Ruský prezident Vladimir Putin provedl další změny ve vysokém velení ruských ozbrojených sil. Personální přesuny se dotýkají mimo jiné logistiky a nově budovaných Sil bezpilotních systémů. Změny přicházejí v době, kdy se válka na Ukrajině stále výrazněji mění v technologický konflikt, v němž bezpilotní prostředky ovlivňují prakticky všechno – od průzkumu a zásobování přes útoky na frontě až po údery stovky kilometrů hluboko v týlu protivníka.

Foto: Ruský prezident s příslušníky generálního štábu (ilustrační foto) | Ruské Ministerstvo obrany

Podle informací zveřejněných 5. srpna došlo k několika změnám na vysokých velitelských postech. Jednou z nejzajímavějších je personální změna ve vedení ruských Sil bezpilotních systémů, tedy relativně nové složky ozbrojených sil, jejíž budování Moskva v posledních letech výrazně urychlila.

Nejde přitom jen o administrativní reorganizaci. Rusko během války na Ukrajině postupně pochopilo něco, co se dnes už zdá naprosto samozřejmé: drony nejsou pouze doplňkem dělostřelectva, letectva nebo pěchoty. Staly se jedním ze základních prostředků moderního bojiště.

Malé FPV drony dnes útočí na jednotlivá vozidla, obrněnou techniku i vojáky. Průzkumné stroje sledují pohyb nepřítele a navádějí dělostřeleckou palbu. Větší bezpilotní prostředky pokládají miny, zásobují izolované jednotky a fungují jako retranslační stanice. Útočné drony dlouhého dosahu pak zasahují cíle stovky kilometrů od frontové linie.

Rusové se přitom zpočátku v této oblasti často učili přímo od Ukrajinců. Ukrajinská armáda vstupovala do rozsáhlé války s velmi silnou komunitou dobrovolníků, technologických firem a improvizovaných vojenských projektů, které dokázaly nové technologie zavádět rychleji než tradiční vojenská byrokracie.

Rusko však postupně začalo tento náskok dohánět. Z improvizovaných skupin operátorů se stávají standardizované jednotky, výroba bezpilotních prostředků se rozšiřuje a jejich nasazení je stále více začleňováno do běžné struktury armády. Vznik samostatných Sil bezpilotních systémů je vyvrcholením tohoto procesu.

Moskva se tím snaží vyřešit jeden ze základních problémů, který provázel ruské používání dronů od začátku války – roztříštěnost.

Jednotlivé útvary často používaly vlastní typy dronů, vlastní komunikační prostředky, vlastní zásobování a někdy dokonce vlastní dobrovolnické sítě, které jim techniku pořizovaly. Zkušenosti jednoho útvaru se navíc nemusely automaticky dostat k ostatním jednotkám.

Centralizovaná struktura může Rusům umožnit sjednotit výcvik operátorů, zásobování, výrobu, taktiku i předávání zkušeností z bojiště. Současně ale přináší riziko, že se velmi rychle se vyvíjející oblast dostane pod kontrolu tradiční ruské vojenské byrokracie, která může její schopnost improvizovat naopak zpomalit.

Právě rychlost vývoje je přitom pro dronovou válku zásadní.

Technologie a taktika se na Ukrajině mění v řádu měsíců a někdy dokonce týdnů. Jakmile jedna strana zavede nový způsob řízení nebo novou frekvenci komunikace, protivník začne hledat způsob jejího rušení. Jakmile se rozšíří elektronický boj, přicházejí nové způsoby navigace, autonomnější systémy nebo například drony řízené prostřednictvím optického vlákna.

Stejný technologický souboj probíhá také u dálkových útočných dronů.

Rusko vybudovalo rozsáhlou schopnost provádět masové útoky bezpilotními prostředky proti ukrajinským městům, energetice, průmyslu a dalším cílům. Útoky jsou kombinovány s řízenými a balistickými střelami a jejich cílem je mimo jiné zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu a donutit ji spotřebovávat drahou protiletadlovou munici proti podstatně levnějším cílům.

Ukrajina naopak stále intenzivněji používá dálkové drony k útokům hluboko na ruském území.

V posledních měsících se mezi cíli opakovaně objevují rafinerie, sklady pohonných hmot, vojenská letiště, logistická centra a další infrastruktura přímo nebo nepřímo podporující ruskou válečnou mašinérii. Ukrajinské bezpilotní prostředky jsou schopné překonávat stovky kilometrů a válka se tak pro Rusko stále více přenáší do oblastí, které ještě před několika lety považovalo za bezpečný týl.

Právě tato skutečnost může být jedním z důvodů, proč se Putin rozhodl měnit také vedení oblastí spojených s logistikou a bezpilotními prostředky. Ruský týl už dávno není nedotknutelný.

Ukrajinská strategie se snaží zasahovat ruskou schopnost pokračovat ve válce ještě předtím, než se zásoby, palivo nebo vojenský materiál dostanou na frontu. Zničený tank několik kilometrů od zákopu je problém. Zasažený sklad, rafinerie nebo logistický uzel stovky kilometrů od fronty však může ovlivnit fungování mnohem většího množství jednotek.

Změny ve velení proto mohou mít přímý dopad na další průběh války.

Rusko se evidentně snaží vytvořit systém, ve kterém budou bezpilotní prostředky pevnou součástí jeho vojenské struktury a nikoli pouze technologickou novinkou připojenou ke klasickým jednotkám. Pokud se mu podaří lépe propojit průzkumné drony, úderné prostředky, elektronický boj, dělostřelectvo a pozemní jednotky, může to zvýšit rychlost ruského řetězce od nalezení cíle až po jeho zničení.

Současně Moskva potřebuje obrovské množství nových operátorů a specialistů. Samotná existence nové složky ozbrojených sil totiž automaticky neznamená, že bude mít dostatek kvalifikovaných lidí. Výcvik dobrého operátora, technika nebo specialisty na elektronický boj vyžaduje čas a zkušenosti, které nelze jednoduše nahradit masovou mobilizací.

Na druhé straně fronty probíhá prakticky stejný proces.

Ukrajina také reorganizuje své ozbrojené síly kolem zkušeností získaných během více než čtyř let rozsáhlé války a drony zůstávají jednou z jejích hlavních technologických výhod. Kyjev zároveň stále více sází na dálkové údery proti ruskému týlu, protože tím může částečně kompenzovat ruskou převahu v počtu lidí, dělostřelecké munici a některých dalších konvenčních prostředcích.

Výsledkem je zvláštní technologický závod, který ještě před několika lety prakticky neexistoval.

Na jednom konci stojí levný FPV dron za relativně malou částku, který může zničit mnohonásobně dražší obrněné vozidlo. Na druhém jsou dálkové bezpilotní systémy schopné zasáhnout rafinerii, továrnu nebo letiště stovky kilometrů od fronty. Mezi tím fungují tisíce průzkumných, retranslačních, bombardovacích a zásobovacích dronů, bez kterých si dnes boje na Ukrajině lze představit jen obtížně.

Putinovy personální změny proto nejsou zajímavé pouze tím, kdo získal kterou generálskou funkci. Mnohem důležitější je to, co vypovídají o směru, kterým se ruská armáda ubírá.

Rusko se snaží zkušenosti z ukrajinského bojiště institucionalizovat a vytvořit z dronové války standardní součást svých ozbrojených sil. Pokud bude tento proces úspěšný, může znamenat další zvýšení množství bezpilotních prostředků nad frontou i intenzity dálkových útoků proti Ukrajině.

Pro Kyjev to znamená, že technologický náskok, který měl především v prvních letech války, není možné považovat za samozřejmost.

Válka na Ukrajině už dávno není pouze soubojem tanků, dělostřelectva a pěchoty. Stala se také obrovskou laboratoří bezpilotního válčení, jejíž zkušenosti budou studovat armády po celém světě.

A skutečnost, že Rusko kvůli dronům vytváří nové vojenské struktury a mění jejich nejvyšší velení, ukazuje, jak zásadně tyto původně pomocné prostředky během několika let změnily charakter války.

Zdroj: The Moscow Times