Rusko bylo v průběhu ukrajinské kampaně nuceno prakticky na zelené louce vybudovat struktury nové odnože ozbrojených sil – Síly bezpilotních systémů. Ještě před válkou a v jejích počátečních fázích byla situace ruské armády v oblasti bezpilotních prostředků, bez nadsázky, velmi tristní. To dnes již neplatí!

Foto: Rusko bylo v průběhu ukrajinské kampaně nuceno prakticky na zelené louce vybudovat struktury nové odnože ozbrojených sil – Síly bezpilotních systémů | ChatGPT 5.2

Do zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu byly bezpilotní systémy soustředěny převážně v malých pododdílech, bez jednotné koncepce a bez výraznější institucionální podpory. Na úrovni brigád či divizí pozemních sil, výsadkových vojsk i námořní pěchoty existovaly roty, případně čety bezpilotních letounů, jejichž početní stavy i technické vybavení se však výrazně lišily. V některých případech šlo spíše o redukované útvary s omezenou personální i materiální kapacitou, což zásadně snižovalo jejich reálnou bojovou hodnotu.

Psali jsme:Bývalý velitel NATO šokuje: Putinovi jde o jednu věc, co vás zděsí

Určitou výjimku představovalo námořnictvo, konkrétně Severní flotila, která již v roce 2016 vytvořila 216. pluk bezpilotních létajících aparátů, dislokovaný na letišti Severomorsk-2. Byl vybaven UAV krátkého a středního dosahu a představoval jeden z mála systematičtějších pokusů o komplexnější a organizačně ucelené využití dronů v rámci ruských ozbrojených sil. I zde však šlo spíše o izolovanou iniciativu, než o výsledek širší transformační strategie napříč celými ozbrojenými silami.

Pozemní a námořní bezpilotní systémy byly ve stejném období rozvíjeny spíše okrajově, přičemž právě v těchto segmentech bylo ruské technologické zaostávání za světovou špičkou nejzřetelnější. Absence systematického přístupu, omezená integrace do velitelských struktur a nedostatečné výrobní kapacity vedly k tomu, že Rusko vstupovalo do konfliktu s výrazným deficitem v oblasti bezpilotních technologií. Teprve samotná dynamika bojových operací přinutila ruské vedení k urychlené adaptaci a postupnému budování robustnějších „dronových“ struktur.

Vznik Vojsk bezpilotních systémů, jako samostatné složky ozbrojených sil

Institucionalizace bezpilotních kapacit v podobě samostatné složky ozbrojených sil představuje logické vyústění zkušeností získaných v průběhu války. Myšlenka, vytvořit Vojska bezpilotních systémů jako samostatnou organizační součást ruské armády, byla oficiálně artikulována 16. prosince 2024. Ministr obrany Andrej Belousov tehdy uvedl, že nová složka by měla být ustavena ve třetím čtvrtletí roku 2025, přičemž její zaměření nemá být omezeno pouze na bezpilotní letouny (UAV), ale má zahrnovat širší spektrum bezosádkových prostředků napříč doménami. Tento krok byl zároveň reakcí na vývoj na bojišti, kde se bezpilotní technologie staly jedním z určujících faktorů operační efektivity. Již v červnu 2024 totiž Ukrajina přistoupila k vytvoření vlastních sil bezpilotních systémů, čímž institucionálně potvrdila, že „válka dronů“ se stala ústředním prvkem rusko-ukrajinského konfliktu.

Ruská strana nicméně nezůstala pouze u deklarací. Již na konci ledna 2025 byly zahájeny kroky k formování samostatných dronových jednotek a první konkrétní výsledek tohoto procesu představoval 7. samostatný pluk bezpilotních systémů, jenž byl oficiálně představen během přehlídky ke Dni vítězství v Moskvě v roce 2025. Ve výzbroji pluku se v rámci zmíněné přehlídky objevily jak průzkumné, tak útočné prostředky, konkrétně systémy Orlan-10, Orlan-30, ZALA, Lancet-51, Lancet-52, Garpija a Geran-2. Spektrum prezentované techniky naznačovalo snahu o vytvoření relativně komplexní struktury schopné plnit úkoly průzkumu, navádění palby i přímých úderů.

