Minulý týden jsme měli možnost individuální prohlídky dělostřelecké tvrze Bouda, kde jedním z největších "taháků" byl nově zrekonstruovaný vchodový srub „Krok“, který byl cca před 2 měsíci dokončen. Návštěvníci tak v současné době mají možnost vidět vchodový objekt v novém "kabátu" a s naprosto věrnými replikami pancéřových zvonů. V rámci rekonstrukce objektu by v nejbližší době měl být vchodový objekt osazen pancéřovými posuvnými vraty.

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ po rekonstrukci | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Z hlediska dlouhodobého plánování budoucnosti tvrze Bouda, jako muzea čs. opevnění, bylo po mnoha debatách – trvajících doslova roky – jednoznačné, že právě ikonický vchodový srub K – Ba – S 22a bude předmětem rekonstrukce do původního stavu. Z vchodových srubů, které se podařilo v roce 1938 stavebně dokončit, to bylo možné a smysluplné pouze zde.

Foto: Svážnice v horním patru vchodového objektu 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Muselo se však postupovat logickými, na sebe navazujícími kroky, neboť situace na Boudě byla v řadě ohledů zcela specifická (kulturní památka, významná přírodní lokalita – zimoviště netopýrů, bezpečnostní požadavky, zohlednění lokality uprostřed hospodářského lesa atd.).

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ po rekonstrukci | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Jelikož jsme Boudu již v minulosti (před rekonstrukcí) několikrát navštívili, ihned při první pohledu na zrestaurovaný vchodový objekt nám bylo jasné, kolik neuvěřitelné práce se zde vykonalo. Pro milovníky našeho čs. pohraničního opevnění se jedná skutečně o vizuální lahůdku.

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ po rekonstrukci (pohled ze střechy objektu) | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Samotné rekonstrukci vchodového srubu předcházely dvě další etapy. Nejdříve přišla na řadu první etapa revitalizace tvrze – její elektrifikace. Ta umožnila odstavit tzv. starou elektrárnu v dolním patru vchodového srubu, následnou její demontáž a zcela zásadní zjednodušení provozu muzea. Firma ji dokončila na jaře 2016.

Foto: Detailní pohled na repliku pancéřového zvonu vchodového srubu 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Následoval další logický krok – druhá etapa. Jejím cílem bylo vybudovat nedaleko vchodového srubu – ovšem tak aby nebylo nejbližší jeho okolí narušeno – nové zázemí pro návštěvníky i personál muzea. Na konci roku 2019 tak provozovatelé tvrze od Pardubického kraje převzali novou provozní budovu. Do ní se přestěhovalo vše, co do té doby nuceně zabíralo vnitřní prostory vchodového srubu. Nové, současné době odpovídající zázemí muzea, výrazně zvýšilo kvalitu a rozsah služeb poskytovaných návštěvníkům.

Foto: Podzemí dělostřelecké tvrze Bouda | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Foto: Šachta pro otočnou a výsuvnou dělostřeleckou věž v objektu K-S 22 „Horymír“ | Michal Pivoňka / ARMYWEB

V provozní budově jsme měli možnost v rámci naší návštěvy nějakou dobu pobýt a prostory jsou opravdu reprezentativní. V krbu hořel oheň, okolní stěny zdobily vitríny s množstvím zajímavých tematických knih a jiných doplňků. Osádka provozní budovy, tvořená průvodci a jejich drahými polovičkami, byla neuvěřitelně sympatická a krásně jsme si nad šálkem kávy a domácích buchet pohovořili nejen ohledně čs. pohraničního opevnění ale také jsme zavzpomínali na různé srazy vojenských vozidel, kterých jsme se v minulosti všichni zúčastnili.

Foto: Podzemí dělostřelecké tvrze Bouda je opuštěné jen zdánlivě ;) | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Rekonstrukce zevnějšku vchodového srubu tvrze Bouda kromě jiného vyvolala obrovskou podporu a vstřícnost řady kolegů bunkrologů nabízejících pomoc a také potvrzení precizního plánování jednotlivých kroků revitalizace tvrze Bouda Pardubickým krajem. Za to patří vedení kraje a klíčovým úředníkům, kteří mají tvrz Boudu v gesci, velký dík! Boudařům se tak splnil sen, který trval 32 let.

V rámci naší návštěvy jsme se také zastavili na nedaleké dělostřelecké tvrzi Hůrka kde jsme si na povrchu prohlédly jednotlivé objekty této tvrze. Na těchto objektech jsou patrné masivní německé zkoušky tehdy nově vyvíjených zbraní (např. speciální protibetonové střely Röchling apod.).

Foto: Dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu“ | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Foto: Prototyp německé střely Röchling zaklíněný do betonu jednoho z objektů dělostřelecké tvrze Hůrka | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Německá armáda v letech 1938-45 prováděla na objektech československého opevnění celou řadu pokusů a testů, které měly prokázat kvalitu pevnostních staveb a možnosti německých zbraní. Zpravidla šlo o postřelovací zkoušky dělostřeleckými zbraněmi. Kromě standardních typů zavedených do výzbroje Wehrmachtu byly k ostřelování objektů používány i nové, v boji dosud neprověřené, zbraně a střelivo. To je případ i protibetonových granátů firmy Röchling.

Foto: Výsledek německých druhoválečných postřelovacích zkoušek. Nutno podotknout, že na objekty se střílelo v podstatě z bezprostřední vzdálenosti, což by v reálné bojové situaci bylo téměř nemožné. I přes tento fakt naprostá většina německých speciálních střel neprošla dovnitř objektů, což jen potvrzuje tehdejší vysokou kvalitu objektů našeho čs. pohraničního opevnění. | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Na konci dne jsme se ještě zastavili na nedaleký pěchotní srub  K-S 14 „U cihelny“, kdy tento objekt v pozdním slunci vypadal opravdu skvostně.

Foto: Pěchotní srub  K-S 14 „U cihelny“ | Michal Pivoňka / ARMYWEB

Přestože se již letos turistická sezóna a s tím spojené prohlídky podzemí chýlí ke svému konci, určitě vřele doporučujeme si alespoň prohlédnout jednotlivé objekty dělostřeleckých tvrzí Bouda a Hůrka i okolní samostatné pěchotní sruby a ŘOPíky na povrchu. Jednotlivé sruby a ŘOPy mají totiž své kouzlo celoročně ;)