Tichá výměna zbraní, hlasité důsledky. Možná technologická spolupráce mezi Ruskem a Severní Koreou by mohla posunout jaderné ambice Pchjongjangu na novou úroveň.

Foto: Rusko by mohlo poskytnout KLDR podporu při vývoji atomových ponorek | Chat GPT 5.2

Vztahy mezi Ruskou federací a Korejskou lidově demokratickou republikou vstoupily po roce 2022 do nové, výrazně pragmatičtější fáze, která je charakteristická konkrétní výměnou vojenských kapacit a zdrojů. Severní Korea podle jihokorejských zpravodajských služeb utrpěla při podpoře Ruska ztráty v počtu přibližně 6 000 mužů, přičemž její zapojení do konfliktu bylo doprovázeno dodávkami milionů kusů dělostřelecké munice, balistických střel krátkého doletu a dalšího vojenského materiálu. Tato podpora je podle dostupných informací pro Moskvu významná a hraje důležitou roli v jejím válečném úsilí.

Psali jsme:Dělostřelecké tvrze Bouda a Hůrka nabídnou na víkend rozšířený provoz i speciální trasy prohlídek

V reakci na tuto pomoc se mezi experty stále častěji objevují obavy z možnosti technologického „quid pro quo“, tedy výměny vojenské podpory za přístup k vyspělým technologiím. Podle výpovědi experta Petera Robertse před britským parlamentem v únoru 2026, by Rusko mohlo v krajním případě sdílet i vysoce citlivé know-how spojené s provozem jaderných ponorek, pokud by mu došly jiné prostředky, jak severokorejskou podporu vyvažovat. Taková možnost je odborníky vnímána jako potenciálně zásadní odklon od dosavadní praxe, kdy byly tyto technologie považovány za přísně střežené.

Zatímco v minulosti podle Robertse docházelo k výměně zejména v oblasti balistických technologií, současné úvahy naznačují možný posun k ještě citlivějším segmentům vojenského know-how. Tento vývoj někteří analytici interpretují jako důsledek rostoucího významu severokorejské podpory pro Rusko a tlaku, kterému ruské vedení čelí. Otázkou však zůstává, do jaké míry je Kreml ochoten podstoupit potenciální dlouhodobá bezpečnostní rizika spojená s takovým transferem technologií.

Severokorejský program jaderných ponorek: technické parametry a ambice

Severokorejský program vývoje jaderných ponorek není novým fenoménem, avšak teprve v posledních letech nabývá konkrétnějších obrysů. Již v roce 2021 označil Kim Čong-un vývoj jaderné ponorky za jednu z klíčových priorit obranné politiky státu, přičemž cílem je doplnění existujících pozemních a leteckých nosičů jaderných zbraní o třetí komponentu – námořní platformu.

Významným momentem bylo zveřejnění snímků z prosince 2025, které zachycují konstrukci ponorky o odhadovaném výtlaku přibližně 8 700 tun. Tento parametr představuje výrazný posun oproti starším severokorejským ponorkám odvozeným od sovětské třídy Romeo, jejichž výtlak se pohybuje kolem 1 800 tun a konstrukce vychází z technologických standardů 50. let 20. století. Takto výrazné navýšení rozměrů naznačuje ambici vytvořit platformu schopnou nést balistické střely odpalované z ponorek (SLBM).

Psali jsme:Elitní kurz Ranger: zkouška, která prověří víc než jen fyzickou připravenost

Psali jsme:Kybernetická obrana v praxi: Česko zasáhlo proti ruským hackerům

Psali jsme:Král bojiště přichází do Norska – Leopard 2A8 je považován za nejlepší moderní tank na světě

S ohledem na dostupné analýzy lze uvést, že současné severokorejské ponorky nejsou dostatečně velké pro efektivní nasazení moderních SLBM, což podporuje snahu o vývoj větší platformy. Některé odhady zároveň naznačují, že v případě prezentovaného plavidla mohla být instalace reaktoru již dokončena, nicméně tyto informace nelze nezávisle ověřit, a zůstávají předmětem analytických interpretací.

Ruská technologická asistence: reaktory, turbíny a logistika

Klíčovou otázkou zůstává, jakou roli v tomto programu hraje Ruská federace. Podle informací jihokorejských zdrojů z roku 2025 existují náznaky, že Moskva mohla poskytnout KLDR dva až tři moduly jaderného pohonu, pocházející z vyřazených ponorek. Podle dostupných informací by zahrnovaly reaktor, parní turbíny a chladicí systémy, tedy klíčové komponenty pohonného systému. Tyto zprávy však zůstávají předmětem ověřování a nebyly nezávisle potvrzeny.

V souvislosti s možným původem těchto technologií se v analýzách objevují úvahy o využití komponent z ruských ponorek tříd, jako je například projekt 971 Akula, které využívají reaktory typu OK-650. Dosahují výkonu v řádu stovek megawattů a jsou schopny pohánět parní turbíny, umožňující dlouhodobý provoz ponorky bez nutnosti doplňování paliva. Konkrétní typy či konfigurace však nelze na základě dostupných informací spolehlivě potvrdit.