Psali jsme:Čínské výdaje na obranu v roce 2026: 7% nárůst a modernizace největší armády na světě

Psali jsme:Modernizace v procesu – zbývající projekty Armády České republiky v době nejistého financování

Psali jsme:Francie vysílá jadernou letadlovou loď Charles de Gaulle do východního Středomoří

Současná organizace

Současná organizace ruských bezpilotních sil naznačuje, že Moskva přistoupila k systematickému a relativně rozsáhlému budování nových struktur. Nejde tedy pouze o administrativní přejmenování již existujících útvarů, ale o vytváření nové organizační vrstvy, jejímž cílem je centralizovat řízení, sjednotit výcvik, a koordinovat bojové nasazení bezpilotních prostředků napříč všemi druhy ozbrojených sil. Tento proces svědčí o snaze odstranit dřívější roztříštěnost, a nahradit ji funkčně propojeným systémem s jasně vymezenými kompetencemi.

Největšími známými systematicky formovanými útvary tohoto typu jsou samostatné pluky bezpilotních systémů, které jsou zřizovány na úrovni vojenských okruhů a flotil. Lze chápat jako regionální centra bezpilotních operací, odpovědná za široké spektrum úkolů od průzkumu a sledování bojiště, přes úderné operace, až po koordinaci opatření proti nepřátelským dronům. Lze předpokládat, že jejich výzbroj zahrnuje širokou škálu prostředků, od malých taktických dronů využívaných přímo na linii dotyku přes systémy středního dosahu, až po specializované platformy určené k radioelektronickému boji, či k potlačování protivzdušné obrany.

Na nižší organizační úrovni vznikají samostatné prapory bezpilotních systémů. Tyto jednotky jsou začleňovány zejména do struktur vševojskových armád, a v některých případech i do samostatných divizí. Indikace z otevřených zdrojů rovněž naznačují existenci kompletní brigády bezpilotních systémů a specializovaného centra pro pokročilé bezpilotní technologie „Rubikon“, které má pravděpodobně plnit roli vývojového a experimentálního pracoviště.

Specifické postavení zaujímá brigáda GROM Kaskad, založená v roce 2023 jako první brigáda UAV. Podle dostupných informací využívá kombinaci průzkumných a útočných bezpilotních prostředků, mezi nimi například Lancet, Orlan-10, Supercam S350 či systémy značky ZALA. Její vznik lze interpretovat jako předstupeň širší institucionalizace bezpilotních sil, která byla následně rozšířena i na další složky armády. Podle dostupných a zatím neúplných údajů byly nebo jsou formovány zejména tyto jednotky:

• Centrum pro pokročilé bezpilotní technologie "Rubikon";
• Brigáda bezpilotních systémů GROM "Cascade";
• 7. samostatný pluk Centrálního vojenského okruhu;
• 65. samostatný pluk Leningradského vojenského okruhu;
• 71. samostatný pluk Moskevského vojenského okruhu;
• 75. samostatný pluk Jižního vojenského okruhu;
• 77. samostatný pluk Východního vojenského okruhu.
• Samostatný pluk bezpilotních systémů "Burevestnik";
• 1. samostatný prapor bezpilotních systémů 5. vševojskové armády Východního vojenského okruhu;
• 2. samostatný prapor bezpilotních systémů 41. vševojskové armády Centrálního vojenského okruhu;
• 3. samostatný prapor bezpilotních systémů 6. vševojskové armády Leningradského vojenského okruhu;
• 6. samostatný prapor bezpilotních systémů 25. vševojskové armády Moskevského vojenského okruhu;
• 11. samostatný prapor bezpilotních systémů 51. vševojskové armády Jižního vojenského okruhu;
• 15. samostatný prapor bezpilotních systémů 90. tankové divize Centrálního vojenského okruhu.

