Nadpis je poněkud zavádějící, protože žádné těžké tanky Panzer VI Ausf. E Tiger I se v „barvách“ japonské císařské armády nikdy neobjevily, i když o to Japonci zjevně stáli. Nepříznivý vývoj války pro Osu a praktická nemožnost přepravit 57tunové obrněné vozidlo v rozebraném stavu lodí a později ponorkou, navíc přes půlku světa, zabránily dodání tohoto legendárního tanku do Japonska. Přesto Japonci za jeden tento stroj zaplatili nemalé peníze a stali se jeho vlastníkem. Ten se však z Evropy nikdy nedostal. Právě dnes uplynulo 81 let od zrekvírování, či chcete-li zapůjčení, japonského Tigeru útvarem Waffen-SS.

 Foto: Tiger pozdější produkce na severu Francie | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Americké letectvo chce vylepšený laserový systém pro boj s malými drony

Na začátku roku 1943 navštívil japonský velvyslanec v Berlíně generál Hiroši Ošima severní úsek východní fronty, kde mu byl předveden zbrusu nový německý těžký tank Tiger I 502. praporu těžkých tanků. Následně se japonská delegace, obeznámená s fenomenálními výkony stroje, přesunula do továrny firmy Henschel v Kasselu, kde byly Tigery kompletovány. Generál zřejmě nešetřil v dálnopisných zprávách do své vlasti chválou, a i proto Japonci v květnu 1943 oslovili svého německého spojence s nabídkou odkoupení výrobní dokumentace a jednoho kompletního obrněnce.

Po projednání podmínek a možností další kooperace v červenci 1943 byl Japoncům za 645 000 marek prodán stroj výrobního čísla Fgst. Nr. 250455. Německo obvykle platilo za jeden stroj „pouhých“ 300 000 marek; toto však byla vývozní cena zahrnující i munici, náhradní díly a zejména výrobní dokumentaci. Přibližně 80 % zisku z prodeje Tigeru do Japonska směřovalo do „kapes“ německé armády, o zbytek se podělily firmy Henschel (výrobce stroje), Krupp (výrobce výzbroje) a Maybach (producent pohonných jednotek).

Dne 28. února 1944 „přibyla“ na účtu společnosti Henschel platba za objednaný stroj. Jenže v té době byla přeprava lodí již naprosto nemožná — Spojenci ovládali prakticky všechna moře i oceány. Německé podmořské čluny nebyly schopny pojmout tak enormní „zásilku“, a to ani v plánovaném rozebraném stavu, a japonské „podmořské křižníky“ by měly obrovské problémy proplout do Němci okupovaných francouzských přístavů přes spojeneckou protiponorkovou „síť“. Přesto se s transportem Tigeru do Japonska počítalo; nejoptimističtější odhady předpokládaly jeho dodání v prosinci 1944.

Jenže v té době měly jak Německo, tak Japonsko zcela jiné starosti. Poté, co za vozidlo došla platba, stala se Země vycházejícího slunce na konci února 1944 oficiálním vlastníkem Tigeru I. Stroj byl transportován do přístavu v Bordeaux, kde čekal na rozebrání, naložení na ponorku a převoz do Japonska. Nejen červnová spojenecká invaze do Normandie však jakékoli další snahy znemožnila.

Psali jsme:Těžký obrněnec GOLEM v akci na výcvikovém polygonu

Psali jsme:Od unifikace k individualizaci: velitelské návyky pro roky 2025+

Psali jsme:Válka se přesouvá na západ: Dronová hrozba, evropská obrana a české možnosti

Dne 21. září 1944 byl jediný japonský Tiger I „zapůjčen“ německým vojskům. Podle některých indicií byl zrekvírován a oficiálně zařazen do stavu schwere SS-Panzer-Abteilung 101, od 22. září přeznačeného na schwere SS-Panzer-Abteilung 501, pod velením SS-Obersturmbannführera Heinze von Westerhagena. Pokud je to pravda, k útvaru — jehož 2. a 3. těžká tanková rota tou dobou u Augustdorfu procházely doplňováním stavů a hlavně přezbrojením na Königstigery, zatímco 1. rota stále krvácela v severozápadní Francii — se jediný japonský Tiger nikdy nemohl dostat a pravděpodobně se tak „ztratil“, tedy byl zničen, v průběhu bojů s postupujícími Američany kdesi v jihozápadní Francii.

Zdroj: warhistoryonline.com