2. světová válka měla mnoho hrdinů, ale jen málo z nich mělo takový talent a elán jako Pierre Julien Ortiz, známý pod jménem Peter. Ortiz narozený v New Yorku získal vzdělání ve Francii a v roce 1932, když mu bylo pouhých 19 let, vstoupil do francouzské Cizinecké legie. Rychle se vypracoval a o dva roky později se stal nejprve desátníkem a poté seržantem. Jeho statečnost mu vynesla Croix de Guerre, a to hned dvakrát a také Medaille Militaire. Ačkoli bylo Ortizovi za jeho služby Francii nabídnuto povýšení do důstojnické hodnosti a francouzské občanství, ten výše uvedené odmítl a v roce 1937 se rozhodl vrátit zpět do Spojených států. Jeho věhlasná vojenská kariéra měla teprve začít.

V Americe zpočátku Ortiz působil jako poradce při natáčení hollywoodských filmů a pomáhal tamním producentům, kteří chtěli, aby jejich filmy s vojenskou tematikou působily autenticky. Když však v roce 1939 vypukla 2. světová válka, Ortiz chtěl sloužit, a tak se vydal zpět do Francie. Jeho loď byla tehdy zasažena Němci, kteří loď poškodili. Ortiz byl následně vyzvednut projíždějícím luxusním parníkem. V roce 1940 pak Ortiz znovu narukoval.

Foto: Pierre Ortiz v severní Africe | USMC / Public domain

Psali jsme:Bitva o Szigetvár - nerovná bitva známá jako ,,uherské Thermopyly"

Následně bojoval v bitvě o Francii, kde byl zraněn při sabotáži čerpací stanice. Němci ho chytili, ale podařilo se mu uprchnout a dostat se zpět do Ameriky. Když byl v prosinci 1941 napaden Pearl Harbor, byl požádán, aby sloužil v Úřadu strategických služeb (OSS), což byl takový předchůdce CIA.

Ortiz však nečekal, až se mu ozvou a rozhodl se místo toho v roce 1942 vstoupit do námořní pěchoty Spojených států (USMC). Kromě svých zkušeností a výcviku ovládal Ortiz deset jazyků včetně němčiny a arabštiny, což z něj činilo pro Spojence obrovský přínos.

Po nějaké době byl pak poslán na severoafrickou frontu. Tehdejší rozkaz zněl zjistit o nepříteli vše, co se dá, což byl přesně ten druh úkolu, který mu nejlépe vyhovoval. Ortiz se nakonec v roce 1943 stal členem OSS a účastnil se nesmírně obtížné bitvy o Kasserinský průsmyk, kde utrpěl vážné zranění ruky. Přestože se musel vrátit do Ameriky, aby se podrobil operaci, jeho odhodlání dál válčit nebylo nikterak otřeseno.

Když pak Spojenci začali organizovat operaci Overlord (vylodění v Normandii) a Dragoon (vylodění v jižní Francii), bylo zapotřebí mužů pro výcvik francouzských odbojářů. Ortiz se přihlásil dobrovolně, a tak byl počátkem ledna 1944 spolu s dalšími dvěma parašutisty vysazen do regionu Rhône-Alpes. Během několika měsíců trojice sabotovala železniční vagony, útočila na německé patroly a dělala vše, co mohla, aby Němcům v zázemí komplikovala budování obrany na pobřeží. Přestože podnikli několik riskantních a dokonce i bláznivých akcí, podařilo se jim uniknout zajetí. Ortiz za plnění úkolů v rámci této mise dostal Námořní kříž a byl povýšen na majora.

Psali jsme:7. března 1945: Dobytí mostu u Remagenu. Cesta do srdce Hitlerova Německa byla volná

V srpnu 1944 se Ortiz a posádka sedmi dalších lidí vrátili do francouzských Alp znovu, ale nyní již jejich mise neprobíhala tak hladce –⁠ Němci jim byli v patách. Jeden z mužů byl zraněn a musel být repatriován, další zahynul při seskoku padákem. Ortiz a jeho muži však byli odhodláni a drželi si vysokou bojovou morálku. Náladu si potřebovali zvednout nejen vojáci, ale i civilisté. A tak se jednoho večera v kavárně plné vojáků i civilistů Ortizovi podařil kousek, který ho proslavil až do konce jeho života. V kavárně se to hemžilo německými vojáky, kteří se vyjadřovali k válce a k tomu, jak se jejich zemi daří. Byla také plná obyčejných Francouzů, kteří byli deprimováni situací okupované vlasti. Najednou Němci ztichli. Jeden muž totiž vstal, svlékl si kabát a odhalil tak uniformu americké námořní pěchoty. Pistole ráže .45 mířila přímo na ně. Muž nařídil německým mužům, aby pronesli přípitek na amerického prezidenta Theodora Roosevelta, a oni mu vyhověli – neměli na vybranou. Ortiz, který tlačil na pilu, pak trval na dalším přípitku, tentokrát na americkou námořní pěchotu. Němci opět poslechli. "Záhadný muž" se uklonil ve velkém, rozmáchlém gestu, a než stačilo publikum zareagovat, zmizel.

Ortiz byl místním sice známý, ale podobné kousky z něj rychle udělaly opravdovou legendu. Jeho nejvelkolepější kousek ho však teprve čekal, a to 16. srpna 1944. Se svými muži tehdy procházel malou vesnicí Centron, kde je napadla německá jednotka. Ortiz divoce nadsazoval počet svých mužů a řekl Němcům, že se klidně vzdá "s celou posádkou", pokud Němci nechají obyvatele městečka žít. Němci jako zázrakem souhlasili a Ortiz byl poslán do německého zajateckého tábora, zatímco bylo město ušetřeno.

Na jaře 1945, nedlouho před formálním koncem války, se mu pak spolu s dalšími třemi muži podařilo uprchnout. Navzdory všemu, co Ortiz za celou válku udělal a čeho byl svědkem, se po návratu domů nabídl, že půjde bojovat proti Japoncům do Tichomoří. Než však tak mohl učinit, Japonci kapitulovali. Kromě medailí, které získal ve Francii, si Ortiz vysloužil dvě Purpurová srdce, Řád britského impéria a mnoho dalších vyznamenání.

Jakmile se usadil ve Státech, Ortiz pokračoval ve své kariéře jako poradce filmových producentů. Jestli někdo dokázal hollywoodským filmařům vylíčit, co se skutečně během druhé světové války dělo a navíc to celé podat jako velké dobrodružství, byl to právě Pierre (Peter) Ortiz.

Zdroj: warhistoryonline