Joe Foss se dožil 87 let a za svůj život stihl opravdu mnohé. Byl nejen vyznamenaným válečným hrdinou, který obdržel Medaili cti, ale také komisařem Americké fotbalové ligy (AFL), guvernérem Jižní Dakoty a prezidentem Národní střelecké asociace (NRA).

Foto: Wildcaty americké námořní pěchoty na Guadalcanalu | USMC / Public domain

Psali jsme:Staré tanky v nové válce aneb T-34 ve válce v Koreji

Joe Foss se narodil v dubnu 1915 poblíž Sioux Falls v Jižní Dakotě. Ke kariéře v letectví ho přivedlo několik událostí z mládí. Když mu bylo 12 let, viděl Charlese Lindbergha během jeho turné s letounem Spirit of St. Louis. O čtyři roky později se spolu se svým otcem vznesl do vzduchu s Clydem Icem, renomovaným letcem z Jižní Dakoty. O několik let později sledoval leteckou akrobacii amerického námořního letectva v otevřených dvouplošnících.

V mládí navštěvoval University of South Dakota v naději, že se jednoho dne stane pilotem. Potkal několik studentů, kteří měli stejný sen, a společně přesvědčili Civilní letecký úřad, aby na škole zřídil letecký program. Než Foss absolvoval, měl už nalétáno 100 hodin. V letech 1939–1940 sloužil Foss jako voják u 147. polního dělostřeleckého pluku v Sioux Falls v Jižní Dakotě, poté stopem odjel do Minnesoty, kde se přihlásil do zálohy námořní pěchoty. To mu umožnilo vstoupit do programu pro kadety letectva USMC.

Joe Foss tvrdě pracoval, aby se stal stíhacím pilotem, ale na počátku americké účasti ve druhé světové válce byl 27letý muž považován za příliš starého a byl poslán do Námořní školy fotografie, kde se měl cvičit ve fotografickém průzkumu. Byl převelen k 1. námořní fotografické letce (VMO-1) na námořní letecké základně North Island v San Diegu. Nevzdal se však, podával žádosti o přeložení, a v červenci 1942 byl nakonec převelen k 121. stíhací peruti námořní pěchoty (VMFA-121). Fossovi netrvalo dlouho, než dokázal, že je skutečně talentovaným pilotem. V rámci operace Watchtower byl vyslán na Guadalcanal, kde 13. října 1942 při letu na letounu Grumman F4F Wildcat zaznamenal své první vzdušné vítězství nad japonským letounem Mitsubishi A6M Zero, který byl v té době stále považován za mimořádně nebezpečného protivníka.

V čele skupiny pilotů F4F známé jako „Fossův létající cirkus“ se mu a jeho mužům podařilo sestřelit 72 japonských letadel, z nichž plných 26 bylo připsáno jemu. To mu vyneslo přezdívku prvního amerického „esa es“ druhé světové války. Za své zásluhy během guadalkanalského tažení byl Foss v květnu 1943 vyznamenán Medailí cti americkým prezidentem Franklinem D. Rooseveltem. V únoru 1944 se vrátil do boje, tentokrát s 115. stíhací perutí námořní pěchoty (VMF-115). Bojových akcí se však účastnil méně než během své první služby, a nakonec přijal místo operačního a výcvikového důstojníka na letecké základně námořní pěchoty v Santa Barbaře v Kalifornii.

Psali jsme:Nesvatá aliance aneb rozhovory o vstupu Sovětského svazu do německé Osy

Po návratu z války sloužil Joe Foss v národní gardě Jižní Dakoty jako velitel 175. stíhací perutě. Nejenže se podílel na založení této jednotky, ale také se stal členem její letecké akrobatické skupiny létající na North American P-51 Mustang. Během korejské války byl povolán zpět do aktivní služby a sloužil u amerického letectva jako ředitel operací a výcviku pro centrální protivzdušnou obranu. Do výslužby odešel v hodnosti brigádního generála. Po skončení vojenské služby se věnoval politice. Jako vyznamenaný válečný hrdina dosáhl brzy úspěchu a dvě volební období působil v zákonodárném sboru Jižní Dakoty, než se stal nejmladším guvernérem tohoto státu. Jeho politická kariéra však skončila v roce 1958, kdy neuspěl v kandidatuře do Sněmovny reprezentantů Spojených států.

Věnoval se proto nadále kariéře v televizi a podnikání. V letech 1964–1967 bývalý pilot moderoval pořad The American Sportsman na stanici ABC a v letech 1967–1974 moderoval pořad Outdoorsman: Joe Foss. Již v roce 1959 se stal komisařem Americké fotbalové ligy (AFL). Během jeho působení v této organizaci AFL soupeřila s Národní fotbalovou ligou (NFL) a krátce po jeho odchodu se obě ligy sloužily. V roce 1988 se Foss rovněž stal prezidentem Národní střelecké asociace (NRA) a o rok později byl znovu zvolen. Během svého působení v této organizaci účinně bojoval proti snahám oslabovat práva majitelů zbraní. V roce 1990 se objevil na obálce časopisu Time s revolverem v ruce.

Joe Foss se také jako mimořádně aktivní občan intenzivně angažoval v řadě charitativních projektů. Působil jako prezident Národní společnosti pro postižené děti a dospělé (dnes známé jako Easterseals). Inspirovala ho k tomu jeho dcera, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou. Foss se také zapojil do Campus Crusade for Christ a programů pro znevýhodněnou mládež. Bývalý pilot také založil Joe Foss Institute se svou druhou ženou Didi. Institut se zaměřuje na vzdělávání americké mládeže v oblasti občanské výchovy a historie země za pomoci veteránů a pedagogů. Foss vyrůstal a sloužil v Jižní Dakotě, ale do důchodu odešel do Arizony. Tam také v roce 2003 zemřel ve věku 87 let. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho významných osobností, včetně Johna McCaina, Charltona Hestona a Toma Brokawa. Je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.

Zdroj: warhistoryonline.com