Je známým faktem, že Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu zůstal poměrně rozsáhlý zbrojní průmysl (asi 17 % zbrojního komplexu SSSR, cca 2000 společností). Ten byl však dosti svázán s podniky, které připadly především Rusku a Bělorusku, takže nějaký další rozvoj byl podmíněn minimálně pokračující spoluprací právě s těmito podniky. Ukrajina se však postupně rozhodla, že její další směrování bude jiné, a že si najde nové „přátele“ a nové „spolupracovníky“. Nebylo to však vůbec jednoduché, protože rozpad Sovětského svazu byl doprovázen rozsáhlou krizí a většina ukrajinských zbrojních firem byla postižena úpadkem. Některé firmy zanikly, některé se transformovaly a přešly na výrobu něčeho zcela jiného a pouze některé (asi čtvrtina původního počtu) stále bojují o své místo na slunci. Je však otázkou, jestli všechny budou schopny vyrábět moderní modely zbraní a vybavení.

Těžištěm plánů ukrajinského zbrojního průmyslu je vývoj zbraňových systémů, kterým se často říká zbraně budoucnosti. Země hodně vsází na drony a robotické technologie. Ukrajinské firmy jsou schopny vyrábět spalovací motory, elektromotory, radary, různé senzory a gyroskopy, takže šance k dosažení úspěchu zde existuje. 

Je velmi důležité pro rozvoj, aby na Ukrajině zůstaly funkční podniky jako je Antonov, Motor Sič, Južnoje nebo Luč. 
Ukrajina, stejně jako řada jiných zemí, se dnes aktivně zajímá o bezpilotní letadla. Konflikt v Náhorním Karabachu jasně ukázal, jak efektivní může být masové nasazení bezpilotních prostředků. Ještě před začátkem tohoto konfliktu uzavřela Ukrajina s Tureckem dohodu o dodávce útočných dronů Bayraktar TB2, které se staly jedním ze symbolů války v Karabachu.

Je známo, že Ukrajina již získala minimálně 6 takových útočných dronů a tři řídicí stanice pro armádu a také jeden komplex pro námořnictvo. Je pravda, že s provozem dronů vyvstala řada obtíží. V Karabachu si UAV vedly dobře za bezoblačného počasí, zatímco na většině Ukrajiny je mnohem méně jasných dní. Proto se ukrajinská armáda nevzdává nadějí na vytvoření vlastních dronů přizpůsobených místním provozním podmínkám.

Jednou z možností může být dron Sokil (Sokol). Tento projekt realizuje kyjevská státní projekční kancelář Luč. Zástupci ukrajinského obranného průmyslu věří, že vytvoření vlastní obdoby tureckého Bayraktaru jim nebude trvat dlouho. Podle nejoptimističtějších předpovědí by mohlo být výsledku dosaženo do tří let. Turecká cesta k Bayraktaru TB2 přitom trvala téměř dvě desetiletí, ale tehdejší podmínky byly jiné.

Vyvíjený průzkumný a úderný dron Sokil-300 může podle plánů disponovat vzletovou hmotností 1225 kg, nosností užitečného zatížení 300 kg, dobou letu 5 hodin, maximální rychlostí 580 km/h a doletem 1300 km. Známé jsou také celkové rozměry stroje: rozpětí křídel 14 metrů, délka trupu 8,57 metru. Dron může létat ve vzdálenosti maximálně 150 km od řídící stanice.

Foto: Dron Luč Sokil-300 | Konstrukční kancelář Luč / CC BY-NC-ND

Je známo, že Sokil-300 obdrží optoelektronickou stanici ukrajinské výroby a také ukrajinské motory. V roli řídící stanice UAV plánují Ukrajinci využít hotové řídicí středisko protilodního raketového systému RK-360 Neptun. Jako nesené zbraně lze použít protitankové řízené střely Luč RK-2P s dosahem 10 kilometrů. Další novinkou ukrajinského obranného průmyslu může být kamikadze dron ST-35 Grim. Ten je dílem společnosti Atlon Avia. 

Zadání na kamikaze dron bylo podepsáno v červnu 2020 a vývoj stroje byl dokončen již v červenci 2021. Testování má probíhat do konce letošního roku. Dron Grim se vzletovou hmotností 9,5 kg nese bojovou hlavici o hmotnosti 3,5 kg. Ta může být různého typu – od průbojné přes tříštivo-trhavou až po zápalnou nebo termobarickou. Dron může zůstat ve vzduchu až 60 minut a létat rychlostí do 120 km/h. Provozní rádius je 30 km. Nováčkem mezi podniky ukrajinského obranného průmyslu je společnost Infokom. Ta se v oblasti vojenské výroby specializuje na vývoj pozemních robotických platforem.

Foto: Kamikadze dron Atlon-Avia ST-35 Grim | Společnost Atlon-Avia / CC BY-NC-ND

Platforma Skorpion této společnosti má elektrický pohon, pásový podvozek a může sloužit jako nosič různých zbraňových stanic s kulomety nebo PTŘS, nebo také čistě průzkumných nebo např. hasících systémů. Základní nabízená bojová verze Skorpionu nese zbraňovou stanici s 7,62mm kulometem a dvojicí RPG. Pro získání situačního povědomí je vybavena čtveřicí kamer a malým radarem.

Skorpion lze naprogramovat na splnění určitého úkolu nebo se mu přidělí různé stupně autonomie. Je možné ho dálkově ovládat na vzdálenost až 2 km pomocí tabletu, chytrého telefonu, chytrých brýlí, nebo také naučených gest nebo hlasových povelů. Tři Skorpiony mohou spolu vytvářet palebný systém použitelný např. pro kruhovou obranu jednotky.

Foto: Platforma Infokom Skorpion | Zinnsoldat / CC BY-SA

V současné době Infokom pracuje na celé řadě dalších malých robotů schopných nést užitečné zatížení do hmotnosti až 150 kg. Tato zařízení lze použít k přepravě munice, různého vojenského vybavení, proviantu nebo transportu raněných osob.

Zdroj: army-technology.com, janes.com, ukrgate.com