Operace Citadela a bitva u Kursku: poslední velký německý mohutný útok na východní frontě
Operace Citadela byla posledním velkou německou ofenzívou proti Rusku během druhé světové války. Vyústila v bitvu u Kursku, největší tankovou bitvu v dějinách. Kvůli houževnatému ruskému odporu a Hitlerově změně názoru byla nákladným neúspěchem.
V zimě 1942–1943 se německý postup do Sovětského svazu definitivně zastavil. O Vánocích zahájili Rusové novou ofenzívu a zahnali Němce zpět. Mezi německým velením zavládlo zděšení a hádky. Hitler, který měl jen malé pochopení pro strategii, chtěl, aby se Němci tvrdošíjně drželi každé pídě půdy. Polní maršál Erich von Manstein, velitel skupiny armád Jih, chtěl válku v pohybu a manévrování.
Foto: Samohybné 105mm houfnice Wespe v pozicích u Kursku | Bundesarchiv, Bild 101I-219-0553A-15 / Koch / CC-BY-SA 3.0
Po dlouhých debatách Hitler neochotně nechal Mansteina bojovat po svém. V březnu byla ruská zimní ofenziva zastavena díky Mansteinovu použití manévru a protiútoku. Zbýval jeden problém – kurský výběžek, sektor Sověty drženého území vyčnívající do německých linií. Němci hledali způsob, jak znovu získat iniciativu. Přišli s operací Citadela.
Citadela byl odvážný plán s jednoduchou koncepcí. Němci měli zahájit klešťový pohyb z opačných stran výběžku a koordinovat útoky vzdálené stovky kilometrů. Z jihu by 4. tanková armáda pod velením generála Hotha zamířila na severovýchod. Ze severu by 9. tanková armáda pod velením generála Modela postupovala na jih. Cílem bylo odříznout Sověty ve výběžku a uvěznit je tam. Pokud by se jim to podařilo, mohli by jediným úderem zničit více než třetinu sovětských sil. Zároveň by se tím zkrátila bojová linie o 500 kilometrů.
Manstein a další vyšší velitelé se domnívali, že operace měla být zahájena rychle. Hitler je ignoroval a otálel. Proto když Němci konečně zaútočili, měli Sověti již na své straně výhodu do hloubky připravených obranných pozic. Vybudovali mohutnou síť obranných pásem. Rudá armáda využívala bunkry, zákopy, minová pole, důmyslně rozmístěná protitanková děla, a to v hloubce stovek kilometrů. Dne 5. července 1943 Němci konečně zahájili útok.
Na operaci Citadela nashromáždili obrovské prostředky. Do ofenzivy bylo nasazeno 65 % letadel a 70 % tanků na celé východní frontě. Padesát divizí o celkovém počtu 900 000 vojáků doprovázelo 2 700 tanků a útočných děl, které se řítily k sovětským liniím. Mohutné tanky Tiger a Panther měly dodatečnou palebnou sílu, která jim umožnila prorážet pancíř sovětských vozidel. Jejich nevýhodou však, jak se záhy ukáže, byla nevyzrálost konstrukce. V každém případě půjde o masivní, pečlivě naplánovanou operaci.
Neméně naplánovaná ale byla sovětská odpověď. Díky úsilí šponů a průzkumu Sověti zjistili, kdy se útok blíží. Zatímco se Němci připravovali, jejich protivníci spustili obrovskou dělostřeleckou palbu a německé síly v nástupních prostorech zle pocuchali. V pět hodin ráno byl zahájen postup. Klíny tanků se vrhly do palby čekajících Sovětů a pěchota je následovala. Oblohou se rozléhal řev motorů a zbraní, jak se soupeřící letadla snažila navzájem zlikvidovat.
Do 12. července se Hothova 4. tanková armáda protlačila přes 30 kilometrů ruskými silami a prorážela jednu obrannou linii za druhou. U vesnice Prochorovka se pokusila prorazit ještě jednou. Tam narazili na protivníka, který je zastavil – 5. gardovou tankovou armádu generála Rotmistrova. Obě armády se střetly pod oblohou ztemnělou bouřkovými mraky. V oblasti se nacházelo 1 200 až 1 400 tanků a 850 z nich bojovalo v jediném střetnutí v okolí Prochorovky. 250 německých tanků, včetně 100 obávaných Tigerů, čelilo 600 lehčím, pohyblivějším a především spolehlivějším sovětským tankům, především T-34.
Sověti se hnali vpřed, aby minimalizovali účinek delšího dostřelu a větší palebné síly tanků Tiger. Generál Guderian, jeden z největších německých inovátorů v tankové válce, později řekl, že takovou ukázku sovětské síly ještě neviděl. Zatímco Rusové se snažili zvítězit vahou počtu, Němci kontrovali svou technikou a výcvikem. Výsledkem byla patová situace ohromujících rozměrů. Pole kolem Prochorovky byla poseta hořícími vraky vozidel, nábojnicemi z jejich munice a těly mužů, kteří je obsluhovali. Nikdy předtím nebyla rozpoutána tak ohromující mechanická zkáza.
Nejslavnější střetnutí bitvy bylo zároveň posledním německým postupem. Tváří v tvář hluboké obraně a bateriím protitankových děl nedosáhly německé tankové divize potřebného průlomu. Generál Model postoupil 13 kilometrů na severu, Hoth 32 kilometrů na jihu. Mezera, kterou potřebovaly překonat, se táhla přes 200 kilometrů, ale Němcům došly síly. Zatímco na jihu probíhala bitva u Prochorovky, na severu začal ruský protiútok. Karty se měly obrátit.
Manstein stále věřil, že operace Citadela může uspět. Hoth pronikl ruskou obranou tak daleko, že se blížil průlom. Pokud by pokračovali v tlaku, mohli by dosáhnout tolik potřebného vítězství na východě. Hitler však byl rozčarovaný. Nejenže operace nesplnila jeho sny, ale zatímco ochabovala, Američané a Britové napadli Sicílii. S odvoláním na nutnost zabránit Spojencům v obsazení Itálie odvolal operaci Citadela a začal přesměrovávat vojska na jih Evropy.
Během následujícího měsíce Rusové zatlačili Němce na obou frontách kolem Kursku zpět. Do 18. srpna nejenže získali zpět území obsazené během operace Citadela, ale znovu obsadili další území na obou stranách výběžku. Bitvy u Kursku se zúčastnily dva miliony mužů. Němci přišli o v bitvě u Kursku o 165–200 tisíc mužů a 760–1200 tanků a samohybných děl, a také 680–1968 letadel. Proti tomu Sověti odepsali 863 303 mužů, 6 064 tanků a samohybných děl a 1626 letadel. Neúspěchem operace zanikla poslední německá šance porazit Rusko.
Zdroj: warhistoryonline.com