Během bitvy o Kyjev obě strany ztratily mezi červencem a zářím 1941 více než 800 000 vojáků. Do zajetí padlo bezmála půl milionu vojáků Rudé armády, pro niž byl výsledek katastrofou.

Foto: Německý voják v Kyjevě 20. září 1941| Bundesarchiv, Bild 183-L20208 / Schmidt / CC-BY-SA 3.0

 

První bitva o Kyjev začala 7. srpna 1941. Byla to jedna z největších etap operace Barbarossa. Přestože mluvíme o „bitvě o Kyjev“, samotné město hrálo v operacích jen okrajovou roli. Bitva se odehrávala na rozsáhlém území východní Ukrajiny. Vše proběhlo mimořádně rychle. Německá armáda manévrovala ke Kyjevu, přičemž se jí díky rychlosti naskytla příležitost obklíčit obrovské množství sovětských jednotek.

Německé pancéřové divize s účinnou podporou ostatních složek armády, a především letectva, postupovaly velmi efektivně a rychle. Wehrmacht disponoval dobře vycvičenými vojáky a měl potřebné vybavení, jeho důstojnický sbor měl zkušenosti i motivaci. Němci postupovali stovky kilometrů na sovětské území a sovětská obrana kolabovala. Poměrně záhy se však začaly projevovat první náznaky budoucích problémů – které způsobil osobně Adolf Hitler svými nekompetentními zásahy do řízení operací.

19. července 1941 přijal tzv. směrnici 33, kterou odebral dvě tankové skupiny od skupiny armád Střed, čímž ji připravil o obrněnou techniku, jež by jinak byla nasazena v klíčovém směru na Moskvu. Generálové byli proti. Byli toho názoru, že Moskva musí být dobyta jako první. Hitler však byl přesvědčen, že „neporazitelný“ Wehrmacht dokáže splnit několik srovnatelných úkolů současně – a síly rozdělil.

Po vydání rozkazu se od skupiny armád Střed oddělily 2. pancéřová skupina a 2. armáda. Byly vyslány na jih s úkolem zahájit obkličování sovětského Jihozápadního frontu. Měly se setkat s 1. pancéřovou skupinou skupiny armád Jih. Jihozápadní front Rudé armády se pokusil o protiútok a prolomení obklíčení, ale Němci byli všude. Do 12. září 1941 postoupila 1. pancéřová skupina natolik daleko na sever, že překročila řeku Dněpr. Dne 16. září navázala kontakt s 2. pancéřovou skupinou a pokračovala na jih, až dorazila k městu Lochvycja, necelých 200 km východně od Kyjeva.

Sovětský generál Semjon Michajlovič Buďonnyj, který na tomto směru sovětským silám velel, si začal uvědomovat, že brzy uvíznou a budou obklíčeni. Rudá armáda byla vydána Němcům na milost a nemilost. Buďonnému a jeho mužům nezbývaly prakticky žádné dobré možnosti. Němcům se podařilo jednotky Rudé armády díky masivnímu obkličovacímu pohybu odříznout od všech možností ústupu. Jakmile bylo obklíčení uzavřeno, byl osud Sovětů u Kyjeva zpečetěn, ačkoli zbraně ještě neskládali.

Kyjev fakticky padl 19. září, ale obklíčené jednotky pokračovaly v boji i nadále. Uvnitř obklíčení byly zajaty 5., 26., 21., 38. a 37. armáda Rudé armády. Bojovaly ještě asi deset dní. Jihozápadní fronta se měla rozpadnout a operace si vyžádala obrovské množství životů také mezi civilním obyvatelstvem. Němci přišli o cca 130 tisíc mužů, z nichž necelých 30 tisíc padlo a 100 tisíc bylo zraněno. Oproti tomu Rudá armáda musela odepsat celkem 700 tisíc vojáků, z nichž na 140 tisíc padlo nebo byli nezvěstní, 80 tisíc bylo zraněno a na 480 tisíc padlo do zajetí. Sovětská armáda přišla o 400 tanků a samohybných děl a přes 300 letounů.

Některé jednotky se pokusily o nemožné a probíjely se skrz obklíčení: 16. září v Poltavě na setkání s generálem Bagramjanem, náčelníkem operačního štábu Jihozápadního frontu, generál Timošenko, velitel Západního frontu, prohlásil, že když obklíčení dosud není těsné, mělo by být neprodleně přijato rozhodnutí umožnit Jihozápadnímu frontu ústup. Pouze zlomku z 15 000 vojáků se podařilo z obklíčení uniknout.

Bitva, ač byla zřejmým úspěchem Wehrmachtu a přinesla Rudé armádě katastrofální ztráty i ztrátu Kyjeva, ovlivnila průběh války způsobem, který měl pro Hitlera fatální důsledky. Kdyby neodmítl rady svých kompetentních generálů a pokračoval plnými silami ve směru na Moskvu, možná by se dějiny vyvíjely jinak. Úspěch u Kyjeva by možná nebyl tak rychlý a spektakulární, ale nelze vyloučit, že by se německé jednotky mohly dostat do Moskvy včas.

Tento názor potvrzuje i jeden z německých velitelů, který se po skončení 2. světové války vyjádřil, že jít nejdříve na Kyjev byla obrovská chyba. Volba Kyjeva znamenala, že operace Tajfun byla odložena až na říjen. Řekl, že kdyby šli nejdříve na Moskvu, mohli město dobýt dříve, než nastane studená ruská zima.

Tomu ale oponoval maršál Žukov: „Dovedeme si představit, že bez operace (v ukrajinském směru) by situace německé skupiny armád Střed (ve směru na Moskvu) mohla být ještě horší, než se ukázalo. Záložní síly vrchního velení, které byly v září použity k vyplnění mezer v jihozápadním sektoru, mohly být použity k útoku na křídlo a týl střední skupiny německých armád postupujících na Moskvu.“ Tak či onak, bitva o Kyjev byla posledním zásadním úspěchem německých sil na východní frontě, jehož výsledky se podařilo trvaleji udržet.

Zdroj: warhistoryonline.com