Ještě donedávna platilo, že útok na opevněnou pozici znamená především jedno: pěchota musí jít dopředu. Pod palbou, přes miny, drony, dělostřelectvo a často za cenu těžkých ztrát. Ukrajinská třetí armádní sborová formace ale během operace Vivaldi ukázala jiný obraz moderního bojiště. Do nejnebezpečnější části útoku neposlala vojáky, ale pozemní kamikadze roboty.

Foto: Ukrajinci poslali do útoku roboty. Rusové si mysleli, že jde pěchota | Telegram

Podle informací zveřejněných ukrajinským Třetím armádním sborem byly v operaci nasazeny modernizované bezpilotní pozemní prostředky, které útočily na ruské pozice, ničily opevnění a zároveň vytvářely dojem, že se blíží klasická ukrajinská útočná skupina. Ruští vojáci si podle ukrajinské strany útok skutečně spletli s nástupem pěchoty.

Jenže místo lidí se k jejich pozicím blížily stroje.

Útok bez pěchoty v první linii

Nasazené pozemní drony ovládala jednotka NC13. Stroje byly vybaveny dvěma jednorázovými granátomety Bullspike. Jejich úkol byl přímočarý, ale mimořádně nebezpečný: přiblížit se k ruským pozicím, zahájit palbu a poté vjet přímo do opevnění, kde došlo k explozi.

Z vojenského hlediska jde o kombinaci několika funkcí v jednom prostředku. Robot nejprve působí jako mobilní palebná platforma. Následně se mění v útočný prostředek proti opevnění. A zároveň přebírá roli, kterou by jinak museli nést vojáci při přiblížení k nepřátelskému zákopu nebo bunkru.

To je zásadní rozdíl. Nejde jen o další typ dronu. Jde o pokus přesunout nejrizikovější část pozemního útoku z člověka na stroj.

Psychologický efekt: nepřítel neví, co se blíží

Ukrajinská strana zdůrazňuje, že taktika neměla pouze ničivý účinek. Důležitou roli sehrál i psychologický tlak. Pokud ruské jednotky vyhodnotily blížící se roboty jako pěchotní útok, musely reagovat stejně, jako kdyby proti nim postupovali ukrajinští vojáci.

To znamená stres, zmatek, spotřebu munice a rozhodování pod tlakem. Obránce musí rychle určit, zda čelí průzkumu, útoku pěchoty, nástraze, nebo nové formě bezpilotního útoku. Každá vteřina váhání může rozhodnout.

Právě v tom spočívá síla podobné taktiky. Robotické platformy nemusejí jen ničit. Mohou nutit protivníka k chybám, odhalovat jeho palebná postavení a narušovat jeho schopnost správně vyhodnotit situaci.

Operátoři zůstávají daleko od fronty

Podle Třetího armádního sboru byly roboty řízeny na dálku z bezpečnějších pozic, vzdálených desítky kilometrů od frontové linie. Samotné stroje pak vykonávaly nejnebezpečnější část mise přímo u ruských pozic.

To je jeden z hlavních důvodů, proč je podobný vývoj tak významný. Moderní válka na Ukrajině ukázala, že i krátký přesun pěchoty v otevřeném prostoru může být extrémně riskantní. Všudypřítomné průzkumné drony, FPV drony, minová pole a přesná dělostřelecká palba proměnily frontu v prostředí, kde je každé přiblížení k nepříteli životu nebezpečné.

Pokud lze alespoň část těchto úkolů přenést na bezpilotní prostředky, může to změnit způsob plánování útoků na opevněné pozice.

Tři úkoly v jednom stroji

Ukrajinská armáda popisuje tuto taktiku jako prostředek, který plní tři úkoly zároveň:

• zasahuje živou sílu nepřítele,
• vytváří psychologický tlak,
• ničí opevněné pozice.

Právě tato kombinace je důležitá. Samotný granátomet, výbušnina nebo robotická platforma nejsou samy o sobě převratné. Nový je způsob jejich propojení do taktiky, která napodobuje útok pěchoty, ale minimalizuje přímé nasazení vojáků v nejnebezpečnější fázi.

Zveřejněné záběry podle Defense Express zachycují čtyři operace: Ryazanskyi Sakhar, Chytanka, Chipok a Veyko Siege. Ve všech případech měly robotické platformy útočit na ruské pozice jako součást širší operace Vivaldi.

Proč je to důležité pro budoucnost válčení

Ukrajinský sbor tuto taktiku označuje za bezprecedentní v dějinách války. Takové tvrzení je silné, ale jedno je zřejmé: ukrajinské bojiště se stalo laboratoří, kde se velmi rychle testují nové formy bezpilotního boje.

Vzdušné drony už zásadně změnily průzkum, dělostřelecké navádění i útoky na techniku. Nyní se podobná logika přesouvá i na zem. Pozemní roboty mohou dopravovat munici, evakuovat raněné, klást nálože, provádět průzkum — a jak ukazuje operace Vivaldi, také útočit na opevněné pozice.

Neznamená to, že pěchota z bojiště zmizí. Znamená to ale, že její role se může změnit. Vojáci nemusí být vždy první, kdo se přiblíží k nepříteli. Mohou řídit, koordinovat a využívat stroje k otevření prostoru, vyčerpání obrany nebo zničení konkrétního cíle.

Válka, kde první do zákopu nejede člověk

Operace Vivaldi ukazuje trend, který bude pravděpodobně sílit. Armády budou hledat způsoby, jak snížit ztráty při útocích na silně bráněné pozice. Bezpilotní prostředky — vzdušné i pozemní — se stanou běžnou součástí taktického boje.

Největší změna ale není technologická. Je psychologická a organizační. Armáda, která dokáže spojit drony, roboty, průzkum, dálkové řízení a rychlé rozhodování, získává možnost útočit jinak než protivník očekává.

A právě to se podle ukrajinské strany stalo během operace Vivaldi. Ruští vojáci čekali pěchotu. Místo ní přijely stroje.

Zdroj: The Moscow Times