Ruské vojenské námořnictvo (VMF) začíná modernizovat obojživelná letadla Berjev Be-12 Čajka. Modernizované stroje se mají opět stát plnohodnotnými lovci jaderných ponorek. Nová palubní zařízení jim mají umožnit detekovat a sledovat nejmodernější ponorky s jaderným pohonem, ale i jiné všech potenciálních protivníků.

Foto: Be-12PS Čajka | Dmitry Terekhov / CC BY-SA 2.0

Berjev Be-12 Čajka je považován za nejstarší letadlo sloužící u ruské flotily. Jeho první let proběhl již v roce 1960 a jeho sériová výroba byla ukončena v roce 1973. Letoun byl původně vyvinut jako námořní průzkumný a protiponorkový stroj, ale časem se jeho úkoly měnily na čistě pomocné a pátrací.  

Psali jsme:Speciální brýle pro vojenské psy umožní psovodovi vydávat pokyny na dálku

Rozsáhlá modernizace má vdechnout dnes silně zastaralým, ale jednoduchým a podle pilotů velmi spolehlivým Čajkám nový život. Uplatnit se mají především v Baltském, Černém nebo Japonském moři, tedy v oblastech, pro které byly původně určeny.

Foto: Beriev Be-12 | Wikimedia Commons

Posádku Be-12 tvoří obvykle čtyři lidé - velitel, asistent, navigátor a radista. Charakteristickým rysem letounu je zakřivené křídlo tvaru „V“. Spodní část jeho trupu má kontury lodi s vlastnostmi, které mu dávají schopnost překonávat mořské vlny vysokou rychlostí.

Pro použití pozemního letiště je letoun vybaven zatahovacím podvozkem. Be-12 dosahuje maximální letové rychlosti přesahující 550 km/h, ale běžná cestovní rychlost se pohybuje kolem 320 km/h. V hlídkové zóně ve vzdálenosti 600 km od základny může letadlo setrvat déle než tři hodiny. Bojové zatížení stroje se pohybuje od 1,5 tuny do 3 tun.

Psali jsme:Pořízení nových tanků pro AČR by mělo přinést příležitosti pro český průmysl

Foto: Be-12PS Čajka | Flickr se souhlasem majitele

Existují více než dva tucty kombinací vyzbrojení Be-12, které se mohou lišit v závislosti na situaci. Prostředky pátrání a ničení nepřátelských ponorek jsou přenášeny ve vnitřní pumovnici a na vnějších závěsech. V arzenálu jsou různé detekční bóje, stejně jako hlubinné bomby PLAB-250-120 a PLAB-50, které mohou být svrhovány na detekovanou ponorku z výšky 50 m až 8 km. Za hlavní údernou sílu letounu se však považují torpéda АТ-1 a АТ-1М se samonavedením.

Foto: Be-12PS ruského námořního letectva | Wikimedia Commons

Letouny Be-12 v minulosti sloužily také na zahraničních základnách sovětského námořnictva. V 60. letech např. hlídkovaly nad Středozemním mořem z Egypta. 

Video: Beriev Be-12 v akci / YouTube

Neozbrojená verze letounu Be-12PS určená k záchranným účelům může na svou palubu umístit různá sanitární, záchranářská a zdravotnická zařízení a až 29 osob.