EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Projekt Azorian - Největší husarský kousek amerických tajných služeb za celou Studenou válku

 24. 01. 2020      kategorie: Vojenská historie      2 komentáře

V roce 1968 byla Studená válka v plném proudu. Sovětské i americké ponorky, nesoucí balistické rakety, připravené uštědřit neodvratitelný smrtící jaderný úder nepříteli, nepozorovaně křižovaly světové oceány hluboko pod jejich hladinami. Obě strany samozřejmě lačnily po jakémkoli kousku informace, týkajícím se nasazení nepřátelských ponorek, od plánů jejich hlídkových tras po jejich vybavení nebo odpalovací kódy. Když sovětské loďstvo zahájilo masivní vyhledávací a záchrannou operaci v severní části Tichého oceánu, neušlo to tedy samozřejmě pozornosti Američanů.

Jejich analytici měli brzy jasno - Sověti ztratili ponorku a pokouší se o její záchranu. Jejich domněnku záhy potvrdily nahrávky ze sonarových systémů v oblasti, které 8. dubna zachytily zvuk hroutícího se trupu ponorky. Když sovětské lodě po několika týdnech vzdaly snahy o nalezení a záchranu ponorky nebo alespoň její osádky a odpluly, okamžitě je nahradili Američané, pro které by samozřejmě byl její vrak zlatým dolem na informace.

Díky sonarovým záznamům bylo odhadnuto přibližné místo, kde došlo k potopení a do oblasti vyplula ponorka USS Halibut, původně postavená jako nosič balistických střel, avšak později přestavěná na "základnu" pro speciální operace. Ponorka byla vybavena speciálními zařízeními pro průzkum hluboko pod hladinou včetně roboticky ovládaných kamer. Během několika týdnů americká ponorka propátrala oblast o rozloze 3100 kilometrů čtverečních, aby nakonec skutečně nalezla, co hledala - vrak sovětské dieselové raketonosné ponorky třídy Golf-II K-129, ležící na dně v hloubce téměř pěti kilometrů, 2500 kilometrů severozápadně od Havaje.

Psali jsme: Válečný hrdina unikl dvakrát z hořícího letadla. Kvůli popálené tváři se mu ale po návratu do vlasti posmívali

Vyzvednout cokoli z takové hloubky se v té době jevilo jako prakticky nemožné (a ani s dnešní technikou by to nebyl zrovna jednoduchý úkol), zvědové amerického námořnictva se však nehodlali vzdát. Vznikl Projekt Azorian, přísně tajná operace na vyzvednutí vraku ruské ponorky ze dna. Společnost Global Marine inc., která se běžně zabývala těžebními operacemi v hlubokých vodách, dostala zakázku na výrobu speciální lodě, která by dokázala vrak ponorky vyzvednout.

K-129 byla sovětská ponorka třídy Projekt 629 kód NATO - Golf. Byla to ponorka s diesel-elektrickým pohonem vyzbrojená balistickými raketami, která se potopila roku 1968
Foto: K-129 byla sovětská ponorka třídy Projekt 629 kód NATO - Golf. Jednalo se o ponorku s diesel-elektrickým pohonem vyzbrojenou balistickými raketami, která se potopila roku 1968 | Wikimedia Commons

Loď byla pojmenována Hughes Glomar Explorer a pokud vám jmého Hughes něco říká, tak vězte, že to není náhoda. Zcela utajit stavbu takovéto lodě samozřejmě nebylo možné, proto slavný excentrický miliardář Howard Hughes pomohl americkým ozbrojeným složkám s krycím příběhem, ve kterém si stavbu lodě objednal on za účelem dalšího ze svých průkopnických projektů, spočívajícího v získávání ušlechtilých kovů z mořského dna. To paradoxně v budoucnu vedlo k mnoha dalším projektům, které se o původně smyšlený cíl skutečně snažily.