Kromě výše uvedených struktur oznámily záměr vytvořit vlastní prapory bezpilotních systémů také některé výsadkové formace, konkrétně 7. a 104. výsadková útočná divize. Přesná organizační označení těchto praporů však zatím nejsou veřejně známá. Stejně tak zůstává nejasné, zda budou obdobné jednotky systematicky zřizovány i u nově formovaných divizí námořní pěchoty, což by dále prohloubilo trend integrace bezpilotních kapacit napříč všemi klíčovými bojovými složkami ruských ozbrojených sil.

Rubikon

Samotné Centrum pro pokročilé bezpilotní technologie „Rubikon“ vzniklo na základě rozhodnutí ministra obrany Andreje Belousova v srpnu 2024, což podtrhuje jeho výjimečné postavení v rámci rezortu. Velením byl pověřen plukovník Sergej Budnikov. Centrum „Rubikon“ představuje z hlediska institucionální inovace patrně nejvýraznější prvek ruské transformace v oblasti bezpilotních systémů. Během přibližně osmnácti měsíců se Rusku podařilo vybudovat specializovanou složku ozbrojených sil, organizovanou výhradně kolem bezpilotních technologií, přičemž právě Rubikon plnil roli doktrinální laboratoře, a současně jakéhosi násobiče bojové efektivity. 

Klíčová inovace přitom nespočívala primárně v technologii samotné, ale v organizačním modelu. Integrací vývojářů, operátorů, instruktorů i velitelů bojových jednotek do společného systému s rychlou zpětnou vazbou se podařilo výrazně zkrátit adaptační cyklus, mezi zkušeností z bojiště a jejím promítnutím do taktiky i technických úprav. Tento přístup podle dostupných informací přispěl ke snížení dřívějšího náskoku Ukrajiny v oblasti dronových operací a stal se jedním z faktorů, které podpořily ruské operační zisky, včetně situace vedoucí ke stažení ukrajinských sil z Kurské oblasti.

Dynamika růstu této struktury byla mimořádně rychlá. Z původně experimentální jednotky o zhruba tisíci příslušnících na jaře 2025 se do ledna 2026 vyvinula složka, začleněná do širších Vojsk bezpilotních systémů (VBS). Přestože ukrajinská rozvědka hovoří až o 80 000 příslušnících, realističtější odhady se pohybují v rozmezí přibližně 15 000 až 30 000 osob u VBS. Zmíněný rozsah představuje i v mezinárodním srovnání bezprecedentní případ rychlé institucionalizace bezpilotních sil. Současně však vyvstávají otázky ohledně udržitelnosti tohoto modelu. 

Ústředí Rubikonu bylo lokalizováno v areálu Patriot Park v Moskevské oblasti. Jednotka prošla rychlou expanzí: z původně sedmi veřejně známých oddílů s odhadovaným počtem 1 000 až 1 500 osob na jaře 2025 se rozrostla na přibližně dvanáct jednotek s celkovým počtem kolem 5 000 členů na podzim téhož roku. Každá z těchto jednotek měla disponovat zhruba 130 až 150 operátory, což naznačuje vysoký podíl specializovaného personálu a důraz na intenzivní operační využití bezpilotních prostředků.

Český kontext: Armáda bez dronové doktríny v době „války dronů“

Jestliže bylo možné situaci ruských bezpilotních sil před únorem 2022 označit za tristní, pak český případ ukazuje ještě hlubší strukturální problém. Nejen nedostatek prostředků, ale především absenci systematické koncepce, institucionální ambice a finanční stability. Podle dostupných údajů disponuje Armáda České republiky jedinou specializovanou jednotkou pro bezpilotní prostředky. 533. praporem bezpilotních systémů, začleněným pod 53. pluk průzkumu a elektronického boje. Už samotné organizační zařazení napovídá, že drony jsou nadále vnímány primárně jako podpůrný průzkumný nástroj, nikoliv jako samostatná operační doména či klíčový nositel bojové síly.

Výzbroj české armády tvoří převážně malé průzkumné systémy typu RQ-11 Raven, RQ-20 Puma, RQ-12A Wasp, ScanEagle či Skylark I. Tyto prostředky bezpochyby plní důležitou roli na taktickém stupni, avšak jejich charakter zůstává výhradně průzkumný. Chybí schopnosti systematických úderných operací, integrace bezpilotních prostředků do dělostřeleckých a raketových struktur ve větším měřítku i vlastní kapacity radioelektronického boje v kontextu „války dronů“.

