IFA G5 byl třínápravový nákladní automobil vyvinutý a vyráběný v NDR. Kabina vozu byla kapotová, tj. motor byl umístěn před kabinou. Vůz byl vyráběn v letech 1952 až 1964 v podniku VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube ve Werdau. Podnik byl součástí kombinátu IFA a vznikl v roce 1945 ze zaniklé firmy Schumann-Werke ve Werdau. Vůz měl tři poháněné nápravy, pohon přední nápravy bylo možné vypnout (6×4).

Video: Legendární IFA G5 z NDR v akci / YouTube

Vývoj vozidla začal už v době druhé světové války ve firmě Vomag. Firma Vomag ale byla krátce po skončení války sovětskými okupačními orgány zrušena, vybavení demontováno a odvezeno a budovy zbourány. Proto vývoj vozu pokračoval u firmy Auto Union, respektive Horch.

Psali jsme:Americké předpovědi budoucích ruských bojových letadel

Vůz byl v NDR určen také pro vojenské využití. Písmeno G v názvu znamená Gelände – terén, číslice 5 označuje nosnost pět tun. Na vůz se montovalo velké množství různých přídavných zařízení.

Tento vůz s motorem o výkonu 88 kW a poměrně slušnou výbavou se pohyboval v terénu mnohem lépe, než sovětský třínápravový ZIS-151 s motorem 72 kW. Řidiči ovšem vozu přezdívali „chromá bedna“.

Foto: NVA G5 TLF 15 ve verzi hasičského automobilu | Garbe Ronny / CC BY-SA 2.0 de

Hlavními odběrateli vozů byla armáda a policie. Proslulost si získaly vozy v provedení s vodním dělem, které byly nasazeny v noci z 12. na 13. srpna 1961 při stavbě tzv. Berlínské zdi. Protože v NDR byl trvalý nedostatek nákladních automobilů, byly i opotřebené vozy předávány z armády do zemědělských podniků i jinam do národního hospodářství, například jako palivové cisterny. Také u hasičů se používalo hodně vozů tohoto typu. Pro nasazení v armádě byla nosnost 5 tun dostatečná a důležitá byla průchodnost terénem. V národním hospodářství ale tyto vlastnosti příliš nevyhovovaly. Proto byly co nejrychleji nahrazovány vhodnějšími typy vozidel.

Psali jsme:Nový ruský tank T-14 Armata zahajuje státní zkoušky, následně by měl být zaveden do sériové výroby

Foto: IFA G5 | Rico Baumgärtel

Postupně vznikly dvě generace: G5/1 a G5/2. Od základu nově vyvinutým následovníkem měl být vůz označený G5/3. Měl mít vzduchem chlazený vznětový motor V8 s výkonem 110 kW při objemu 12,5 litru. Vůz měl být třínápravový s jednoduchým obutím a regulací tlaku v pneumatikách. Mezi lety 1958 až 1961 vznikly čtyři funkční vzorky a dva předvýrobní prototypy. V květnu 1962 byl vývoj typu G5/3 přerušen. Záminkou bylo rozhodnutí o sériové výrobě vozu W50. Skutečnou příčinou ale byla tehdejší hospodářská situace v NDR. Především vývoj motoru a pneumatik se potýkal s problémy. Také chyběly prostředky na investice do výrobního závodu ve Werdau. Navíc byl předpoklad odběru pouze malých počtů vozů armádou a prakticky nulové šance na export.

Technické údaje:

• motor: šestiválcový diesel o výkonu 88 kW
• převodovka: manuální, pětistupňová
• nosnost: 5 tun
• nejvyšší rychlost na silnici: 80 km/h (podle doporučení výrobce 60 km/h),
• nejvyšší rychlost v terénu: 40 km/h,
• dodávaná provedení a nástavby: sklápěč, autojeřáb, skříňová nástavba (mj. mobilní dílna), valník s plachtou, cisterna, vodní dělo, různé hasičské automobily a řada dalších.

Zdroj: truck-encyclopedia.com, Wikipedia