Ruské drony Shahed už dávno nejsou jen pomalou a levnou hrozbou, kterou lze sestřelovat improvizovanými prostředky. Moskva posouvá jejich vývoj dál — včetně proudových verzí schopných výrazně vyšších rychlostí. Pro Ukrajinu to znamená jediné: protivzdušná obrana musí být rychlejší, pružnější a vícevrstvá než kdy dřív.

Foto: F-16 vedle Su-27 v Myrhorodu, 2011 | Ukrajinské Ministerstvo obrany

A právě tady vstupují do popředí západní stíhačky F-16 a Mirage 2000.

Podle informací z ukrajinského obranného prostředí se tyto letouny stávají jedním z hlavních nástrojů v boji proti ruským proudovým bezpilotním prostředkům. Nejde ale o jednoduchý příběh, ve kterém moderní západní technika okamžitě nahradila vše, co Ukrajina používala dříve. Realita je složitější — a pro Ukrajinu zároveň strategicky důležitější.

Ukrajinská protivzdušná obrana dnes funguje jako vrstvený systém. Proti ruským dronům a raketám nasazuje vše, co má k dispozici: pozemní systémy protivzdušné obrany, mobilní palebné skupiny, elektronický boj i letectvo. Právě letecká složka ale získává s příchodem západních strojů novou váhu.

F-16 a Mirage 2000 nejsou jen další letadla v inventáři. Jsou symbolem postupné proměny ukrajinského letectva ze síly postavené hlavně na sovětské technice na armádu, která se stále více opírá o západní standardy, logistiku a zbraňové systémy. To ale neznamená, že MiG-29 a Su-27 zmizely z boje.

Naopak. Ukrajinské MiGy-29 jsou stále vidět na záběrech, kde sestřelují ruské Shahedy. Také Su-27 zůstávají důležitou součástí ukrajinského letectva. Jen se mění jejich role v celkovém obrazu války. Zatímco dříve tvořily páteř ukrajinských vzdušných sil, dnes se těžiště postupně přesouvá k západním typům.

Důvod je praktický. Ukrajina nechce jen přežívat se stroji, které zdědila z dob Sovětského svazu. Potřebuje letectvo, které bude dlouhodobě udržitelné, modernizovatelné a kompatibilní se spojenci. Proto se vedle F-16 a Mirage 2000 mluví také o budoucím přechodu na švédské JAS 39 Gripen a francouzské Rafale.

Zásadní však není jen samotný počet letadel. Rozhodující je, kolik z nich může skutečně létat, kolik mají munice a jak rychle je lze opravovat.

Ukrajinský ministr obrany upozornil právě na dvě klíčové podmínky: dostatek munice na několik měsíců operací a odstranění úzkých míst v údržbě letounů. Jinými slovy, moderní stíhačka je cenná jen tehdy, pokud má čím střílet a pokud není příliš dlouho odstavená kvůli servisu.

To je v opotřebovací válce zásadní rozdíl. Rusko sází na masové útoky, při kterých se snaží zahltit ukrajinskou obranu. Ukrajina proto nemůže reagovat pouze jednotlivými „heroickými“ zásahy. Potřebuje systém, který vydrží týdny a měsíce vysokého tempa.

Z údajů, které zmiňuje Defense Express, vyplývá rozsah tohoto nasazení: jen v září 2026 mělo ukrajinské letectvo provést přibližně 1 300 vzletů v rámci stíhacích misí protivzdušné obrany a více než 250 vzletů k úderům na pozemní cíle. Lze předpokládat, že velkou část těchto operací nesly právě F-16 a Mirage 2000, zatímco MiG-29 a Su-27 dál plnily důležité úkoly.

Ukrajinský boj s proudovými Shahedy ale nestojí pouze na stíhačkách. Podle dřívějších informací citovaných britským think-tankem RUSI se do sestřelování těchto hrozeb zapojují i cvičné letouny PC-9 vyzbrojené miniguny. To ukazuje, jak široce Ukrajina přemýšlí o obraně vzdušného prostoru: nejde o jeden zázračný prostředek, ale o kombinaci všeho, co lze použít efektivně. Právě v tom je ukrajinská výhoda i slabina zároveň.

Výhodou je schopnost rychle improvizovat, kombinovat staré se západním, drahé s levnějším a specializované s nouzově upraveným. Slabinou je logistická složitost. Každý typ letounu znamená jiné náhradní díly, jiný výcvik, jiné zázemí a jiný způsob nasazení. F-16 a Mirage 2000 proto nejsou jen odpovědí na ruské drony. Jsou také krokem k nové podobě ukrajinského letectva. Takové, které se už nebude dívat na sovětskou minulost jako na základ své existence, ale jako na přechodnou kapitolu.

MiG-29 a Su-27 ještě neřekly poslední slovo. V ukrajinských barvách stále bojují a stále mají význam. Jenže budoucnost se stále zřetelněji rýsuje jinde — v kokpitech F-16, Mirage 2000 a dalších západních strojů, které mají Ukrajině dát nejen schopnost bránit se dnes, ale také přežít válku technologicky silnější než dřív. A právě to je pro Rusko nepříjemná zpráva. Každý další západní letoun ve službě neznamená jen další zbraň proti Shahedům. Znamená další krok k tomu, aby se ukrajinské nebe stalo pro ruské útoky dražší, složitější a nebezpečnější.

Zdroj: Defence Blog