Rusko zřejmě přichází o dva největší symboly své námořní moci. Letadlová loď Admirál Kuzněcov, která sloužila čtyři desetiletí, a jaderný raketový křižník Petr Velikij, starý 37 let, míří podle informací Defence Blog k definitivnímu vyřazení. Moskva to však zatím nechce říct nahlas. A právě to je na celém příběhu nejvýmluvnější.

Foto: Raketový křižník Petr Veliký | Ruské Ministerstvo obrany

Nejde jen o technický konec dvou zastaralých lodí. Jde o konec jedné éry — éry sovětských ambicí, obřích hladinových plavidel a námořní prestiže, kterou Rusko dlouhé roky udržovalo spíš v propagandě než v reálné bojové schopnosti.

Loď, která se stala symbolem problémů

Admirál Kuzněcov měl být výkladní skříní ruského námořnictva. Jediná ruská letadlová loď, velký symbol oceánských ambicí a důkaz, že Moskva stále patří mezi globální námořní mocnosti. Ve skutečnosti se však z Kuzněcova postupně stal spíš symbol technických potíží, nekonečných oprav a drahé bezmoci.

Už v červenci 2025 ruská média připouštěla, že loď může být sešrotována nebo prodána. Od té doby se o jejím osudu oficiálně téměř nemluvilo. Místo jasného rozhodnutí přicházelo mlčení — a později další nepříjemné zprávy.

V létě 2026 se objevila informace o korupční kauze spojené s opravami Kuzněcova. Dodavatelé měli při opravách použít čínská ložiska místo ruských, přičemž škoda měla dosáhnout 300 milionů rublů. Pro loď, která už roky čekala na návrat do služby, to byl další hřebík do rakve.

Kuzněcov se tak z prestižního plavidla proměnil v drahý problém, který je politicky těžké přiznat a technicky ještě těžší zachránit.

Petr Velikij: obří křižník bez budoucnosti

Podobně dopadá i jaderný raketový křižník Petr Velikij, plavidlo projektu 1144.2 Orlan. Rusové už v roce 2023 podle Defence Express přijali „zásadní rozhodnutí“ loď vyřadit. Později ale přišla úvaha, že by mohla projít modernizací.

Plán zněl ambiciózně: nahradit 20 odpalovacích zařízení pro protilodní střely P-700 Granit až 80 univerzálními buňkami pro střely Kalibr, Oniks a Zirkon. Tedy podobný postup jako u modernizovaného křižníku Admirál Nachimov. Jenže realita zřejmě zvítězila nad propagandou.

Ruská média nyní opatrně informují, že zvláštní komise označila opravy Petra Velikého za neúčelné. Jinými slovy: loď je příliš stará, příliš nákladná a příliš problematická na to, aby dávalo smysl ji znovu oživovat.

Výmluvný je i fakt, že Petr Velikij podle Defence Express nevyplul na moře od roku 2023 a od té doby zůstával u mola.

Moskva nechce říct slovo „konec“

Na celém příběhu je zajímavé, že Rusko se zjevně zdráhá přiznat realitu naplno. Místo jasného oznámení o vyřazení používá vágní formulace, mluví o komisích, opravách, posouzeních a variantách budoucího využití.

Důvod je pochopitelný. Admirál Kuzněcov a Petr Velikij nejsou obyčejné lodě. Jsou to symboly velmocenského postavení, které Rusko rádo ukazuje doma i navenek. Přiznat jejich konec znamená přiznat, že udržet sovětské námořní dědictví při životě je stále dražší a stále méně smysluplné.

A také to zapadá do širší debaty uvnitř Ruska: má vůbec smysl dál investovat do velkých hladinových lodí, nebo je výhodnější soustředit se na ponorky, menší raketové korvety a systémy, které jsou levnější, snáze opravitelné a v současné válce praktičtější?

Symbolická porážka ruské námořní prestiže

Vyřazení Kuzněcova a Petra Velikého by nebylo jen technickým rozhodnutím. Byla by to symbolická porážka.

Rusko by tím fakticky přiznalo, že nedokáže dlouhodobě udržet ve službě největší lodě zděděné ze sovětské éry. Modernizace podobných kolosů stojí obrovské peníze, vyžaduje špičkový průmysl, zkušené loděnice, spolehlivé dodavatelské řetězce a čas. A právě to jsou oblasti, kde se ruský obranný průmysl pod tlakem války, sankcí a vnitřní korupce potýká s vážnými problémy.

Kuzněcov měl dokazovat, že Rusko má letadlovou loď. Petr Velikij měl připomínat sílu sovětských jaderných křižníků. Dnes ale obě lodě ukazují něco jiného: rozdíl mezi ambicí a schopností.

Éra obrů končí

Pokud se informace o vyřazení potvrdí, ruské námořnictvo přijde o dvě lodě, které měly hlavně politickou a symbolickou hodnotu. Jejich bojový přínos byl v posledních letech minimální, zatímco náklady na opravy a udržování rostly.

Rusko se může snažit konec maskovat opatrnými formulacemi. Může mluvit o technických posudcích, neefektivních opravách nebo budoucím rozhodnutí. Podstata se tím ale nemění.

Admirál Kuzněcov a Petr Velikij se stávají památníky jedné nenaplněné ambice: snahy působit jako námořní supervelmoc, i když realita už dávno ukazuje něco jiného.

A někdy je právě tiché odstavení u mola hlasitější než oficiální oznámení.

Zdroj: Defence Blog