Nové záběry z Uralvagonzavodu (UVZ) naznačují posun, který může být pro vývoj ruských obrněných sil klíčový: místo modernizace novějších T-72B se ve výrobním/modernizačním toku objevuje starší T-72A. Podle interpretace jde pravděpodobně o důsledek toho, že zásoby T-72B ve skladech a opravnách se ztenčují a průmysl si musí „otevřít“ další zdroj podvozků – byť technologicky náročnější a méně perspektivní.

Foto: Výroba tanků v závodě Uralvagonzavod | Uralvagonzavod

Psali jsme:HIMARS na steroidech? 80 000 wolframových kuliček smrti. Nová americká raketa vymaže z mapy cokoli v cestě

Video se objevilo díky výzkumníkovi obrněné techniky Andriy Tarasenkovi, který jej zveřejnil na svém Telegramu. Právě detailní záběry z továrního prostředí umožňují identifikovat, co se na konkrétním kusu mění – a proč je to důležité.

Co je na záběrech vidět: T-72A s Reliktem a změněnými boky

Podle Tarasenka zachycuje materiál T-72A, který má na věži instalovaný reaktivní pancíř Relikt. Zároveň jsou na bocích (track-side fenders) namísto standardních přídavných palivových nádrží osazené ochranné moduly. To je praktický detail, který říká hodně: když se i „prostor pro palivo“ mění na „prostor pro ochranu“, priorita je jasná – zvýšit šanci na přežití v prostředí, kde hrozí zásahy shora i z boků a kde je pancéřová ochrana často to, co rozhoduje o osudu posádky.

Tarasenko k tomu přidává i širší interpretaci načasování: pokud UVZ dokáže pokračovat v letech 2026 a 2027 s využitím „zastaralých“ T-72A, pak podle něj Omsk vyčerpá zásoby sovětských T-80B (BV) už kolem roku 2026. A klade otázku, která visí ve vzduchu nad celým programem: dokáže Ruská federace zorganizovat masovou výrobu nových tanků?

Čísla modernizací: Plán na 828 kusů T-72B3M do roku 2036

Do obrazu zapadají i odhady a plánovací data, která citují analytici Frontelligence Insight. Ti uvádějí, že k podzimu 2025 Rusko plánovalo v horizontu 10 let opravit a modernizovat více než 800 tanků T-72 na standard T-72B3M. Konkrétně data ukazují plán na 828 vozidel v konfiguraci T-72B3M do roku 2036, přičemž vrchol aktivity se očekává kolem roku 2028.

Nejvýraznější tempo má přijít mezi 2027–2029, kdy je projektováno 498 tanků opravených nebo modernizovaných na T-72B3M. Jinými slovy: nejde o „jednorázovou vlnu“, ale o dlouhou křivku, která má nejvyšší bod zhruba uprostřed.

OSINT výzkumník Jompy, který odhaduje zbylé zásoby techniky ze satelitních snímků, k tomu dodává, že uvedené číslo se těsně shoduje s tím, kolik T-72 má podle jeho analýz ještě zůstávat ve skladech. To je důležitá shoda: plán „sedí“ na realitu dostupných trupů – a zároveň naznačuje, že prostor pro navyšování bez novovýroby může být omezený.

Proč právě T-72A: Dvě třetiny zásob jsou starší ročníky

Klíčový detail je ale struktura zásob. Přibližně dvě třetiny z toho, co má být k dispozici, tvoří starší T-72A, které vstoupily do služby v roce 1979 a vyráběly se do roku 1985. Některé kusy už podle dostupných informací přešly do UVZ.

To vysvětluje, proč se T-72A objevuje v modernizačním kontextu: když je většina „zbytkového kapitálu“ ve skladech právě tohoto typu, průmysl dřív nebo později narazí na realitu, že modernizovat bude muset i to, co je starší a složitější na přestavbu.

Plná přestavba na T-72B3M je u T-72A složitá

A tady přichází technická brzda. Plná modernizace T-72A na standard T-72B3M je podle uvedených informací technicky komplexní: vyžadovala by výměnu elektronických systémů, úpravy podvozku a automatického nabíječe, a také zásahy do pancéřových balíků korby i věže.

To je zásadní, protože „modernizace“ není jedno slovo – je to škála. Někdy znamená nový zaměřovač a komunikaci, jindy zásadní rekonstrukci vnitřností tanku. A u T-72A může být rozdíl mezi „udělat z něj použitelný stroj“ a „udělat z něj plnohodnotný B3M“ velmi drahý, pomalý a výrobně náročný.

Co už bylo vidět v praxi: T-72A s reaktivním pancířem v roce 2024

Do toho zapadá pozorování z roku 2024: v ruské službě byly zaznamenány obnovené, ale ne plně modernizované T-72A, které dostaly reaktivní pancíř na úrovni „T-72B3 typu“. To působí jako pragmatický kompromis: zvednout ochranu (a tím přežití) bez toho, aby se šlo do nejhlubších, nejdražších a nejpomalejších zásahů.

Záběry s Reliktem a bočními ochrannými moduly tak mohou být dalším střípkem stejné logiky: když je potřeba rychle dodat kusy a zároveň zvýšit odolnost, „pancéřování navíc“ je často první volba – i když zbytek platformy zůstává starší.

Paralelní program: 1 118 kusů T-90M a T-90M2 v letech 2027–2029

T-72 ale není jediná osa. Vedle toho má Rusko podle uvedených informací plánovat mezi 2027–2029 také výrobu, modernizace nebo generální opravy celkem 1 118 tanků T-90M a T-90M2.

V součtu to vytváří obraz, kde se ruské kapacity opírají o dvě věci zároveň:

• „Vytěžení skladů“ (T-72, včetně starších T-72A) přes opravy a modernizace,
• a běžící program T-90 ve velkých objemech v relativně krátkém období.

Co z toho plyne: Signál o limitech i o adaptaci

Přechod k modernizaci T-72A lze číst jako dvojí signál. Na jedné straně ukazuje, že „snadné“ zásoby novějších T-72B nemusí být nekonečné. Na straně druhé je to známka adaptace: pokud je ve skladech nejvíc T-72A, průmysl se je bude snažit proměnit v bojeschopné kusy, i kdyby cesta vedla přes jednodušší (a rychlejší) balíčky úprav, jako je reaktivní pancíř a dodatečná ochrana.

A právě proto jsou podobné záběry z továren tak cenné: někdy řeknou víc než prohlášení. Ukazují, co je skutečně na montážní lince – a tím i to, co je skutečně k dispozici.

Zdroj: Autorský text Michala Fencla