Muž zodpovědný za úspěchy Ukrajiny ve válce s Ruskem
V pozadí ukrajinských úspěchů během bojů na frontě je generál Valerij Zalužnyj, vrchní velitel ukrajinské armády. Narodil se 8. července 1973 do rodiny vojáka ve městě Zvjahel (dříve Novohrad-Volyňskyj) v Žytomyrské oblasti na Volyni na severozápadní Ukrajině.
Foto: Vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny generál Valerij Zalužnyj (uprostřed) | 4. brn / AČR
Malý Valerij prožil dětství na posádce mezi ostatními vojáky. Rodiče jej mohli poslat na prestižní ruskojazyčnou školu, ale nestalo se tak. Místo toho Valerij chodil do první třídy ve škole, která byla blíže domovu, kde studovaly děti železničářů a dělníků ze strojíren. Když se na první hodině učitel Valerije zeptal, čím se chce stát, chlapec sebevědomě řekl: „Stanu se vojákem. Budu bránit naši zemi.“ Vzhledem k mladému věku neprožil vojenskou službu v sovětské armádě, ale až na konci 90. let v již svobodné Ukrajině. Zalužnyj v armádní hierarchii postupně stoupal, až mu bylo svěřeno velení mechanizované brigády. Ta pak po vypuknutí války na Donbase dostala velmi škaredě na frak.
Právě před osmi lety totiž ukrajinská vláda a přemýšlivější mladí důstojníci jako Zalužnyj definitivně pochopili, že tehdejší ukrajinská armáda neochrání při větším ruském útoku ani „psí boudu“. A byli si velmi dobře vědomi, že ten útok časem přijde. Proto se začala ukrajinská armáda reformovat. Do té doby to byla prostě klasická přejmenovaná rudá armáda, se stejnou technikou, stejnou taktikou a stejným způsobem velení. Vše bylo prolezlé šikanou, korupcí a nekompetentností. Lidem jako Zalužnyj bylo jasné, že pokud má armáda a s ní i celý ukrajinský národ přežít, musí se naučit bojovat jinak. Na Ukrajině se tak započalo s reformou podle vzoru armád NATO.
Na západní Ukrajině vznikaly výcvikové tábory, přijížděli západní vojenští poradci a velitelé jako Zalužnyj si dělali na přednáškách pečlivě poznámky. Mladí ukrajinští vojáci si osvojovali moderní způsoby boje vhodné pro ukrajinské roviny a lesy, učili se zacházet s moderními zbraněmi, důstojníci se zase učili spoléhat sami na sebe a politici s nejvyšším velením se učili, jak správně vést a nevidět jeden v druhém nepřítele. Na druhou stranu Putin a silovici okolo něj nikdy nechtěli skutečně silnou a sebevědomou armádu – paranoia, že by je důstojníci v tu ránu svrhli, byla příliš silná. Tohle všechno se dělo prakticky pod radary analytiků, novinářů, expertů ze západu, ale především z východu. Proto jsme byli prakticky skoro všichni překvapení, ne však tolik jako Rusové.
Zalužnyj se stal vrchním velitelem ukrajinské armády loni v létě a v podstatě už jen dokončoval přípravy na finální střetnutí. Právě tento ukrajinský generál velmi přispěl k faktu, že se z původně nepříliš kvalitních, vystrašených vojáků stali sebevědomí bojovníci, kteří dnes statečně odolávají ruské přesile. Pravděpodobně to překvapilo i samotné ukrajinské vojáky, ale generála Zalužného podle všeho ne: „Jsou to úplně jiní lidé - ne jako my, když jsme byli poručíky. Jsou to výrůstky, které za pět let armádu zcela změní. Téměř všichni umí dobře cizí jazyk, dobře pracují s přístroji, jsou sečtělí. Nejsou to žádní obětní beránci, jako například v ruské armádě, ale skuteční pomocníci, kteří brzy nahradí důstojníky,“ řekl Zalužnyj v jednom z rozhovorů.
Vojenské úspěchy ukrajinské armády pod velením Zalužného jsou neoddiskutovatelné - zmaření výsadku u kyjevského letiště, zabránění obklíčení Kyjeva, napadání a ničení ruské kolony mířící na Kyjev guerillovou taktikou, ubránění strategického dopravního uzlu Charkov (20 km od ruských hranic), tajné letecké zásobování Mariupolu, zničení ruského vojenského nákladního loďstva, atd. Zásadní boje však Ukajince ještě čekají na Donbase, a to bude velmi kruté. Nic to však nemění na tom, že generál Zalužnyj se již nyná stal pro Ukrajince, a především pro ukrajinské vojáky, naprostou legendou, které se budou po válce stavět sochy v ulicích.
Zdroj: Zlatá domácí kniha