Souboj dronů nad Ukrajinou vstupuje do další fáze. Rusko postupně zavádí rychlejší varianty útočných bezpilotních prostředků rodiny Geran vybavené proudovým pohonem, které výrazně zkracují čas dostupný ukrajinské protivzdušné obraně. Ukrajina nyní dostala první interceptor Alexa Spatium, který byl vyvinut právě pro boj s rychlými vzdušnými cíli. Výrobce uvádí maximální rychlost až 450 kilometrů za hodinu a počítá nejen s ničením proudových Geranů, ale také některých řízených střel. Pokud se systém osvědčí v reálném nasazení, mohl by pomoci vyřešit jeden z největších ekonomických problémů protivzdušné obrany – jak ničit relativně levné útočné drony bez spotřebovávání raket za stovky tisíc až miliony dolarů.

Foto: Shahed-238 po sestřelení | Telegram

První Alexa Spatium byl podle ukrajinského Defense Express předán ukrajinským silám v srpnu. Prostředek vyvinula společnost 3DTech a jeho konstrukce reaguje na rychlou proměnu ruských dálkových útočných dronů. Zatímco klasický Geran-2, odvozený od íránského Shahedu-136, používá pístový motor a pohybuje se relativně nízkou rychlostí, nové varianty s proudovým pohonem jsou podstatně obtížnějším cílem. Obránce má méně času na jejich detekci, identifikaci i samotné zachycení a část dosavadních levných protidronových prostředků na ně jednoduše nestačí.

Alexa Spatium má být schopen letět cestovní rychlostí okolo 300 kilometrů za hodinu a krátkodobě zrychlit přibližně na 450 kilometrů za hodinu. Maximální dostup má dosahovat zhruba pěti kilometrů a výrobce uvádí operační dosah až 30 kilometrů. Samotný interceptor váží přibližně 25 kilogramů a nese bojovou hlavici o hmotnosti kolem pěti kilogramů. Nejde tedy o malý FPV dron s připevněnou výbušninou, ale o specializovaný bezpilotní prostředek navržený od počátku k ničení jiných vzdušných cílů.

Důvod vzniku podobných systémů je z velké části ekonomický. Rusko dokáže proti Ukrajině během jediné noci vyslat desítky až stovky bezpilotních prostředků. Část tvoří skutečné útočné Gerany, další mohou sloužit jako levné návnady, jejichž úkolem je zaměstnat ukrajinské radary, mobilní palebné skupiny a protiletadlové systémy. Obránce přitom předem nemusí spolehlivě vědět, který kontakt nese bojovou hlavici a který je pouze klamným cílem.

Používat proti každému takovému prostředku klasickou protiletadlovou řízenou střelu není dlouhodobě možné. Moderní rakety systémů Patriot, NASAMS, IRIS-T SLM a dalších kompletů představují drahou a omezenou munici, kterou Ukrajina potřebuje především proti mnohem nebezpečnějším cílům, jako jsou balistické a řízené střely nebo pilotovaná letadla. Sestřelení relativně levného dronu raketou v hodnotě stovek tisíc dolarů může být takticky správné, pokud dron míří na elektrárnu nebo obytný dům, z dlouhodobého hlediska ale takový poměr nákladů zvýhodňuje útočníka.

Ukrajina proto vytvořila několik vrstev levnější protivzdušné obrany. Proti pomalým Geranům se osvědčily mobilní palebné skupiny vybavené kulomety, automatickými kanóny, světlomety, termovizí a dalšími prostředky. Postupně se k nim přidaly specializované interceptor drony, jejichž úkolem je přiblížit se k nepřátelskému UAV a zničit jej výbuchem nebo přímým nárazem. Náklady na jeden takový zásah mohou být výrazně nižší než při použití klasické protiletadlové rakety.

Rusko však na rostoucí úspěšnost ukrajinské obrany reaguje. Vedle změn tras, výšek letu a rozsáhlejšího používání klamných cílů začalo rozvíjet také proudové varianty Geranů. Jedním z prvních známých typů je Geran-3, vycházející z íránského Shahedu-238. Namísto charakteristického pístového motoru s tlačnou vrtulí používá malý proudový motor, který mu umožňuje dosahovat výrazně vyšších rychlostí.

To zásadně mění podmínky zachycení. Mobilní palebná skupina má na pomalu přilétající Geran relativně dlouhou dobu, během níž může být dron sledován a napaden. Proudový prostředek stejný prostor překoná mnohem rychleji. Ukrajinské zdroje například uvádějí, že Geran-3 může trasu od běloruské hranice ke Kyjevu zvládnout přibližně za 35 minut. Čas mezi prvním varováním a příletem nad potenciální cíl se tím výrazně zkracuje.

Rychlost představuje problém také pro první generace ukrajinských interceptorů. Bezpilotní prostředek určený k lovu průzkumného Orlanu nebo pomalého Shahedu nemusí mít dostatečný výkon, aby proudový Geran dostihl. Nestačí přitom pouze dosáhnout stejné maximální rychlosti. Interceptor musí mít dostatečnou rychlostní rezervu, aby mohl reagovat na změny směru cíle, přiblížit se z výhodného úhlu a opravit chybu při navedení.

Právě zde má Alexa Spatium nabídnout výhodu. Maximální rychlost kolem 450 kilometrů za hodinu jej řadí výrazně nad většinu jednoduchých elektrických interceptorů. Konstrukce navíc počítá s automatizovaným navedením. Podle výrobce může systém využívat informace z externích radarů a dalších prostředků protivzdušné obrany, které interceptor navedou do oblasti předpokládaného kontaktu. V závěrečné fázi má cíl vyhledat a zasáhnout pomocí vlastní palubní elektroniky.