Potenciálním místem původu těchto komponent může být loděnice Zvezda u Vladivostoku, kde dlouhodobě probíhá demontáž vyřazených jaderných ponorek různých tříd. Analýza satelitních snímků z roku 2025 naznačuje pohyb a zásahy v oblasti reaktorových sekcí některých plavidel. Tyto indicie jsou však nepřímé a jejich interpretace zůstává nejistá. Nadále proto není jasné, zda došlo k fyzickému transferu kompletních technologií, nebo spíše k omezenější formě technické asistence.

Technologická náročnost: mezi teorií a praxí

I v případě, že by KLDR získala přístup k ruským technologiím, zůstává implementace jaderného pohonu mimořádně náročným úkolem. Severní Korea sice disponuje zkušenostmi s provozem jaderných zařízení, avšak přechod od pozemních reaktorů k jejich využití v námořním prostředí představuje zásadní technologickou výzvu.

Podle analytiků spočívá klíčový problém nejen ve zvládnutí samotné konstrukce reaktoru, ale především v jeho praktickém provozu v podmínkách podmořského prostředí. Schopnost bezpečně a efektivně provozovat ponorku vyžaduje komplexní technologické i organizační kapacity, které Severní Korea zatím prokazatelně nemá. I v případě případné zahraniční asistence by navíc přenos know-how do funkční podoby mohl trvat dlouhou dobu.

Z dostupných hodnocení vyplývá, že i pokud by Rusko poskytlo určitou formu technické podpory, šlo by spíše o omezenou asistenci než o plnohodnotný transfer nejcitlivějších technologií. Severní Korea by tak i nadále musela překlenout rozdíl mezi teoretickými znalostmi a jejich praktickou implementací, což je proces, který historicky trval desítky let i technologicky vyspělejším státům.

Operačně-taktické dopady: změna parametrů odstrašení

Zavedení jaderného pohonu by mohlo významně rozšířit operační možnosti severokorejského námořnictva. Podle dostupných analýz umožňují jaderné ponorky delší setrvání pod hladinou a větší operační dosah, což zvyšuje jejich potenciální schopnost skrytého nasazení.

V případě úspěšného vývoje by tak Severní Korea mohla posílit námořní složku svého jaderného odstrašení, zejména v kombinaci s balistickými střelami odpalovanými z ponorek (SLBM). Analytici upozorňují, že právě tato komponenta by mohla představovat relativně „přežitelnější“ část jaderného arzenálu, která komplikuje případné preventivní údery protivníka.

Zároveň je však třeba zdůraznit, že samotné zvládnutí technologie jaderného pohonu automaticky neznamená dosažení plnohodnotných operačních schopností. Klíčovým faktorem zůstává schopnost efektivního provozu ponorky v podmořském prostředí, včetně aspektů, jako je její detekovatelnost či dlouhodobá udržitelnost nasazení. Podle některých hodnocení by případná zahraniční asistence mohla tento proces urychlit, avšak její rozsah by pravděpodobně zůstal omezený.

Limity spolupráce: bezpečnostní a institucionální bariéry

Navzdory uvedeným možnostem existují významné limity rusko-severokorejské spolupráce. Technologie spojené s jaderným pohonem patří mezi nejcitlivější segmenty vojenského know-how, a jejich sdílení je tradičně velmi omezené. Podle analytiků by případný transfer mohl představovat riziko úniku citlivých informací, například prostřednictvím zpravodajských aktivit třetích států, včetně Jižní Koreje.

Z tohoto důvodu se jako pravděpodobnější jeví scénář omezené asistence, která by mohla zahrnovat spíše dílčí formy podpory, například technické konzultace nebo ověřování konstrukčních řešení, než plnohodnotný transfer nejcitlivějších technologií. Tento přístup odpovídá i dřívějším případům šíření vojenského know-how, kdy podpora probíhala spíše nepřímo a v omezeném rozsahu.

Nelze rovněž opomenout institucionální faktory na ruské straně. Podle dostupných hodnocení mohou aktéři, odpovědní za správu těchto technologií, sdílení odmítat, přesto však konečné rozhodnutí náleží politickému vedení, které má pravomoc takové námitky překonat.

Strategické důsledky: cesta k jaderné triádě

Pokud by se severokorejskému programu podařilo dosáhnout operační schopnosti, znamenalo by to významný posun v regionálním bezpečnostním prostředí. Severní Korea dlouhodobě usiluje o vytvoření plnohodnotné jaderné triády, tedy schopnosti nasazení jaderných zbraní z pozemních, vzdušných i námořních platforem.

Podle analytiků by i omezeně funkční námořní komponenta mohla zvýšit odolnost severokorejského jaderného arzenálu, zejména díky potenciálně vyšší přežitelnosti v případě konfliktu. To by mohlo komplikovat plánování případného preventivního úderu ze strany protivníků.

Regionální dopady takového vývoje by mohly být významné. Již nyní se objevují úvahy o posilování protiponorkových kapacit a dalších vojenských schopností v regionu. Případný technologický pokrok Severní Koreje by tak mohl přispět k dalšímu zvyšování napětí a ovlivnit bezpečnostní dynamiku v širším regionu.

Zdroj: defensenews.com, 38north.org, asiatimes.com