Známý tank Renault FT měl v různých dobách různá jména. V továrně se mu říkalo "FT Char". Slovo Char znamená francouzsky tank. Písmena "FT" byla výrobním kódem projektu. Nebyla zkratkou. Další projekt by se jmenoval FU, pak FV atd. Když tank vstoupil do služby ve francouzské armádě, nazýval se "Renault Char d'assaut 18 chevaux" (útočný tank Renault 18 koní) nebo jen "le Char Renault" (tank Renault). Teprve když Renault začal vyvíjet některá odlišná bojová obrněná vozidla, vznikla potřeba jej od těchto různých konstrukcí ve zprávách a dalších dokumentech odlišit. Začal se používat tovární kód a tehdy se začal nazývat "Le Char Renault FT."

V oficiálním přísně tajném dokumentu francouzské armády z 1. světové války ze 14. července 1918, brožuře nazvané "Instruction sur l'emploiement des char d'assaut", je tank Renault FT označován pouze jako "le Char Léger" (lehký tank). Po 1. světové válce se pro tank vžily názvy "Renault FT-17", "Renault FT17", "Renault FT 17/18", "Renault FT M17" a Char léger Renault FT 17 (lehký tank Renault FT 17).

Foto: Renault FT překonává zákop | US Signal Corps, Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Zvířecí problém za velké války: Pobití ruských vlků v roce 1917

Vývoj tanků pokračoval v roce 1915 stejným tempem ve Velké Británii i ve Francii. Tehdy měl už za sebou britský "Little Willie" všechny zkoušky, a stejně tak francouzský Schneider CA-1. Tento stroj navrhl a vymyslel Eugene Brillé, šéfkonstruktér firmy Schneider na podvozku traktoru Holt, a mezi květnem a zářím 1915 jej zkonstruoval plukovník Estienne, francouzský "otec tanků".

Musel překonat mnoho problémů a tank byl poprvé masově nasazen během ofenzivy generála Nivelleho v dubnu 1917 u Berry au Bac. Vedl si ovšem špatně, chyběla mu rychlost, byl nespolehlivý, neposkytoval osádce dostatečnou ochranu ani schopnost překonávat zákopy a byl také velmi stísněný. Bolestná zkušenost přiměla Estienna a další nadšence pro tanky ve Francii k jinému taktickému i technickému myšlení, což nakonec vedlo k vývoji průkopnického vozidla Renault FT, jehož základní prvky se dodnes nacházejí i u moderních hlavních bitevních tanků.

Prototyp Renault FT především zahrnoval otočnou věž, což byla koncepce vyzkoušená již u tanku Little Willie, konfiguraci s motorem vzadu, řidičem vpředu a obsluhou věže (a velitelem) hned za ním. Oproti krátké a úzké korbě byl upravený podvozek Holt dostatečně velký, aby umožnil dostatečnou přilnavost v jakémkoli terénu. Pro zvládnutí přejezdů velkých zákopů byla namontována zadní ocasní plocha, která usnadňovala vyvážení a podporu. Namísto dosavadního přístupu k tankům v podobě "mobilních pevností" nebo "pozemních křižníků" se Renaut FT zdál být jen lehce vyzbrojen, ale díky věži byl univerzální a účinný za většiny okolností.

Talentovaný Renaultův inženýr Rodolphe Ernst-Metzmaier navrhl úzkou nýtovanou skříň (o něco větší než průměrná šířka ramene) s plochými boky, špičatým čelem a skloněnou zádí. Byl využit veškerý dostupný vnitřní prostor, téměř bez volného místa. Motor byl umístěn vzadu a od bojového prostoru byl oddělen požární přepážkou. Řidič seděl vpředu, jeho nohy působily na pedály brzdy a spojky mezi velkým párem volnoběžných kol.

Psali jsme:Evakuace Dunkerque byla spojeneckým vítězstvím – ale operace Danymo měla i stinnou stránku

Velitel stál hned za ním. Zpočátku byla poloha ve stoje považována za dostatečnou, protože tanky se měly účastnit spíše rychlých, ale časově omezených ofenzív, ale časem byl na obou stranách upevněn kožený řemen jako improvizované sezení. Velitel se však stále musel postavit, aby mohl svou úzkou kopuli a zbraně používat. Posádka měla přístup do tanku zepředu, přes dvoudveřový poklop. Velitel mohl vystoupit zadním věžovým poklopem, což se u francouzských tanků stalo běžnou záležitostí. Řidič měl tři průzory pro výhled, jeden na skládacím panelu, dva na bocích.

Čtyřválcový vzduchem chlazený benzinový motor Renault se startoval buď zadní klikou, nebo vnitřní. Byl pohodlně dosažitelný shora, chráněný velkou kapotou. Benzinová nádrž byla instalována za věží a před motorem, a byla dobře chráněná, kromě případného útoku shora, s nímž se ovšem nepočítalo.

Malý FT byl nesporně úspěšný, a to i přes některé nedostatky první série, včetně problémů s řemenem ventilátoru chladiče a chladicí soustavou. Velký počet FT byl do poloviny roku 1918 dodán většině jednotek západní fronty a účastnily se všech velkých ofenzív, úspěšně překračovaly zemi nikoho a "čistily" zákopy, lesy a další postavení nepřítele. První operační jednotkou používající Renault FT byl 1. BCL (Batallion de Chars Légers), a to 18. února 1918. Ale teprve koncem března obdržela tato jednotka plný počet tanků. Každý prapor čítal tři roty s plným počtem 75 vozidel. Většina z nich byla vyzbrojena kulomety (41 kusů), 30 tanků děly.

Ačkoli byla menší a působila na pěchotu poněkud méně hrozvě než předchozí velké tanky, konstrukce to byla přesto úspěšná. Přesně jak Estienne předpovídal, protože jich nepřátelských linií dosahovalo mnoho najednou, čímž dělala útočná vlna na nepřítele a jeho přetíženou obranu velký dojem. Byl také díky svému úzkému profilu a malé výšce obtížným cílem.

K prvnímu střetnutí došlo v květnu 1918 u Foret de Retz nedaleko Soissons. Taktika zahrnovala kombinaci tanků "samců" vybavených kanonem, kteří zasahovali kulometná hnízda a opevněná postavení, a "samic", vybavených kulometem Hotchkiss ráže 7,92 mm, které dokončovaly práci. Zde rozhodovala především otočná věž. Jak výroba stoupala a taktika se zdokonalovala, počítalo se s obrovským úderem formace lehkých tanků na německé linie v největší spojenecké ofenzivě plánované na leden-únor 1919. Příměří ale tento plán ukončilo. Celkem bylo vyrobeno 12260 tanků FT, a to ve Francii, USA, Itálii a Velké Británii.

Mnohé čekala ještě dlouhá služba. Bojovaly proti SSSR v zimní válce ve Finsku v roce 1939. Ve Francii a v Belgii byly stále ve službě v době německého útoku v květnu 1940. Část získaných vozidel pak Němci využili pro policejní účely. V Jugoslávii budou nasazeny proti Němcům ještě v dubnu 1941. Renault FT-17 je také prvním československým tankem. Celkem bylo zakoupeno po první světové válce sedm kusů, které sloužily k výcviku, než je nahradily LT vz. 34.

Zdroj: tanks-encyclopedia.com