Takový princip je důležitý především při obraně rozsáhlého území. Interceptor nemůže neustále kroužit ve vzduchu a čekat, zda se objeví Geran. Musí být připraven na zemi, získat informace o blížícím se cíli, rychle odstartovat a zamířit do prostoru, kde jej může zachytit. Čím kvalitnější jsou radarová data a čím přesněji dokáže systém předpovědět dráhu útočného dronu, tím méně energie musí interceptor spotřebovat na samotné hledání.

Pětikilogramová bojová hlavice je proti bezpilotnímu prostředku poměrně značná. Interceptor se nemusí trefit přímo do trupu cíle, pokud dokáže explodovat v jeho blízkosti a zasáhnout jej střepinami. To zvyšuje pravděpodobnost úspěchu zejména při vysokých rychlostech, kdy je přímý náraz technicky náročnější.

Výrobce uvádí, že potenciálními cíli nemusí být pouze Gerany. Alexa Spatium má být schopen působit také proti dalším rychlým UAV a za určitých okolností proti některým řízeným střelám. Právě toto tvrzení je však potřeba hodnotit opatrně. Řízená střela představuje výrazně náročnější cíl než většina útočných dronů, může se pohybovat několikanásobně vyšší rychlostí a létat velmi nízko nad terénem. Veřejně dostupné informace zatím neprokazují, že by Alexa Spatium v reálném boji řízenou střelu úspěšně zachytil.

Stejná opatrnost platí i pro samotné proudové Gerany. Předání prvního prostředku ukrajinským silám neznamená, že Ukrajina získala hotový systém schopný okamžitě pokrýt celé území země. Jeden interceptor je především začátkem operačního ověřování. Pro skutečný dopad na ruské útoky by bylo nutné vyrábět podobné prostředky ve stovkách až tisících kusů, rozmístit je kolem potenciálních tras útoku a propojit s existující sítí radarů a velení.

Právě masová výroba bude pravděpodobně důležitější než absolutní výkon jednoho exempláře. Rusko může při velkém útoku vyslat obrovské množství cílů a protivzdušná obrana musí mít dostatek levné munice, aby je dokázala ničit opakovaně. Pokud stojí interceptor téměř stejně jako klasická protiletadlová střela, jeho výhoda rychle mizí. Pokud jej lze naopak vyrábět výrazně levněji a ve velkém množství, může se stát důležitou vrstvou ukrajinské PVO.

Souboj kolem Geranů zároveň dobře ukazuje rychlost technologické adaptace obou stran. Rusko začalo válku s omezeným počtem domácích dálkových dronů a následně se obrátilo na Írán. Shahed-136 se postupně změnil v ruský Geran-2, jehož konstrukce byla dále upravována a výroba lokalizována. Ukrajina proti němu vytvořila mobilní palebné skupiny a levnější interceptory. Rusko odpovědělo klamnými cíli, změnami letových profilů a proudovým pohonem. Ukrajina nyní reaguje rychlejší generací interceptorů.

Výsledkem je situace, kdy se technologie používaná ve válce mění v cyklech trvajících měsíce, nikoliv desetiletí. Zbraňový systém nemusí zůstat dominantní dlouho. Jakmile jej protivník začne úspěšně ničit, vzniká tlak na jeho úpravu nebo nahrazení. Totéž platí pro obranné prostředky.

Dron proti dronu má přitom jednu důležitou vlastnost, která může ovlivnit budoucnost protivzdušné obrany i mimo Ukrajinu. Klasická protiletadlová raketa musí během několika sekund dosáhnout vysoké rychlosti, přežít extrémní přetížení a nést drahou naváděcí elektroniku. Bezpilotní interceptor může část úkolu řešit jinak. Startuje relativně pomalu, může získávat informace ze země, průběžně měnit trasu a k cíli se přibližovat delší dobu. To potenciálně umožňuje použít levnější komponenty a vytvořit zbraň, jejíž cena lépe odpovídá hodnotě ničeného cíle.

Ukrajina se tím v praxi stává jednou z hlavních světových laboratoří protidronové obrany. Technologie, které dnes vznikají kvůli Geranům nad Kyjevem, mohou během několika let chránit vojenské základny, letiště nebo kritickou infrastrukturu v dalších evropských zemích. Stejný problém totiž budou řešit prakticky všechny moderní armády: klasická protivzdušná obrana byla navržena proti letadlům a raketám, nikoliv proti tisícům levných bezpilotních prostředků.

Alexa Spatium představuje jednu z možných odpovědí. Zatím jde o nový systém na začátku skutečného nasazení a jeho deklarované schopnosti musí potvrdit bojová praxe. Pokud ale dokáže spolehlivě ničit rychlé proudové Gerany za zlomek ceny klasické protiletadlové rakety, nebude nejdůležitější jeho maximální rychlost ani pětikilogramová hlavice. Rozhodující bude, zda jej Ukrajina dokáže vyrábět a používat v takovém množství, aby Rusku přestalo ekonomicky vycházet posílat do jejího vzdušného prostoru stále větší počty útočných dronů.

Právě ekonomika se totiž stává jednou z nejdůležitějších součástí moderní protivzdušné obrany. Nestačí nepřátelský cíl sestřelit. Je potřeba jej sestřelit prostředkem, který je dostatečně levný na to, aby bylo možné totéž udělat znovu stokrát během jediné noci.

Zdroj: Defense Express / Defence-UA, 3DTech a veřejně dostupné informace o ruských bezpilotních prostředcích rodiny Geran