Motor Rolls-Royce Merlin byl pravděpodobně nejdůležitějším motorem 2. světové války. Prakticky ve všech letounech, které poháněl, přispěl významnou měrou k tomu, že byly úspěšné, včetně dvou nejslavnějších a nejoblíbenějších letadel z války: P-51 Mustang a Supermarine Spitfire. A nejen to, motor se také pod značkou Meteor používal i v tancích a stal se prvním britským tankovým motorem se schopností dodávat obrněné technice dostatečný výkon.

Práce na motoru, který se měl stát Merlinem, začaly počátkem 30. let poté, kdy si společnost Rolls-Royce uvědomila, že jejich úspěšný motor Kestrel V12 o objemu 21 l a výkonu 700 k nebude stačit navždy. Jejich další konstrukce, pojmenovaná PV-12, měla mít zdvihový objem 27 l a výkon 1100 koní. Poprvé byl nastartován v roce 1933 a poprvé měl vzlétnout v letounu Hawker Hart v roce 1935. Ve stejné době byly pro PV-12 navrženy letouny Supermarine Spitfire a Hawker Hurricane, které byly v té době jedinými letouny, jež měly potenciál plně využít jeho vlastností.

Když byly v roce 1936 uzavřeny kontrakty na výrobu obou těchto letounů, dostal PV-12 zelenou k výrobě. V návaznosti na tradici společnosti Roll-Royce pojmenovávat své motory po dravých ptácích se měl nový motor jmenovat Merlin. Merlin I byl první variantou, která se začala vyrábět, celkem se pak Merlin vyráběl ve více než 50 verzích.

Psali jsme:Suomussalmi - Sovětský debakl

Foto: Řez letounem Spitfire | Wikimedia Commons / Public domain

Merlin zaznamenal velký úspěch v soubojích nad Evropou, kde měl tento motor ve velkých výškách oproti motorům jako např. Allison V-1710 výkonnostní výhodu. Toto přeplňování se používalo u všech modelů až do řady Merlin 60, kdy se začalo používat dvoustupňové přeplňování. To poskytlo ve velkých výškách ještě větší nárůst výkonu. Merlin 60 dokázal ve výšce 10000 m vyvinout o 300 koní více než Merlin 45 a oproti Spitfiru V umožnil zvýšit rychlost Spitfiru IX o 110 km za hodinu.

Jednou z nevýhod Merlinu však byla jeho karburátorová dodávka vzduchu a paliva. Počítalo se s tím, že nižší teplota v karburátoru zajistí hustší směs vzduchu a paliva, a tím i vyšší výkon oproti systému se vstřikováním paliva, ale to bylo za cenu nepřetržité dodávky paliva. Pokud by letoun s motorem Merlin klesal do prudkého střemhlavého letu, negativní přetížení by dočasně způsobilo nedostatek paliva v motoru a jeho vypnutí.

Německé letouny jako Bf 109 měly vstřikování paliva, což znamenalo, že podávaly výkon při jakémkoli manévru. Tuto slabinu letounů Spitfire často němečtí piloti využívali k tomu, aby se vyhnuli útoku, a to tak, že jednoduše klesali nosem dolů. Částečně to vyřešila tzv. "clona slečny Shillingové", která se snažila snížit bohatost směsi na palivo a udržet výkon motoru. Přestože časem přibyla další řešení, problém nebyl nikdy zcela vyřešen.

Psali jsme:Samuraj oblohy – napůl oslepený letěl se svým poškozeným Zerem pět hodin zpět na základnu

Merlin bylo také možné upravit tak, aby produkoval malé množství tahu a zvýšil tak maximální rychlost letounu. Spotřebovával obrovské množství vzduchu a výfukové plyny vyvrhoval ven při rychlosti kolem 1 300 km/h. Bylo zjištěno, že při správném nasměrování může tato vysoká rychlost vzduchu vytvářet malé množství tahu rovnající se přibližně 70 koním, což zvyšovalo maximální rychlost Spitfirů o 16 km/h.

P-51 Mustang využil některé z úprav Merlinu ve verzi P-51B. Mustang byl původně poháněn motorem Allison V-1710, který si vedl dobře v malých výškách, ale ve velkých výškách byl motory Merlin překonáván. S tímto motorem se pak z P-51 stalo zcela nové letadlo a jedna z nejlepších stíhaček války.

Hojně se používal také do letounu de Havilland Mosquito, který na svém lehkém dřevěném rámu využíval dva motory Merlin. Mosquito byl také považován za jeden z nejlepších letounů války, létal ve všech možných rolích. 4 motory Merlin poháněly také bombardér Avro Lancaster.

Merlin byl tak žádaný, že poptávka často převyšovala nabídku. Bylo jich vyrobeno celkem asi 150 000. Protože britští výrobci nestíhali vyrábět potřebné množství motorů, byla konstrukce motoru licencována americké firmě Packard, která výrobu Merlinů podpořila. Tento motor byl poté znám jako Packard V-1650 Merlin.

Merlin, který se od svých leteckých variant poněkud lišil, se používal i na zemi v tancích. Poprvé byl vyzkoušen v tanku Crusader v roce 1941, tedy v době, kdy Britům velmi chyběly spolehlivé a výkonné tankové pohonné jednotky. Použitý Merlin byl vyzvednut z havarovaného letadla a nebyl již vhodný k opětovnému použití pro letecké účely, i když byl stále provozuschopný. Z motoru byly tehdy odstraněny některé součásti, jako například přeplňovaný kompresor a redukční převodovka. Odhaduje se, že Crusader dosáhl neuvěřitelné rychlosti 50 km/h, čímž motor okamžitě prokázal svou efektivitu.

Jak bylo uvedeno výše, intenzivní poptávka po leteckých motorech znamenala, že v tancích mohly být použity pouze Merliny odebrané z havarovaných letadel. V této roli byly tyto motory známé jako Meteor a dosahovaly výkonu mezi 550-650 koňmi. Prvním sériovým tankem, který používal Meteor, byl Cromwell, tank s nedostatečným pancéřováním a palebnou silou, který však jeho posádky milovaly pro jeho rychlost. Meteor poháněl také britský tank Centurion, který je dnes považován za jeden z nejlepších tanků, ne-li vůbec nejlepší tankovou konstrukci druhé světové války (do bojů již nezasáhl, ale produkce pokračovala až do roku 1962).

Zdroj: warhistoryonline