Zásadním momentem byla rezignace na pořízení strojů kategorie MALE. Původně plánovaný nákup izraelských Heron 1 byl zrušen s odůvodněním, že prostředky budou přesunuty na pořízení většího množství menších UAV. Náčelník generálního štábu Karel Řehka přitom otevřeně přiznal, že střední kategorii bezpilotních prostředků armáda nemá v plánech mimo jiné proto, že na ni nemá finanční zdroje. Jinými slovy: Nejde o vědomé operační rozhodnutí založené na komplexní doktrinální analýze, nýbrž o rozpočtové omezení.

Rozpočtová realita přitom situaci dále zhoršuje. Ministerstvo obrany samo konstatovalo, že Česká republika nebude schopna naplnit alianční závazky výstavby schopností v rámci NATO.  Obranné výdaje mají klesnout pod hranici dvou procent HDP na 1,73 a nové akvizice jsou odkládány. Pokud stát přiznává, že má „problém“ financovat už již přijaté závazky, je obtížné očekávat systematickou výstavbu nové technologické domény, která vyžaduje nejen nákup techniky, ale i masivní investice do výcviku, infrastruktury, průmyslové základny a doktrinální práce.

Symptomatický je rovněž případ zakázky na „unikátní“ drony Osprey-H pro Vojenskou policii, realizovaný bez soutěže prostřednictvím společností Summit Defense a Summit Advanced Systems. Ministerstvo obrany zaplatilo zálohu, technika nikdy nedorazila a firmy skončily v insolvenci. Výsledkem je ztráta desítek milionů korun bez jakéhokoli reálného posílení schopností. V kontextu omezeného rozpočtu jde o selhání, které má přímý dopad na modernizační tempo.

České zaostávání nelze přehlížet

Zatímco Rusko bylo donuceno válkou během zhruba osmnácti měsíců vybudovat nové struktury bezpilotních vojsk, centralizovat vývoj, výcvik i bojové nasazení a vytvořit experimentální centra typu Rubikon, český přístup zůstává fragmentovaný. Namísto budování samostatné organizační vrstvy, či alespoň robustní brigádní struktury bezpilotních systémů, se česká armáda soustředí na akvizici stovek malých multirotorových prostředků, určených primárně k průzkumu a dokumentaci.

To samo o sobě není bezcenné. Problém však spočívá v absenci širší koncepce. Neexistuje veřejně artikulovaná ambice vytvořit „česká vojska bezpilotních systémů“, neprobíhá masivní institucionální integrace vývojářů, operátorů a doktrinálních pracovišť do jednotného adaptačního cyklu, jaký sledujeme u válčících stran na Ukrajině. Český model zůstává administrativně ukotvený v logice předchozí éry. UAV jako doplněk, nikoli jako jeden z pilířů bojové síly.

Výsledný paradox je zřejmý. Rusko vstupovalo do války s poddimenzovanými a roztříštěnými bezpilotními kapacitami, avšak pod tlakem bojiště bylo nuceno projít rychlou a bolestivou transformací. Česká republika se nachází v mírových podmínkách, má přístup k aliančním zkušenostem i k technologickému trhu, přesto však nevytváří struktury odpovídající charakteru současného konfliktu vysoké intenzity.

Jestliže tedy byla předválečná situace ruských UAV tristní, český případ ukazuje ještě problematičtější obraz. Nikoli krizí vynucenou nedostatečnost, ale dlouhodobě podfinancovanou, koncepčně nerozhodnou a institucionálně omezenou oblast, která se ani nedostala do fáze, z níž by bylo možné provést skutečně zásadní transformaci. V době, kdy se „válka dronů“ stala realitou, se Armáda České republiky stále připravuje na model konfliktu, jenž se pod vlivem technologické revoluce již zásadně proměnil.

Zdroj: drone-warfare.com, militarnyi.com, defence-ua.com, defence24.pl, czdefence.cz