Hrdým označením eso se může chlubit ten pilot, který sestřelí alespoň 5 protivníků. Posledním druhoválečným letcem, kterému se to povedlo, byl Američan mexického původu, příslušník 507. stíhací skupiny amerického armádního letectva, Oscar Perdomo, kterému v té době bylo 26 let.

Foto: Oscar Perdomo | nationalww2museum.org

Psali jsme:Kolosy Rudé armády – sovětské těžké tanky řady KV byly pro Wehrmacht velkým problémem

13. srpna 1945 vyslalo velení 507. skupiny k útočné akci, tzv. sweepu, nad Korejský poloostrov celkem 53 stíhaček P-47N Thunderbolt (507. skupina byla jedinou jednotkou, která tehdy na Dálném východě ještě používala mohutné Thunderbolty). Několik strojů se ale muselo pro různé poruchy postupně vrátit a k cíli tak pokračovalo 38 amerických letounů.

Poblíž města Keijo nejprve kapitán Edward Hoyt "sundal" japonský střední bombardér G4M Betty, když náhle Američané spatřili formaci asi 50 stíhaček Nakajima Ki-84 Hayate (ve spojeneckém kódu Frank), které ovšem mylně identifikovali jako starší Ki-43 (Oscar). Rozpoutal se masakr, po kterém američtí stíhači nárokovali 20 sestřelů. Jak už to tak většinou bývá v takto velkých střetnutích, svůj úspěch nadhodnotili a Japonci odepsali "jen" 11 strojů. K zemi šel i jeden Thunderbolt, jehož pilot sice padl do zajetí, ve kterém si ale pobyl jen jeden měsíc.

Největší úspěch ze všech amerických pilotů si připsal právě Oscar Perdomo. Během pouhých pěti minut sestřelil 5 japonských strojů, z toho čtyři stíhačky Ki-84 a jednu cvičnou Yokosuku K5Y.

Oscar Perdomo později na 13. srpen vzpomínal: "Posunul jsem plynovou páku na doraz a roztočil vrtuli do 2 700 otáček za minutu. Dohnal jsem skupinu Oscarů (ve skutečnosti Franků) a toho posledního jsem si posadil doprostřed zaměřovače. Dal jsem mu jednu dávku a viděl, jak se mé střely sbíhají do jeho přídi a kokpitu. V jeho motoru něco vybuchlo a začal hořet.

Psali jsme:Německý důstojník Armin Wegner: Postavil se Hitlerovi a bojoval proti genocidě

Okamžitě jsem přešel na druhého a začal střílet asi z úhlu 30°. Střílel jsem do něho, až z něj odletovaly kusy a vypukl požár na spodní části motoru. Ukončil jsem palbu a on se pomalu převrátil a řítil se k zemi, kde explodoval. Pak jsem začal točit za třetím, který prudce zatáčel. On přešel do spirály a otočil se o 180°. Byl asi 30 m nad zemí. Začal ztrácet rychlost a viděl jsem, jak se jeho letadlo otřásá. Pak se stočil ještě více doleva a narazil do země, kde vybuchl jako obrovská napalmová bomba. Po sestřelení třetího jsem zamířil zpět k městu, kde jsem viděl požár letadla, které jsem sestřelil jako první. Začal jsem stoupat a hledal jsem nějaké další P-47. Našel jsem ale jen dva cvičné japonské dvouplošníky Willow letící v těsné formaci.

Vybral jsem si ten, který byl blíž, a zahájil jsem palbu. Téměř okamžitě z něj vyšlehly plameny. Udělal jsem esíčko, abych zpomalil, a znovu jsem vypálil. Tentokrát jsem musel zasáhnout pilota, protože letoun přešel do pravotočivé spirály a šel přímo do země z výšky asi 90 metrů. Pak vybuchl. Snažil jsem se najít ještě ten druhý, ale někam zmizel. Začal jsem tedy stoupat nad mraky, když jsem najednou spatřil vpravo nade mnou tři nebo čtyři Oscary. Začal jsem k nim točit a doufal jsem, že mě ještě nevidí. Vystřelil jsem na ně a dal plný plyn. Oscary začaly točit. Tři z nich doleva a jeden doprava. Sledoval jsem tedy letoun, který zůstal sám. Dělal úhybné manévry a já na něj střílel, dokud nezačal hořet. Explodoval zrovna, když jsem se pokoušel zpomalit, abych ho nepředletěl. Celý v plamenech pak narazil do země. Otočil jsem se zpátky k městu za zbytkem jednotky.

Nad letištěm jsem spatřil dva P-47, jak pronásledují Oscara. Ten se ale najednou obrátil. Začal jsem střílet, ale došla mi munice. Oscar šel po mně. Koutkem oka jsem zahlédl P-47 se žlutým ocasem, který japonský stroj zničil jen těsně za mnou. Myslím, že pilot, který mě zachránil, byl poručík Harry Steinshover."

Oscar Perdomo sloužil v americkém letectvu do roku 1950. V lednu 1952 byl však vzhledem k právě probíhající korejské válce znovu povolán. Z armády definitivně odešel v roce 1958, a to v hodnosti majora. Do války ve Vietnamu se později zapojil Oscarův syn Kris, ten ale v květnu 1970 zahynul při nehodě jeho vrtulníku UH-1. Oscar Perdomo se se ztrátou syna nikdy nesmířil a začal svůj žal utápět v alkoholu. Poslední letecké eso 2. světové války odešlo z tohoto světa vlastní rukou – stalo se tak 2. března 1976 v Los Angeles.

Zdroj: Britannica