Psali jsme: Tankové eso Waffen-SS - Michael Wittmann


Loď Glomar Explorer byla dlouhá 189m, měla výtlak 57000 tun, loděnice opustila v roce 1974 a na 5571km dlouhou cestu k vraku K-129 se vydala okamžitě.
Foto: Loď Glomar Explorer byla dlouhá 189 metrů, měla výtlak 57000 tun, loděnice opustila v roce 1974 a na 5571 km dlouhou cestu k vraku K-129 se vydala okamžitě | Wikimedia Commons

Na místo doplula 20. června 1974 a zahájila operaci na vyzvednutí vraku, která následně trvala více než měsíc. Během této doby ji na místě dvakrát navštívilo sovětské námořnictvo, které se však nepokusilo činnost jakkoli zastavit. Informace odtajněné až v roce 1991 po pádu SSSR následně ukázaly, že Sověti si díky tipu neznámého informátora byli vědomi, že se ve skutečnosti jedná o operaci americké rozvědky, avšak vzhledem k tomu, že neznali přesnou polohu vraku K-129, šestiletému časovému rozestupu mezi potopením a "záchrannou" operací a přesvědčení, že vzhledem k hloubce v daných místech by stejně nebylo možné ze dna cokoli vyzvednout, tomu nevěnovali pozornost. Sovětští inženýři později sice přehodnotili svoje stanoviska a upozornili sovětské námořnictvo, že vyzvednutí vraku by teoreticky možné bylo, avšak na jakýkoli pokus o zastavení operace bylo již pozdě. 

Ačkoli vzhledem k přípravě a relativnímu klidu na práci šlo všechno podle plánu, vrak ponorky se podařilo na dně zachytit pomocí speciálních "drápů" a zahájit pomalé zvedání ke hladině, došlo k poměrně katastrofickému selhání. Během zvedání se konstrukce některých "drápů" zhroutila, trup ponorky se rozlomil a cca 2/3 klesly zpět ke dnu.

Dle informací civilních zaměstnanců, pracujících na operaci, se tak stalo kvůli špatné volbě materiálu, kterým byla speciální nerezavějící ocel. Ta sice byla velice tvrdá, nebyla však dostatečně pružná a v důsledku nízkých teplot vody v takto extrémní hloubce zkřehla natolik, že v namáhaných bodech popraskala. Jediná chyba inženýrů tak zhatila celý perfektně připravený plán, který tehdy neměl obdoby.

Zbytek ponorky se však podařilo vyzvednout a tajná služba z něj získala dvě sovětská nukleární torpéda, šifrovací knížky, sonarové vybavení a další zpravodajsky cenný materiál, takže celá operace ve finále přece jen nebyla totálním fiaskem. Ve vyzvednuté části ponorky se rovněž nacházela těla šesti sovětských námořníků, která byla s vojenskými poctami následně pohřbena do moře. I přes částečný neúspěch je tato operace dodnes považována za jeden z největších husarských kousků amerických tajných služeb za celou Studenou válku, především pak samozřejmě proto, že se takto velikou a dlouhou akci podařilo utajit natolik, že mohla proběhnout prakticky v naprostém klidu. Mnoho detailů je dodnes tajných, a to včetně dokumentárního filmu, zachycujícího kompletní průběh operace.
 

Video: Projekt Azorian - Největší husarský kouskek amerických tajných služeb za celou Studenou válku / YouTube

 Autor: Griffon

CENOVÉ BOMBY (925)

Komentáře

X

26. 01. 2020

Glomar Response - aneb to naproto glomarně odmítám.

umfa

24. 01. 2020

Na ten příběh s těžbou manganových konkrecí se pamatuju :-) Ono to nebylo úplně smyšlené, jen děsivě neekonomické, proto se to neujalo. Ale psalo se o tom ve VTM jako o zajímavé technologii, bylo to tam i s nákresy (neexistujícího) těžebního zařízení.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací