Ruská morálka ve válce 21. století
Je nepopiratelným faktem, že i přes silácká slova vrchních představitelů Ruské federace se jejich armádě ve válce na Ukrajině příliš nedaří. Ruská média ITAR-TASS, RT, Pravda.ru nebo RIA Novosti bezostyšně informují domácí publikum o stovkách zničených dronů, tanků, letadel a tisících mrtvých ukrajinských nacionalistů. Všichni shodně tvrdí, že hlavních cílů bylo dosaženo, avšak nikdo pořádně neví, o jaké cíle se vlastně mělo jednat. Nedávná zpráva, že Rusko oznámilo stažení svých jednotek od Kyjeva, pak může signalizovat určitý pokus o zachování si tváře před zahraničním i domácím publikem a v podstatě nejde o nic jiného, než o eufemismus pro útěk.
Foto: Je nepopiratelným faktem, že i přes silácká slova vrchních představitelů Ruské federace se jejich armádě ve válce na Ukrajině příliš nedaří. (ilustrační foto) | Shutterstock
Morálka je pro armádu nesmírně důležitá a nízká morálka pak může znamenat špatné plnění rozkazů, frustraci, pokusy o dezerci a další zbytečnou smrt navíc. Pojďme se zkusit podívat, jak se k válce samotné staví přinejmenším část ruské armády a jednotek (ale také obyvatelstva Ruské federace), které bojují pod jejím vedením. Zaměřme se na pocity, slova a činy obyčejných vojáků a nižších důstojníků.
Protože představitelé Ruska jsou až pateticky jednotní v hodnocení „speciální vojenské operace,“ a svorně tvrdí, že „vše jde podle plánu“, je velmi obtížné získat pravdivé informace o skutečném stavu ruské armády a jejím pohledu na celou věc. Dílčí informace můžeme získat například z údajně zachycených telefonátů ruských vojáků domů, od zajatců, či z videí, která se objevují na internetu.- Např. video vystrašených branců z DLR (Doněcká lidová republika), kteří nadávají na Rusko a zcela oprávněně se nazývají potravou pro děla. Na tomto videu je dobře vidět zastaralá a často nepraktická výstroj, která na morálce vojska nepřidá. Je zde ovšem důležité předpokládat, že může jít také z části i o PSYOPS (psychologické operace) ukrajinské armády, která se tak snaží podkopávat morálku invazních jednotek. Na druhou stranu jsou tu vyjádření Alexeje Alexandrova, jednoho z architektů proruského projektu tzv. Doněcké Lidové Republiky, který sám přiznává, že „takhle to dopadnout nemělo. Za ty mrtvé to nestojí“ a že „akce Moskvy nebyla správná, a neodpovídala situaci“.
Ze zachycené komunikace ruských jednotek mezi sebou i jednotlivců pak vyplývá, že na Ukrajině „je to horší, než v Čečně“, že špatně vybavené jednotky trpí hladem, žízní a dokonce omrzlinami z důvodu nedostatku potřebných výstrojních doplňků. Jeden z vojáků se pak přímo vyznává z toho, že jeho velitelé vědí, že jednotka „nemá potřebný výcvik, ale potřebují doplnit stavy [...] a tak je jim to u prd*le“. Dále ze zachycených telefonních hovorů vyplývá, že sami vojáci vidí invazi jako „jednosměrnou jízdenku, cestu na smrt“.
Nutno podotknout, že zajatí vojáci, kteří pak volají domů, často naráží na fakt, že jim pak jejich příbuzní, ovlivněni státními médii, oponují a nevěří, že Ukrajinci jsou obyčejní lidé, kteří prostě jen chtěli žít v klidu. Od členů rodin jsou nejednou slyšet nadávky do slabochů, kletby a urážky. Průzkumy ruského centra pro výzkum veřejného mínění Levada ukazují, že v současné době invazi podporuje více než 60 procent dotázaných. Jde převážně o starší lidi, tedy zpravidla rodiče či prarodiče těch, kteří dnes válčí na Ukrajině.
Ředitel britské vládní zpravodajské a špionážní organizace GCHQ (Government Communications Headquarters) Jeremy Fleming 31. 3. 2022 uvedl, že dle jejich zjištění ruští vojáci neplní své rozkazy, ničí vlastní techniku a dokonce se „více než ochotně vzdávají ukrajinské armádě i civilistům“. Pokud je tato informace pravdivá, morálka ruských vojáků tak opravdu není na vysoké úrovni. Když k tomu přidáme, že ruské jednotky často nechávají své mrtvé na místech kde padli (což je navíc umocněno např. krajovými zvyklostmi a množí se informace, že některé jednotky stažené z území okupovaných Ruskem odmítají na Ukrajině bojovat či opouštějí bojiště, protože je jejich velení nenechá sbírat své mrtvé - nejčerstvěji třeba Osetijci), mají mizernou výzbroj a výstroj, praktickou neexistenci spolehlivé šifrované komunikace (AZART-P1, Auriga 1.2V), místo které musí používat vlastní nebo ukradené mobilní telefony, mají nedostatek (navíc často prošlého) jídla, v konečném důsledků toto může vést až přerušení spolupráce mezi jednotkami resp. přerušení komunikačního řetězce, což může vést až ke zhroucení částí fronty, kde jsou takto demoralizované jednotky nasazeny.
Zdroj: scu.edu, businessinsider.com, defense.gov
