ztrátě stroje zahynula posádka.

Zároveň může být nasazen ve větších počtech. Pokud se podaří cenu, logistiku a autonomii podobných prostředků dostat na přijatelnou úroveň, může mít námořnictvo pod hladinou podstatně více senzorů a potenciálních nosičů zbraní, než kolik dokáže provozovat klasických ponorek.

Podmořské bojiště se rozšiřuje

Britové dlouhodobě mluví o konceptu „Hybrid Navy“, tedy námořnictva, ve kterém budou tradiční plavidla spolupracovat s bezosádkovými a autonomními systémy.

Royal Navy už experimentuje nejen s velkými podmořskými prostředky, ale také s menšími autonomními systémy, hladinovými drony a oceánskými kluzáky určenými k dlouhodobému sběru dat.

Ozbrojený XLUUV do této koncepce zapadá poměrně přirozeně. Mohl by operovat před klasickými ponorkami, střežit námořní průlivy, sledovat pohyb protivníka nebo dlouhodobě hlídat kritická místa. V případě konfliktu by se pak ze senzoru mohl stát také nosič zbraně.

Právě schopnost dlouhodobě udržovat prostředky v prostoru může být v podmořském boji velmi významná. Klasické ponorky jsou mimořádně schopné, zároveň ale patří mezi nejsložitější a nejdražší vojenské platformy vůbec a počet dostupných plavidel je vždy omezený.

Velké bezosádkové prostředky mohou část méně náročných úkolů převzít a uvolnit klasické ponorky pro mise, kde jsou jejich schopnosti skutečně nezastupitelné.

Další krok už je připraven

Excaliburem experimenty nekončí. Americké a britské námořnictvo chtějí pokračovat v testování integrace zbraní, autonomního řízení a spolupráce bezosádkových platforem s dalšími vojenskými systémy.

Další fáze vývoje se má soustředit nejen na samotnou integraci výzbroje, ale také na architekturu velení a řízení, práci s různými typy užitečného zatížení a praktické scénáře bojového nasazení.

Právě zde se ukáže, zda zářijový experiment představoval pouze technologickou demonstraci, nebo skutečný začátek nové kategorie podmořských zbraňových systémů.

Samotný odpal Mk 48 totiž řeší pouze jednu část problému. Mnohem složitější bude vytvořit prostředek, který dokáže dlouhodobě operovat bez posádky, spolehlivě vyhledávat a klasifikovat cíle, spolupracovat s dalšími senzory a přijímat bezpečné povely k použití zbraně.

Přesto je význam zkoušky těžké přehlédnout. Ještě před několika lety byly velké podmořské drony prezentovány především jako průzkumné a experimentální platformy. Excalibur nyní ukázal, že stejný typ prostředku může nést jednu z hlavních těžkých podmořských zbraní amerického námořnictva.

A tím se z podmořského dronu, alespoň technologicky, přestává stávat pouze další pár očí pod hladinou.

zdroj: USNI News